Lidé si vydělávají různě vysoké částky, případně mají jiné zdroje různě vysokých příjmů, a podle toho se jim také žije. Zatímco jedni mají málo a nejednou vysloveně živoří, jiným je přáno více a tito vedou pochopitelně daleko kvalitnější život. Ale je jen naprosté minimum těch, kteří si mohou dovolit kdykoliv cokoliv, kteří mají tolik peněz, že se nemusí a nikdy ani nebudou muset ohlížet napravo ani nalevo a mohou a budou moci utrácet bez omezení.
Většina lidí není v oblasti financí zase až tak dokonale zajištěná, většina z nás nemá na rozhazování. A protože nechce nikdo sklouznout do dluhů a chudoby, protože chce mít každý soudný člověk jistotu, že bude vždy aspoň pár nezbytných korun mít, oddáváme se my lidé obvykle aspoň v omezené míře spoření.
Takové spoření je vlastně náramně rozumné počínání. V dobách, kdy máme nějaké ty peníze navíc, tyto neutrácíme nesmyslně za cokoliv, ale odkládáme si je stranou, a když pak vyvstanou potíže nebo zatoužíme pořídit si něco, co je z průběžných příjmů nezaplatitelné, stačí po takových úsporách sáhnout a tyto určitě přijdou vhod.
Ovšem je pochopitelné, že není spoření zase až tak docela jednoduché. Chce to totiž určitě i aspoň trochu pevnou vůli. Je třeba odolat pokušení utrácet, když zrovna naše příjmy převyšují důležité výdaje, a je třeba vydržet a nevzdat takové odkládání si peněz po krátké době s tím, že se člověku ony uspořené peníze nemnoží zase až tak závratným tempem, jaké by si dotyčný přál. Chce to odkládat třeba i jenom pár korun a vytrvat v tom. Protože jenom tak se časem stanou z malých peněz peníze velké. Které mohou v průběhu lidského života nejednou přijít náramně vhod.
Protože ruku na srdce – kdyby vám dnes vypadly příjmy nebo se objevily neplánované nezvladatelné výdaje, kým byste chtěli být? Někým, kdo sáhne na úspory a zvládne to, nebo někým, kdo na to nebude mít a bude tak mít na problémy zaděláno?
