Každý, kdo chce vést spokojený život, potřebuje zajištěný dostatečný příjem. Tedy peníze. A peníze nejsou jak známo bez práce, odmyslíme-li si nekalé kriminální počiny, jež ale slušní lidé neakceptují.
Do práce chodíme, abychom si vydělali. I když pochopitelně třeba nejenom proto. Můžeme z ní mít i dobrý pocit, že jsme něčím prospěšní, může nás bavit, může nám nějak jinak činit dobře…
A proto je dobře, že pracovní příležitosti existují a lidé se tak v těchto mohou realizovat pro druhé, a tím potažmo i sami pro sebe. Pracujeme, získáváme tím peníze, které utrácíme a tím dáváme práci jiným, a tak pořád dokolečka.
A jakou práci bychom měli odvádět, čemu bychom se tu měli věnovat především?
Logickou a zřejmě i jedinou správnou odpovědí je to, že kteroukoliv, jež je někomu ku prospěchu a jíž si lze zajistit obživu. A je naprosto lhostejné, pracuje-li rukama, hlavou nebo klidně i jinou částí těla, děláme-li práci takzvaně prestižní či naopak rádoby nedůstojnou. Pro každou z těchto alternativ se tu něco najde a každá má svůj nesporný význam, žádná není víc než ta druhá.
A pokud pochybujete o smysluplnosti počínání nazývaného práce, podívejte se na naši dnešní realitu. Mnoha lidem bylo se zdůvodněním, že je to kvůli pandemii, zakázáno pracovat, respektive se pracovní podmínky takových lidí notně omezily a zkomplikovaly, a co rázem vidíme? Spoustu zoufalých lidí, spoustu těch, kdo žijí třeba jen díky státní almužně, jíž jen politici honosně říkají kompenzace, spoustu těch, kdo se ocitli třeba i v bezvýchodné situaci. A to vše s rozpočtem, jenž je přímo neskutečně mínusový, protože bez práce nejsou nejen koláče, ale ani daně.
A dokud se tu nezačne pracovat, nebude lépe. Protože bez práce nikdy líp být nemůže. To, co vzniká díky práci, se nedá ničím alternativně nahradit. A stoprocentně se na tom nikdy ani nic nezmění.
