Někdy se lidem daří dobře, někdy špatně. Záleží přitom na mnoha faktorech, z nichž některé člověk dokáže ovlivnit a jiné třeba nikoliv. A proto by se nemělo zapomínat ani na spoření, kdykoliv je možno odložit aspoň trochu těch peněz na jindy. Protože jeden nikdy neví, co ho může postihnout.
Žijeme totiž jak známo v notně nejistých dobách. Je to třeba jenom pouhý rok, co se nám stále ještě tvrdilo, v jak skvělé době žijeme, a kdyby totéž prohlásil stejný vládní politik dnes, byl by kdekdo ochoten začít shánět číslo na Chocholouška, tedy na nějakého toho psychiatra.
Jak málo jenom stačilo, aby se ze společnosti, v níž se žije poměrně bohatým stylem života, stalo to, v čem jsme nuceni živořit dnes, navíc bez radostných vyhlídek do budoucna! Kolik lidí si přicházelo na pěkné peníze a najednou se ocitlo na dně! A postihnout to může nejen společnost jako celek, ale i jednotlivce z našich řad. I mě, i vás, i kohokoliv jiného.
A tak je určitě dobré vytvářet si úspory. Kdybychom je potřebovali, vždy tu budou, byť možná poněkud znehodnocené inflací, a pokud bychom je nikdy nevyužili, zůstanou po nás našim dětem a třeba i vnukům, pravnukům… A časem se určitě najde někdo, komu přijdou vhod.
A jak si spořit? To pochopitelně záleží na každém z nás, protože v dnešním společenském systému jsme každý sám svého štěstí strůjcem. Někdo může vsadit na své jisté v podobě pojištěných nevýnosných vkladů, někdo může tu s menší a tu s větší mírou rizika investovat. Jak je libo.
Ale ať už se našinec rozhodne pro to nebo pro ono, sotva si tím pohorší. Protože může omezit své současné výdaje, aby nakonec o svou investici přišel, což zamrzí, ale také si tím může vytvořit rezervu, jež ho může zachránit v těžkých časech klidně i před naprostou bídou.
A jenom hlupák by žil ze dne na den a věřil tomu, že mu to vždycky nějak vyjde, že to vždycky nějak zvládne.
