Je celá řada důvodů, proč se našinci vydávají na podnikatelskou dráhu. A není jediný důvod, proč jim toto rozhodnutí nějak rozmlouvat nebo jim v tom dokonce bránit. Protože je to stejně běžná výdělečná činnost jako cokoliv jiného a na rozdíl od minulosti už u nás nepovažujeme takové podnikatele za nepřátele lidu, za vykořisťovatele, kteří si mastí kapsu tím, že odírají proletariát.
Soukromé podnikání je zkrátka práce jako každá jiná, jenom pochopitelně do určité míry specifická. A to v ohledech, jež jsou nám všem už dávno známé.
Podnikatelé se vyznačují tím, že jsou tu více a tu méně svými vlastními pány. Jsou to oni, kdo si mohou rozhodovat o tom, co a jak budou dělat. Pochopitelně ale s tím, že rozhodnou-li se špatně, nevydělají si na sebe a mohou tak třeba i zkrachovat, což se pouhým zaměstnancům nestává. Svoboda daná do vínku podnikatelům je tak vykompenzována jejich nezbytnou zodpovědností za sebe samé.
Podnikatelé si tak mohou přijít na daleko větší peníze než běžní zaměstnanci. Jejich příjmy, jež jim z podnikání plynou, jsou prakticky neomezené a závisí výlučně na snaze takových podnikatelů, na tom, jak tito kápnou do noty svým zákazníkům, a vlastně i na kusu toho štěstí, jež může i zde sehrávat svou úlohu. Ovšem současně je pravdou i to, že tu není nic jisté, a tak se klidně i ta nejperspektivnější soukromá firma může dostat do potíží, a nakonec jít třeba i ke dnu.
A to, že tu není vůbec nic jisté, někoho láká, zatímco jiné to od podnikání odrazuje. Protože pracovat a nemít vůbec jistotu, zda z toho něco kápne a zda bude z čeho žít, to není pro každého.
A proto se na podnikání dávají jenom ti, kdo něco umí a jsou ochotni obětovat své pohodlí v zájmu něčeho lepšího, avšak nejistého. Což se jim někdy vyplatí a někdy také ne. Což ale pochopitelně není běžnou věcí jenom a pouze u podnikání.
