Pracovní místa za poslední rok podstatně utrpěla. Lidé ztráceli práci, aniž by se o to nějak přičinili. Pracovali tak nejlépe jak uměli, ale zaměstnavatel díky koronavirové krizi, bohužel, musel přistoupit v některých případech k hromadnému propouštění. Firmy i podnikatelé krachovali, zvyšovala se nezaměstnanost. A proto musela nastoupit pomoc od státu.
Vládou byl schválen tak zvaný kurzarbeit, to znamená, že firmy mohly snížit pracovní týdenní úvazky svých pracovníků a rozdíl hradit ze státního příspěvku. Ale podmínkou bylo to, že váš chlebodárce vám musel zachovat pracovní pozici. Tím se propouštění pozastavilo. Ne každá firma byla nadšená z toho, že musí propouštět, proto představitelé firem rádi přijali pomocnou ruku od státu, ale s povzdechem, že mohla být nabídnuta již mnohem dříve.
Zaměstnavatelé se prali s hozenou rukavicí koronavirové krize jak mohli, čerpali finanční rezervy, snažili se získávat nové zakázky, ale bylo to čím dál tím složitější, protože do krize se dostávala téměř všechna odvětví.
Stát tak pomáhal, kde bylo potřeba. Finanční podporu schválil vloni i podnikatelům tam, kde osoby samostatně výdělečně činné pracovali na hlavní činnost, případně vedlejší za určitých a stanovených podmínek. Osobám samostatně výdělečným byl přiznán příspěvek ve výši dvacet pět tisíc korun – opět za podmínek, které museli dodržet a splnit. Posloužila jim k tomu jednoduchá žádost.
Stejně tak obdržely pomoc i malé společnosti s ručením omezeným, které doplatily na koronavirovou krizi, kdy byli nuceni uzavřít svůj provoz, ale stále hradit nájem. Stát přispěl podnikatelům i příspěvkem padesáti procent na zaplacení nájmu.
Svou podporu obdržel i domácí cestovní ruch, a to díky programu COVID ubytování a COVID lázně. Jen díky všem těmto podporám i podpoře měst a krajů mohlo být zachováno spousta pracovních míst.
