Jakmile někdo zjistí, že mu jeho finanční prostředky nevystačí na to, aby si za ně pořídil vše, co si za ně pořídit potřebuje a chce, není mu logicky zrovna nejlépe na duchu. Nikdo se přece nechce dobrovolně a už vůbec ne nedobrovolně omezovat. Jenže v nouzi to zkrátka jinak nejde. A pokud už si někdo podobný nechce utahovat opasek více, než je pro něj snesitelné, bere si půjčky. Stejně jako si bere půjčky ten, kdo si potřebuje pořídit něco mimořádně drahého, na co by jinak šetřil déle, než jak dlouho si může na pořízení si tohoto počkat, čímž mám na mysli třeba dům, byt, vozidlo a podobně.
Půjčky tak pomáhají lidem řešit vlastní nedostatek finančních prostředků využitím peněz někoho jiného, jež momentálně leží nevyužity ladem. Což se na první pohled zdá být skvělým řešením. Jenže i když tomu tak někdy opravdu je, jindy to takové být vůbec nemusí. A sice proto, že půjčky nejsou charita, těmi se ti, kdo je poskytují, živí, a tudíž se zde musí dodržovat pravidla, jež mohou být velice různorodá, a ne vždy u nich lze hovořit o výhodnosti.
A tak je třeba se vždy zamýšlet nad tím, zda si je skutečně třeba půjčit, a pokud už ano, na jakou z nabízejících se půjček vsadit. Protože se tyto liší nejen v tom, kdo je nabízí a jak se tyto nazývají, respektive k čemu jsou použitelné, ale zamyslet se je třeba i nad tím, zda se všechna jejich pravidla podaří vyplnit a zda jsou tato akceptovatelná.
A teprve po takovém zamyšlení se je rozumné přistoupit k úvahám o tom, zda si takovou půjčku vzít. Zda je skutečně natolik důležitá, aby s ní člověk spojil svůj osud. Vždyť i ta nejvýhodnější z nabídek má i svá mínus, přinejmenším to, že se tím ten, kdo si půjčuje, dostává tomu, kdo finanční prostředky poskytuje, do rukou. A stává se na něm do jisté míry závislým. A závislosti, jak známo zpravidla nepřinášejí mnoho pozitiv, spíše škodí, než prospívají. A když už má být někdo závislý, mělo by to stát za to.
