Blog

Zatímco jsme ještě před nedlouhou řádkou let neznali při placení nic jiného než naši (a případně v Tuzexu nebo nějaké té cizině i zahraniční) měnu, tedy bankovky a mince, zatímco ještě kratší dobu známe i bezhotovostní platební styk, není dnes už nemožné ani využití docela jiného způsobu placení, a to toho využívajícího kryptoměny.
Pokud se vysloví tento pojem, tedy kryptoměny, obvykle už jsme ho sice někde zaslechli, nejednou ale doposud nevíme, co tyto obnášejí. Snad proto, že jde o přece jenom relativní novinku, snad proto, že jde o virtuální záležitost, kterou jsme si nikdy nemohli, nemůžeme a nebudeme moci osahat, snad proto, že nenakupujeme tam, kde se právě tyto měny dají využít, tedy na internetu. Ať tak či onak, jisté je jedno. A sice to, že toho o kryptoměnách doposud mnoho nevíme.

A zatímco to spoustě našinců nevadí, protože ‚co oči nevidí, to srdce neželí‘, přece jenom bychom tu měli aspoň to nejzákladnější vědět. Protože jeden nikdy neví, kdy bude komu zapotřebí využití právě těchto platebních prostředků.
Jak už zaznělo, jde o jakási virtuální platidla. Která existují na internetu a tamtéž se i využívají k provádění transakcí. Nejznámější z nich jsou doposud Bitcoiny, ovšem co mnozí z našinců nevědí, to je fakt, že už vznikly i tisíce dalších kryptoměn, jež mohou posloužit jako alternativy.

Hlavní předností takových kryptoměn je skutečnost, že se tyto používají k platbám v celosvětovém měřítku, jež nepotřebují k realizaci žádnou banku coby prostředníka. Platby se tím pádem zrychlily a současně jsou i levné, ba často i naprosto bezplatné. Lidé si je prostě pošlou přímo po síti, a to vcelku anonymně, neodmítnutelně a nezrušitelně, což by bylo u hotovosti naprosto nemyslitelné. A protože nejsou kryptoměny vydávány ani spravovány centrálními bankami a vládami, nemohou do nich tyto instituce zasahovat a manipulovat jimi. A kdo sleduje počínání politiků současnosti, ten musí uznat, že mají takové nezávislé měny určitě něco do sebe.

Zatímco jsme ještě před nedlouhou řádkou let neznali při placení nic jiného než naši (a případně v Tuzexu nebo nějaké té cizině i zahraniční) měnu, tedy bankovky a mince, zatímco ještě kratší dobu známe i bezhotovostní platební styk, není dnes už nemožné ani využití docela jiného způsobu placení, a to toho využívajícího kryptoměny.
Pokud se vysloví tento pojem, tedy kryptoměny, obvykle už jsme ho sice někde zaslechli, nejednou ale doposud nevíme, co tyto obnášejí. Snad proto, že jde o přece jenom relativní novinku, snad proto, že jde o virtuální záležitost, kterou jsme si nikdy nemohli, nemůžeme a nebudeme moci osahat, snad proto, že nenakupujeme tam, kde se právě tyto měny dají využít, tedy na internetu. Ať tak či onak, jisté je jedno. A sice to, že toho o kryptoměnách doposud mnoho nevíme.

A zatímco to spoustě našinců nevadí, protože ‚co oči nevidí, to srdce neželí‘, přece jenom bychom tu měli aspoň to nejzákladnější vědět. Protože jeden nikdy neví, kdy bude komu zapotřebí využití právě těchto platebních prostředků.
Jak už zaznělo, jde o jakási virtuální platidla. Která existují na internetu a tamtéž se i využívají k provádění transakcí. Nejznámější z nich jsou doposud Bitcoiny, ovšem co mnozí z našinců nevědí, to je fakt, že už vznikly i tisíce dalších kryptoměn, jež mohou posloužit jako alternativy.

Hlavní předností takových kryptoměn je skutečnost, že se tyto používají k platbám v celosvětovém měřítku, jež nepotřebují k realizaci žádnou banku coby prostředníka. Platby se tím pádem zrychlily a současně jsou i levné, ba často i naprosto bezplatné. Lidé si je prostě pošlou přímo po síti, a to vcelku anonymně, neodmítnutelně a nezrušitelně, což by bylo u hotovosti naprosto nemyslitelné. A protože nejsou kryptoměny vydávány ani spravovány centrálními bankami a vládami, nemohou do nich tyto instituce zasahovat a manipulovat jimi. A kdo sleduje počínání politiků současnosti, ten musí uznat, že mají takové nezávislé měny určitě něco do sebe.

Zatímco jsme ještě před nedlouhou řádkou let neznali při placení nic jiného než naši (a případně v Tuzexu nebo nějaké té cizině i zahraniční) měnu, tedy bankovky a mince, zatímco ještě kratší dobu známe i bezhotovostní platební styk, není dnes už nemožné ani využití docela jiného způsobu placení, a to toho využívajícího kryptoměny.
Pokud se vysloví tento pojem, tedy kryptoměny, obvykle už jsme ho sice někde zaslechli, nejednou ale doposud nevíme, co tyto obnášejí. Snad proto, že jde o přece jenom relativní novinku, snad proto, že jde o virtuální záležitost, kterou jsme si nikdy nemohli, nemůžeme a nebudeme moci osahat, snad proto, že nenakupujeme tam, kde se právě tyto měny dají využít, tedy na internetu. Ať tak či onak, jisté je jedno. A sice to, že toho o kryptoměnách doposud mnoho nevíme.

A zatímco to spoustě našinců nevadí, protože ‚co oči nevidí, to srdce neželí‘, přece jenom bychom tu měli aspoň to nejzákladnější vědět. Protože jeden nikdy neví, kdy bude komu zapotřebí využití právě těchto platebních prostředků.
Jak už zaznělo, jde o jakási virtuální platidla. Která existují na internetu a tamtéž se i využívají k provádění transakcí. Nejznámější z nich jsou doposud Bitcoiny, ovšem co mnozí z našinců nevědí, to je fakt, že už vznikly i tisíce dalších kryptoměn, jež mohou posloužit jako alternativy.

Hlavní předností takových kryptoměn je skutečnost, že se tyto používají k platbám v celosvětovém měřítku, jež nepotřebují k realizaci žádnou banku coby prostředníka. Platby se tím pádem zrychlily a současně jsou i levné, ba často i naprosto bezplatné. Lidé si je prostě pošlou přímo po síti, a to vcelku anonymně, neodmítnutelně a nezrušitelně, což by bylo u hotovosti naprosto nemyslitelné. A protože nejsou kryptoměny vydávány ani spravovány centrálními bankami a vládami, nemohou do nich tyto instituce zasahovat a manipulovat jimi. A kdo sleduje počínání politiků současnosti, ten musí uznat, že mají takové nezávislé měny určitě něco do sebe.

Zatímco jsme ještě před nedlouhou řádkou let neznali při placení nic jiného než naši (a případně v Tuzexu nebo nějaké té cizině i zahraniční) měnu, tedy bankovky a mince, zatímco ještě kratší dobu známe i bezhotovostní platební styk, není dnes už nemožné ani využití docela jiného způsobu placení, a to toho využívajícího kryptoměny.
Pokud se vysloví tento pojem, tedy kryptoměny, obvykle už jsme ho sice někde zaslechli, nejednou ale doposud nevíme, co tyto obnášejí. Snad proto, že jde o přece jenom relativní novinku, snad proto, že jde o virtuální záležitost, kterou jsme si nikdy nemohli, nemůžeme a nebudeme moci osahat, snad proto, že nenakupujeme tam, kde se právě tyto měny dají využít, tedy na internetu. Ať tak či onak, jisté je jedno. A sice to, že toho o kryptoměnách doposud mnoho nevíme.

A zatímco to spoustě našinců nevadí, protože ‚co oči nevidí, to srdce neželí‘, přece jenom bychom tu měli aspoň to nejzákladnější vědět. Protože jeden nikdy neví, kdy bude komu zapotřebí využití právě těchto platebních prostředků.
Jak už zaznělo, jde o jakási virtuální platidla. Která existují na internetu a tamtéž se i využívají k provádění transakcí. Nejznámější z nich jsou doposud Bitcoiny, ovšem co mnozí z našinců nevědí, to je fakt, že už vznikly i tisíce dalších kryptoměn, jež mohou posloužit jako alternativy.

Hlavní předností takových kryptoměn je skutečnost, že se tyto používají k platbám v celosvětovém měřítku, jež nepotřebují k realizaci žádnou banku coby prostředníka. Platby se tím pádem zrychlily a současně jsou i levné, ba často i naprosto bezplatné. Lidé si je prostě pošlou přímo po síti, a to vcelku anonymně, neodmítnutelně a nezrušitelně, což by bylo u hotovosti naprosto nemyslitelné. A protože nejsou kryptoměny vydávány ani spravovány centrálními bankami a vládami, nemohou do nich tyto instituce zasahovat a manipulovat jimi. A kdo sleduje počínání politiků současnosti, ten musí uznat, že mají takové nezávislé měny určitě něco do sebe.

Zatímco jsme ještě před nedlouhou řádkou let neznali při placení nic jiného než naši (a případně v Tuzexu nebo nějaké té cizině i zahraniční) měnu, tedy bankovky a mince, zatímco ještě kratší dobu známe i bezhotovostní platební styk, není dnes už nemožné ani využití docela jiného způsobu placení, a to toho využívajícího kryptoměny.
Pokud se vysloví tento pojem, tedy kryptoměny, obvykle už jsme ho sice někde zaslechli, nejednou ale doposud nevíme, co tyto obnášejí. Snad proto, že jde o přece jenom relativní novinku, snad proto, že jde o virtuální záležitost, kterou jsme si nikdy nemohli, nemůžeme a nebudeme moci osahat, snad proto, že nenakupujeme tam, kde se právě tyto měny dají využít, tedy na internetu. Ať tak či onak, jisté je jedno. A sice to, že toho o kryptoměnách doposud mnoho nevíme.

A zatímco to spoustě našinců nevadí, protože ‚co oči nevidí, to srdce neželí‘, přece jenom bychom tu měli aspoň to nejzákladnější vědět. Protože jeden nikdy neví, kdy bude komu zapotřebí využití právě těchto platebních prostředků.
Jak už zaznělo, jde o jakási virtuální platidla. Která existují na internetu a tamtéž se i využívají k provádění transakcí. Nejznámější z nich jsou doposud Bitcoiny, ovšem co mnozí z našinců nevědí, to je fakt, že už vznikly i tisíce dalších kryptoměn, jež mohou posloužit jako alternativy.

Hlavní předností takových kryptoměn je skutečnost, že se tyto používají k platbám v celosvětovém měřítku, jež nepotřebují k realizaci žádnou banku coby prostředníka. Platby se tím pádem zrychlily a současně jsou i levné, ba často i naprosto bezplatné. Lidé si je prostě pošlou přímo po síti, a to vcelku anonymně, neodmítnutelně a nezrušitelně, což by bylo u hotovosti naprosto nemyslitelné. A protože nejsou kryptoměny vydávány ani spravovány centrálními bankami a vládami, nemohou do nich tyto instituce zasahovat a manipulovat jimi. A kdo sleduje počínání politiků současnosti, ten musí uznat, že mají takové nezávislé měny určitě něco do sebe.

Zatímco jsme ještě před nedlouhou řádkou let neznali při placení nic jiného než naši (a případně v Tuzexu nebo nějaké té cizině i zahraniční) měnu, tedy bankovky a mince, zatímco ještě kratší dobu známe i bezhotovostní platební styk, není dnes už nemožné ani využití docela jiného způsobu placení, a to toho využívajícího kryptoměny.
Pokud se vysloví tento pojem, tedy kryptoměny, obvykle už jsme ho sice někde zaslechli, nejednou ale doposud nevíme, co tyto obnášejí. Snad proto, že jde o přece jenom relativní novinku, snad proto, že jde o virtuální záležitost, kterou jsme si nikdy nemohli, nemůžeme a nebudeme moci osahat, snad proto, že nenakupujeme tam, kde se právě tyto měny dají využít, tedy na internetu. Ať tak či onak, jisté je jedno. A sice to, že toho o kryptoměnách doposud mnoho nevíme.

A zatímco to spoustě našinců nevadí, protože ‚co oči nevidí, to srdce neželí‘, přece jenom bychom tu měli aspoň to nejzákladnější vědět. Protože jeden nikdy neví, kdy bude komu zapotřebí využití právě těchto platebních prostředků.
Jak už zaznělo, jde o jakási virtuální platidla. Která existují na internetu a tamtéž se i využívají k provádění transakcí. Nejznámější z nich jsou doposud Bitcoiny, ovšem co mnozí z našinců nevědí, to je fakt, že už vznikly i tisíce dalších kryptoměn, jež mohou posloužit jako alternativy.

Hlavní předností takových kryptoměn je skutečnost, že se tyto používají k platbám v celosvětovém měřítku, jež nepotřebují k realizaci žádnou banku coby prostředníka. Platby se tím pádem zrychlily a současně jsou i levné, ba často i naprosto bezplatné. Lidé si je prostě pošlou přímo po síti, a to vcelku anonymně, neodmítnutelně a nezrušitelně, což by bylo u hotovosti naprosto nemyslitelné. A protože nejsou kryptoměny vydávány ani spravovány centrálními bankami a vládami, nemohou do nich tyto instituce zasahovat a manipulovat jimi. A kdo sleduje počínání politiků současnosti, ten musí uznat, že mají takové nezávislé měny určitě něco do sebe.

Zatímco jsme ještě před nedlouhou řádkou let neznali při placení nic jiného než naši (a případně v Tuzexu nebo nějaké té cizině i zahraniční) měnu, tedy bankovky a mince, zatímco ještě kratší dobu známe i bezhotovostní platební styk, není dnes už nemožné ani využití docela jiného způsobu placení, a to toho využívajícího kryptoměny.
Pokud se vysloví tento pojem, tedy kryptoměny, obvykle už jsme ho sice někde zaslechli, nejednou ale doposud nevíme, co tyto obnášejí. Snad proto, že jde o přece jenom relativní novinku, snad proto, že jde o virtuální záležitost, kterou jsme si nikdy nemohli, nemůžeme a nebudeme moci osahat, snad proto, že nenakupujeme tam, kde se právě tyto měny dají využít, tedy na internetu. Ať tak či onak, jisté je jedno. A sice to, že toho o kryptoměnách doposud mnoho nevíme.

A zatímco to spoustě našinců nevadí, protože ‚co oči nevidí, to srdce neželí‘, přece jenom bychom tu měli aspoň to nejzákladnější vědět. Protože jeden nikdy neví, kdy bude komu zapotřebí využití právě těchto platebních prostředků.
Jak už zaznělo, jde o jakási virtuální platidla. Která existují na internetu a tamtéž se i využívají k provádění transakcí. Nejznámější z nich jsou doposud Bitcoiny, ovšem co mnozí z našinců nevědí, to je fakt, že už vznikly i tisíce dalších kryptoměn, jež mohou posloužit jako alternativy.

Hlavní předností takových kryptoměn je skutečnost, že se tyto používají k platbám v celosvětovém měřítku, jež nepotřebují k realizaci žádnou banku coby prostředníka. Platby se tím pádem zrychlily a současně jsou i levné, ba často i naprosto bezplatné. Lidé si je prostě pošlou přímo po síti, a to vcelku anonymně, neodmítnutelně a nezrušitelně, což by bylo u hotovosti naprosto nemyslitelné. A protože nejsou kryptoměny vydávány ani spravovány centrálními bankami a vládami, nemohou do nich tyto instituce zasahovat a manipulovat jimi. A kdo sleduje počínání politiků současnosti, ten musí uznat, že mají takové nezávislé měny určitě něco do sebe.

Zatímco jsme ještě před nedlouhou řádkou let neznali při placení nic jiného než naši (a případně v Tuzexu nebo nějaké té cizině i zahraniční) měnu, tedy bankovky a mince, zatímco ještě kratší dobu známe i bezhotovostní platební styk, není dnes už nemožné ani využití docela jiného způsobu placení, a to toho využívajícího kryptoměny.
Pokud se vysloví tento pojem, tedy kryptoměny, obvykle už jsme ho sice někde zaslechli, nejednou ale doposud nevíme, co tyto obnášejí. Snad proto, že jde o přece jenom relativní novinku, snad proto, že jde o virtuální záležitost, kterou jsme si nikdy nemohli, nemůžeme a nebudeme moci osahat, snad proto, že nenakupujeme tam, kde se právě tyto měny dají využít, tedy na internetu. Ať tak či onak, jisté je jedno. A sice to, že toho o kryptoměnách doposud mnoho nevíme.

A zatímco to spoustě našinců nevadí, protože ‚co oči nevidí, to srdce neželí‘, přece jenom bychom tu měli aspoň to nejzákladnější vědět. Protože jeden nikdy neví, kdy bude komu zapotřebí využití právě těchto platebních prostředků.
Jak už zaznělo, jde o jakási virtuální platidla. Která existují na internetu a tamtéž se i využívají k provádění transakcí. Nejznámější z nich jsou doposud Bitcoiny, ovšem co mnozí z našinců nevědí, to je fakt, že už vznikly i tisíce dalších kryptoměn, jež mohou posloužit jako alternativy.

Hlavní předností takových kryptoměn je skutečnost, že se tyto používají k platbám v celosvětovém měřítku, jež nepotřebují k realizaci žádnou banku coby prostředníka. Platby se tím pádem zrychlily a současně jsou i levné, ba často i naprosto bezplatné. Lidé si je prostě pošlou přímo po síti, a to vcelku anonymně, neodmítnutelně a nezrušitelně, což by bylo u hotovosti naprosto nemyslitelné. A protože nejsou kryptoměny vydávány ani spravovány centrálními bankami a vládami, nemohou do nich tyto instituce zasahovat a manipulovat jimi. A kdo sleduje počínání politiků současnosti, ten musí uznat, že mají takové nezávislé měny určitě něco do sebe.

Není nad to, když má člověk v životě své jisté. Vždy přijde vhod, když se dá na něco spolehnout, když víme, že se i v nejkomplikovanějších chvílích najde něco, k čemu se můžeme upnout a co nás nezradí.
Někdo chce mít svých životních jistot více, někomu stačí třeba i jenom málo, někdo rád kráčí po pomyslných vyšlapaných cestičkách, zatímco jiný spíš loví v kalných vodách, ale každému určitě přichází vhod, když ví, že je aspoň na něco spolehnutí.
A aby měl člověk jisté to, na čem mu v životě záleží, měl by si to pro jistotu pojistit, je-li to pochopitelně možné. Protože i kdyby to pak zklamalo, díky pojištění je tu alespoň určitá garance toho, že nebude hůře, než je nezbytně nutné.

Jak a proti čemu se pojistit? Na to pochopitelně neexistuje univerzální odpověď, protože ani my lidé nejsme univerzální. Každý z nás si tak musí sám nastavit priority, sám se musí rozhodnout, co mu za pojištění stojí a co ne.
Nestačí však jenom promyslet, proti čemu se pojistit. Také je třeba zvolit pojistku, jež člověka v případě nějaké nepříjemné události odškodní dostatečně kvalitně, a svou roli sehrává pochopitelně i otázka, co za to.
A hlavně je třeba zvážit všechna pro a proti každého pojištění a určitě nerozhazovat za kdeco. Protože pojištění u nás existuje tolik, že kdyby si je člověk pořídil a v maximální míře využil, potřeboval by i pojistku proti zruinování se pojistkami. Protože to by nedokázal ufinancovat snad nikdo na světě.

Ale rozhodně je dobré, když se pojistíme pro případy, které nás mohou postihnout a negativně ovlivnit, které by nám mohly zkomplikovat nebo možná i znemožnit pokračování normálního a snesitelného života. Pojistka dokáže pomoci, onemocníme-li, jsme zraněni, přijdeme o zdroj obživy…
Ale jak říkám, tento výčet neberte příliš doslova. Hlavní je situace, v níž se nacházíte vy. Na té totiž důležitost určitého pojištění závisí především.

Není nad to, když má člověk v životě své jisté. Vždy přijde vhod, když se dá na něco spolehnout, když víme, že se i v nejkomplikovanějších chvílích najde něco, k čemu se můžeme upnout a co nás nezradí.
Někdo chce mít svých životních jistot více, někomu stačí třeba i jenom málo, někdo rád kráčí po pomyslných vyšlapaných cestičkách, zatímco jiný spíš loví v kalných vodách, ale každému určitě přichází vhod, když ví, že je aspoň na něco spolehnutí.
A aby měl člověk jisté to, na čem mu v životě záleží, měl by si to pro jistotu pojistit, je-li to pochopitelně možné. Protože i kdyby to pak zklamalo, díky pojištění je tu alespoň určitá garance toho, že nebude hůře, než je nezbytně nutné.

Jak a proti čemu se pojistit? Na to pochopitelně neexistuje univerzální odpověď, protože ani my lidé nejsme univerzální. Každý z nás si tak musí sám nastavit priority, sám se musí rozhodnout, co mu za pojištění stojí a co ne.
Nestačí však jenom promyslet, proti čemu se pojistit. Také je třeba zvolit pojistku, jež člověka v případě nějaké nepříjemné události odškodní dostatečně kvalitně, a svou roli sehrává pochopitelně i otázka, co za to.
A hlavně je třeba zvážit všechna pro a proti každého pojištění a určitě nerozhazovat za kdeco. Protože pojištění u nás existuje tolik, že kdyby si je člověk pořídil a v maximální míře využil, potřeboval by i pojistku proti zruinování se pojistkami. Protože to by nedokázal ufinancovat snad nikdo na světě.

Ale rozhodně je dobré, když se pojistíme pro případy, které nás mohou postihnout a negativně ovlivnit, které by nám mohly zkomplikovat nebo možná i znemožnit pokračování normálního a snesitelného života. Pojistka dokáže pomoci, onemocníme-li, jsme zraněni, přijdeme o zdroj obživy…
Ale jak říkám, tento výčet neberte příliš doslova. Hlavní je situace, v níž se nacházíte vy. Na té totiž důležitost určitého pojištění závisí především.