Lidé nejednou při nejrůznějších příležitostech narazí, klopýtnou, případně si natlučou nos. A to nejen fakticky, ale klidně i v přeneseném smyslu toho slova. Prostě se jim nejednou stane něco nemilého, a to bez ohledu na to, zda si za to mohou oni sami nebo je na vině někdo jiný.
A co to znamená? To znamená pochopitelně potíže. Protože každá komplikace má své následky. A zatímco se někdy podaří vzniklý problém zvládnout bez větších potíží, jindy to může být daleko horší, ba věru i zlé.
A protože existují takové nepříznivé okolnosti, existuje i nejeden typ pojištění. A člověk, který se rozhodne pojistit, si tak může zajistit záruku, že se v případě nějaké takové komplikace dočká aspoň určité finanční náhrady.
Pojištění je tedy určitě dobrá věc. I když i zde platí, že jak kdy a jak které. Jsou totiž pochopitelně typy, které by si jednotlivci raději neměli nechat ujít, jsa v tu větším a tu menším potenciálním ohrožení, stejně jako pojistky, které se uzavírat nevyplatí, protože je riziko určité nepříjemné události zanedbatelné, ne-li vysloveně nulové.
Člověk, který vykonává rizikovou práci nebo se věnuje potenciálně nebezpečným činnostem, by se měl pojistit proti těmto, měl by si zařídit dejme tomu úrazové a životní pojištění, které mu dodá klidu na duši, zatímco se třeba nemá smysl pojišťovat proti škodám zaviněným používáním motorového vozidla, pokud někdo do auta nesedne, jak je rok dlouhý.
Člověk by tedy měl každopádně důkladně zvážit potenciálně hrozící okolnosti a pak si zvolit pojistku či pojistky, jež ho právě v takových záležitostech pomohou zachránit aspoň od toho nejhoršího. Protože platit za takovou jistotu má smysl. Na rozdíl od vyhazování peněz za něco, co se dotyčnému zřejmě nikdy nemůže stát.
Což je dejme tomu důvod, proč já nejsem pojištěn pro případ přerušení provozu firmy. Které by nebylo k ničemu vzhledem k tomu, že žádnou firmu nemám.
