Blog

Stát žije jak známo z daní a podobných příjmů. A je povinností lidí, kteří tento stát sdílejí, odvádět do společné kasy to, co se shůry nařízeno. Někdo platí méně, někdo více, někdo se třeba takzvaně nedoplatí, zatímco jiný nedá třeba ani korunu. To je různé a závisí to na tom, jak nastavené parametry konkrétního člověka zasahují, respektive nakolik ho míjejí.
Daněse platí, jak všichni dobře víme, z příjmů. Kdo si vydělá, musí platit. Ovšem ono to tu není rozhodně ani trochu jednoduché, protože někdo platí takovou a někdo onakou sazbu, a někdo neplatí třeba také nic. Takže tyto daně jsou i nejsou fér.

Pak se platí daně z nemovitého majetku. Kdo má byt, dům, chatu, pozemek, továrnu, obchod či jinou nemovitost, tomu to spočítají a on musí platit. Což se sice tváří jako férová záležitost, protože ten, kdo si podobný kousek naší vlasti uzurpoval, by měl přispívat, na rozdíl od těch chudáků, jimž tu nic nepatří. Jenže zároveň to fér není, protože ten, kdo nemovitý majetek má, má i zodpovědnost za tento, stará se o něj, zvelebuje ho, riskuje, že mu na tomto někdo nebo něco způsobí škody, a ještě za to platit státu…
Nejednou se platí i daň z přidané hodnoty. Která ve své podstatě postrádá logiku, protože ji platí třeba i ti, kdo si koupí něco nehodnotného.

Jako naprosto neférové lze vnímat daně typu té dědické či darovací. Aby někdo platil za to, že mu zbylo něco po předcích nebo že se mu někdo rozhodl něco určitě už i předtím zdaněného darovat, to je přece hnus.
A podobných sporných záležitostí se dá u daní najít!!!
Ale ani to vlastně není ještě to nejhorší. Nejhorší je u daní to, že jejich plátci prakticky nemají možnost rozhodnout o tom, jak tyto budou využity. Jistě, jsou tu čas od času volby, ale ani těmi se toho moc ovlivnit nedá.
Jak se můžeme hravě přesvědčit. Protože zkuste třeba říci, že nedáte peníze ze svých daní třeba na lockdown! Pokud se nebudete podílet na tomto zavření doma, zavřou vás jinam. Víte kam.

Stát žije jak známo z daní a podobných příjmů. A je povinností lidí, kteří tento stát sdílejí, odvádět do společné kasy to, co se shůry nařízeno. Někdo platí méně, někdo více, někdo se třeba takzvaně nedoplatí, zatímco jiný nedá třeba ani korunu. To je různé a závisí to na tom, jak nastavené parametry konkrétního člověka zasahují, respektive nakolik ho míjejí.
Daněse platí, jak všichni dobře víme, z příjmů. Kdo si vydělá, musí platit. Ovšem ono to tu není rozhodně ani trochu jednoduché, protože někdo platí takovou a někdo onakou sazbu, a někdo neplatí třeba také nic. Takže tyto daně jsou i nejsou fér.

Pak se platí daně z nemovitého majetku. Kdo má byt, dům, chatu, pozemek, továrnu, obchod či jinou nemovitost, tomu to spočítají a on musí platit. Což se sice tváří jako férová záležitost, protože ten, kdo si podobný kousek naší vlasti uzurpoval, by měl přispívat, na rozdíl od těch chudáků, jimž tu nic nepatří. Jenže zároveň to fér není, protože ten, kdo nemovitý majetek má, má i zodpovědnost za tento, stará se o něj, zvelebuje ho, riskuje, že mu na tomto někdo nebo něco způsobí škody, a ještě za to platit státu…
Nejednou se platí i daň z přidané hodnoty. Která ve své podstatě postrádá logiku, protože ji platí třeba i ti, kdo si koupí něco nehodnotného.

Jako naprosto neférové lze vnímat daně typu té dědické či darovací. Aby někdo platil za to, že mu zbylo něco po předcích nebo že se mu někdo rozhodl něco určitě už i předtím zdaněného darovat, to je přece hnus.
A podobných sporných záležitostí se dá u daní najít!!!
Ale ani to vlastně není ještě to nejhorší. Nejhorší je u daní to, že jejich plátci prakticky nemají možnost rozhodnout o tom, jak tyto budou využity. Jistě, jsou tu čas od času volby, ale ani těmi se toho moc ovlivnit nedá.
Jak se můžeme hravě přesvědčit. Protože zkuste třeba říci, že nedáte peníze ze svých daní třeba na lockdown! Pokud se nebudete podílet na tomto zavření doma, zavřou vás jinam. Víte kam.

Znáte někoho, kdo by byl v libovolném okamžiku v případě potřeby schopen zalovit v kapse nebo třeba vybílit konto a vzít si odtud částku v řádu milionů? Možná znáte, ale určitě nejde o někoho z řad nás obyčejných lidí. Pro většinu našinců je toto něčím nepředstavitelným, tolik peněz obvykle ani nikdy neuvidíme pohromadě. A nemusí nám to vadit. Alespoň tedy do chvíle, než se rozhodneme koupit si nějaký byt nebo dům, ve kterém bychom žili.

Jakmile se ale rozhodneme, že si své bydlení koupíme, musíme právě takovéto hodně velké peníze sehnat. Levnější nemovitost totiž potkáme jenom zřídka, a taková, jež se nabízí za méně, bývá samo sebou nějakou tou ruinou, ve které snad normální člověk ani žít nemůže.
Vlastní bydlení je prostě drahý špás. A když si ho chce běžný našinec pořídit, pak tak činí obvykle s využitím půjčky. Zažádá si o hypotéku, jíž se taková nemovitost zaplatí.

Mají-li hypotéky nějakou přednost, pak především tu, že na ně dosáhnou navzdory jejich výši daleko početnější lidé, než kolika by bylo přáno u obdobně vysokých půjček jiných. A to proto, že se zde člověk na koupi takové nemovitosti podílí zčásti i vlastními úsporami, a navíc je tato zaručena právě zástavou nemovitosti, díky čemuž se nemusí poskytující finanční instituce tolik obávat rizika nesplácení.
A tak se lidé zadlužují, aby měli kde bydlet, a následně splácejí, obvykle v řádu desítek let. Splácejí, aby měli kde bydlet. Což je jedna z nejpodstatnějších věcí, bez nichž už se dnes našinci neobejdou. Protože kdyby někdo neměl kde bydlet, měl by život nevyhnutelně plný problémů, z nichž by byly mnohé neřešitelné.
A než se stát bezdomovcem se vším všudy, to už je rozhodně lepší na hypotéky vsadit. Protože bydlení ve vlastním je to nejlepší, co může člověka potkat. Splácí-li své závazky, už ho odsud nikdo nikdy nedobrovolně nevystěhuje.

Znáte někoho, kdo by byl v libovolném okamžiku v případě potřeby schopen zalovit v kapse nebo třeba vybílit konto a vzít si odtud částku v řádu milionů? Možná znáte, ale určitě nejde o někoho z řad nás obyčejných lidí. Pro většinu našinců je toto něčím nepředstavitelným, tolik peněz obvykle ani nikdy neuvidíme pohromadě. A nemusí nám to vadit. Alespoň tedy do chvíle, než se rozhodneme koupit si nějaký byt nebo dům, ve kterém bychom žili.

Jakmile se ale rozhodneme, že si své bydlení koupíme, musíme právě takovéto hodně velké peníze sehnat. Levnější nemovitost totiž potkáme jenom zřídka, a taková, jež se nabízí za méně, bývá samo sebou nějakou tou ruinou, ve které snad normální člověk ani žít nemůže.
Vlastní bydlení je prostě drahý špás. A když si ho chce běžný našinec pořídit, pak tak činí obvykle s využitím půjčky. Zažádá si o hypotéku, jíž se taková nemovitost zaplatí.

Mají-li hypotéky nějakou přednost, pak především tu, že na ně dosáhnou navzdory jejich výši daleko početnější lidé, než kolika by bylo přáno u obdobně vysokých půjček jiných. A to proto, že se zde člověk na koupi takové nemovitosti podílí zčásti i vlastními úsporami, a navíc je tato zaručena právě zástavou nemovitosti, díky čemuž se nemusí poskytující finanční instituce tolik obávat rizika nesplácení.
A tak se lidé zadlužují, aby měli kde bydlet, a následně splácejí, obvykle v řádu desítek let. Splácejí, aby měli kde bydlet. Což je jedna z nejpodstatnějších věcí, bez nichž už se dnes našinci neobejdou. Protože kdyby někdo neměl kde bydlet, měl by život nevyhnutelně plný problémů, z nichž by byly mnohé neřešitelné.
A než se stát bezdomovcem se vším všudy, to už je rozhodně lepší na hypotéky vsadit. Protože bydlení ve vlastním je to nejlepší, co může člověka potkat. Splácí-li své závazky, už ho odsud nikdo nikdy nedobrovolně nevystěhuje.

Znáte někoho, kdo by byl v libovolném okamžiku v případě potřeby schopen zalovit v kapse nebo třeba vybílit konto a vzít si odtud částku v řádu milionů? Možná znáte, ale určitě nejde o někoho z řad nás obyčejných lidí. Pro většinu našinců je toto něčím nepředstavitelným, tolik peněz obvykle ani nikdy neuvidíme pohromadě. A nemusí nám to vadit. Alespoň tedy do chvíle, než se rozhodneme koupit si nějaký byt nebo dům, ve kterém bychom žili.

Jakmile se ale rozhodneme, že si své bydlení koupíme, musíme právě takovéto hodně velké peníze sehnat. Levnější nemovitost totiž potkáme jenom zřídka, a taková, jež se nabízí za méně, bývá samo sebou nějakou tou ruinou, ve které snad normální člověk ani žít nemůže.
Vlastní bydlení je prostě drahý špás. A když si ho chce běžný našinec pořídit, pak tak činí obvykle s využitím půjčky. Zažádá si o hypotéku, jíž se taková nemovitost zaplatí.

Mají-li hypotéky nějakou přednost, pak především tu, že na ně dosáhnou navzdory jejich výši daleko početnější lidé, než kolika by bylo přáno u obdobně vysokých půjček jiných. A to proto, že se zde člověk na koupi takové nemovitosti podílí zčásti i vlastními úsporami, a navíc je tato zaručena právě zástavou nemovitosti, díky čemuž se nemusí poskytující finanční instituce tolik obávat rizika nesplácení.
A tak se lidé zadlužují, aby měli kde bydlet, a následně splácejí, obvykle v řádu desítek let. Splácejí, aby měli kde bydlet. Což je jedna z nejpodstatnějších věcí, bez nichž už se dnes našinci neobejdou. Protože kdyby někdo neměl kde bydlet, měl by život nevyhnutelně plný problémů, z nichž by byly mnohé neřešitelné.
A než se stát bezdomovcem se vším všudy, to už je rozhodně lepší na hypotéky vsadit. Protože bydlení ve vlastním je to nejlepší, co může člověka potkat. Splácí-li své závazky, už ho odsud nikdo nikdy nedobrovolně nevystěhuje.

Znáte někoho, kdo by byl v libovolném okamžiku v případě potřeby schopen zalovit v kapse nebo třeba vybílit konto a vzít si odtud částku v řádu milionů? Možná znáte, ale určitě nejde o někoho z řad nás obyčejných lidí. Pro většinu našinců je toto něčím nepředstavitelným, tolik peněz obvykle ani nikdy neuvidíme pohromadě. A nemusí nám to vadit. Alespoň tedy do chvíle, než se rozhodneme koupit si nějaký byt nebo dům, ve kterém bychom žili.

Jakmile se ale rozhodneme, že si své bydlení koupíme, musíme právě takovéto hodně velké peníze sehnat. Levnější nemovitost totiž potkáme jenom zřídka, a taková, jež se nabízí za méně, bývá samo sebou nějakou tou ruinou, ve které snad normální člověk ani žít nemůže.
Vlastní bydlení je prostě drahý špás. A když si ho chce běžný našinec pořídit, pak tak činí obvykle s využitím půjčky. Zažádá si o hypotéku, jíž se taková nemovitost zaplatí.

Mají-li hypotéky nějakou přednost, pak především tu, že na ně dosáhnou navzdory jejich výši daleko početnější lidé, než kolika by bylo přáno u obdobně vysokých půjček jiných. A to proto, že se zde člověk na koupi takové nemovitosti podílí zčásti i vlastními úsporami, a navíc je tato zaručena právě zástavou nemovitosti, díky čemuž se nemusí poskytující finanční instituce tolik obávat rizika nesplácení.
A tak se lidé zadlužují, aby měli kde bydlet, a následně splácejí, obvykle v řádu desítek let. Splácejí, aby měli kde bydlet. Což je jedna z nejpodstatnějších věcí, bez nichž už se dnes našinci neobejdou. Protože kdyby někdo neměl kde bydlet, měl by život nevyhnutelně plný problémů, z nichž by byly mnohé neřešitelné.
A než se stát bezdomovcem se vším všudy, to už je rozhodně lepší na hypotéky vsadit. Protože bydlení ve vlastním je to nejlepší, co může člověka potkat. Splácí-li své závazky, už ho odsud nikdo nikdy nedobrovolně nevystěhuje.

Znáte někoho, kdo by byl v libovolném okamžiku v případě potřeby schopen zalovit v kapse nebo třeba vybílit konto a vzít si odtud částku v řádu milionů? Možná znáte, ale určitě nejde o někoho z řad nás obyčejných lidí. Pro většinu našinců je toto něčím nepředstavitelným, tolik peněz obvykle ani nikdy neuvidíme pohromadě. A nemusí nám to vadit. Alespoň tedy do chvíle, než se rozhodneme koupit si nějaký byt nebo dům, ve kterém bychom žili.

Jakmile se ale rozhodneme, že si své bydlení koupíme, musíme právě takovéto hodně velké peníze sehnat. Levnější nemovitost totiž potkáme jenom zřídka, a taková, jež se nabízí za méně, bývá samo sebou nějakou tou ruinou, ve které snad normální člověk ani žít nemůže.
Vlastní bydlení je prostě drahý špás. A když si ho chce běžný našinec pořídit, pak tak činí obvykle s využitím půjčky. Zažádá si o hypotéku, jíž se taková nemovitost zaplatí.

Mají-li hypotéky nějakou přednost, pak především tu, že na ně dosáhnou navzdory jejich výši daleko početnější lidé, než kolika by bylo přáno u obdobně vysokých půjček jiných. A to proto, že se zde člověk na koupi takové nemovitosti podílí zčásti i vlastními úsporami, a navíc je tato zaručena právě zástavou nemovitosti, díky čemuž se nemusí poskytující finanční instituce tolik obávat rizika nesplácení.
A tak se lidé zadlužují, aby měli kde bydlet, a následně splácejí, obvykle v řádu desítek let. Splácejí, aby měli kde bydlet. Což je jedna z nejpodstatnějších věcí, bez nichž už se dnes našinci neobejdou. Protože kdyby někdo neměl kde bydlet, měl by život nevyhnutelně plný problémů, z nichž by byly mnohé neřešitelné.
A než se stát bezdomovcem se vším všudy, to už je rozhodně lepší na hypotéky vsadit. Protože bydlení ve vlastním je to nejlepší, co může člověka potkat. Splácí-li své závazky, už ho odsud nikdo nikdy nedobrovolně nevystěhuje.

Znáte někoho, kdo by byl v libovolném okamžiku v případě potřeby schopen zalovit v kapse nebo třeba vybílit konto a vzít si odtud částku v řádu milionů? Možná znáte, ale určitě nejde o někoho z řad nás obyčejných lidí. Pro většinu našinců je toto něčím nepředstavitelným, tolik peněz obvykle ani nikdy neuvidíme pohromadě. A nemusí nám to vadit. Alespoň tedy do chvíle, než se rozhodneme koupit si nějaký byt nebo dům, ve kterém bychom žili.

Jakmile se ale rozhodneme, že si své bydlení koupíme, musíme právě takovéto hodně velké peníze sehnat. Levnější nemovitost totiž potkáme jenom zřídka, a taková, jež se nabízí za méně, bývá samo sebou nějakou tou ruinou, ve které snad normální člověk ani žít nemůže.
Vlastní bydlení je prostě drahý špás. A když si ho chce běžný našinec pořídit, pak tak činí obvykle s využitím půjčky. Zažádá si o hypotéku, jíž se taková nemovitost zaplatí.

Mají-li hypotéky nějakou přednost, pak především tu, že na ně dosáhnou navzdory jejich výši daleko početnější lidé, než kolika by bylo přáno u obdobně vysokých půjček jiných. A to proto, že se zde člověk na koupi takové nemovitosti podílí zčásti i vlastními úsporami, a navíc je tato zaručena právě zástavou nemovitosti, díky čemuž se nemusí poskytující finanční instituce tolik obávat rizika nesplácení.
A tak se lidé zadlužují, aby měli kde bydlet, a následně splácejí, obvykle v řádu desítek let. Splácejí, aby měli kde bydlet. Což je jedna z nejpodstatnějších věcí, bez nichž už se dnes našinci neobejdou. Protože kdyby někdo neměl kde bydlet, měl by život nevyhnutelně plný problémů, z nichž by byly mnohé neřešitelné.
A než se stát bezdomovcem se vším všudy, to už je rozhodně lepší na hypotéky vsadit. Protože bydlení ve vlastním je to nejlepší, co může člověka potkat. Splácí-li své závazky, už ho odsud nikdo nikdy nedobrovolně nevystěhuje.

Znáte někoho, kdo by byl v libovolném okamžiku v případě potřeby schopen zalovit v kapse nebo třeba vybílit konto a vzít si odtud částku v řádu milionů? Možná znáte, ale určitě nejde o někoho z řad nás obyčejných lidí. Pro většinu našinců je toto něčím nepředstavitelným, tolik peněz obvykle ani nikdy neuvidíme pohromadě. A nemusí nám to vadit. Alespoň tedy do chvíle, než se rozhodneme koupit si nějaký byt nebo dům, ve kterém bychom žili.

Jakmile se ale rozhodneme, že si své bydlení koupíme, musíme právě takovéto hodně velké peníze sehnat. Levnější nemovitost totiž potkáme jenom zřídka, a taková, jež se nabízí za méně, bývá samo sebou nějakou tou ruinou, ve které snad normální člověk ani žít nemůže.
Vlastní bydlení je prostě drahý špás. A když si ho chce běžný našinec pořídit, pak tak činí obvykle s využitím půjčky. Zažádá si o hypotéku, jíž se taková nemovitost zaplatí.

Mají-li hypotéky nějakou přednost, pak především tu, že na ně dosáhnou navzdory jejich výši daleko početnější lidé, než kolika by bylo přáno u obdobně vysokých půjček jiných. A to proto, že se zde člověk na koupi takové nemovitosti podílí zčásti i vlastními úsporami, a navíc je tato zaručena právě zástavou nemovitosti, díky čemuž se nemusí poskytující finanční instituce tolik obávat rizika nesplácení.
A tak se lidé zadlužují, aby měli kde bydlet, a následně splácejí, obvykle v řádu desítek let. Splácejí, aby měli kde bydlet. Což je jedna z nejpodstatnějších věcí, bez nichž už se dnes našinci neobejdou. Protože kdyby někdo neměl kde bydlet, měl by život nevyhnutelně plný problémů, z nichž by byly mnohé neřešitelné.
A než se stát bezdomovcem se vším všudy, to už je rozhodně lepší na hypotéky vsadit. Protože bydlení ve vlastním je to nejlepší, co může člověka potkat. Splácí-li své závazky, už ho odsud nikdo nikdy nedobrovolně nevystěhuje.

Znáte někoho, kdo by byl v libovolném okamžiku v případě potřeby schopen zalovit v kapse nebo třeba vybílit konto a vzít si odtud částku v řádu milionů? Možná znáte, ale určitě nejde o někoho z řad nás obyčejných lidí. Pro většinu našinců je toto něčím nepředstavitelným, tolik peněz obvykle ani nikdy neuvidíme pohromadě. A nemusí nám to vadit. Alespoň tedy do chvíle, než se rozhodneme koupit si nějaký byt nebo dům, ve kterém bychom žili.

Jakmile se ale rozhodneme, že si své bydlení koupíme, musíme právě takovéto hodně velké peníze sehnat. Levnější nemovitost totiž potkáme jenom zřídka, a taková, jež se nabízí za méně, bývá samo sebou nějakou tou ruinou, ve které snad normální člověk ani žít nemůže.
Vlastní bydlení je prostě drahý špás. A když si ho chce běžný našinec pořídit, pak tak činí obvykle s využitím půjčky. Zažádá si o hypotéku, jíž se taková nemovitost zaplatí.

Mají-li hypotéky nějakou přednost, pak především tu, že na ně dosáhnou navzdory jejich výši daleko početnější lidé, než kolika by bylo přáno u obdobně vysokých půjček jiných. A to proto, že se zde člověk na koupi takové nemovitosti podílí zčásti i vlastními úsporami, a navíc je tato zaručena právě zástavou nemovitosti, díky čemuž se nemusí poskytující finanční instituce tolik obávat rizika nesplácení.
A tak se lidé zadlužují, aby měli kde bydlet, a následně splácejí, obvykle v řádu desítek let. Splácejí, aby měli kde bydlet. Což je jedna z nejpodstatnějších věcí, bez nichž už se dnes našinci neobejdou. Protože kdyby někdo neměl kde bydlet, měl by život nevyhnutelně plný problémů, z nichž by byly mnohé neřešitelné.
A než se stát bezdomovcem se vším všudy, to už je rozhodně lepší na hypotéky vsadit. Protože bydlení ve vlastním je to nejlepší, co může člověka potkat. Splácí-li své závazky, už ho odsud nikdo nikdy nedobrovolně nevystěhuje.