Kdybychom se zeptali kohokoliv, kdo má všech pět pohromadě, zda by chtěl mít vždy finančně zajištěnou existenci nebo by naopak raději riskoval, že bude třít nejednou bídu s nouzí, určitě bychom slyšeli odpověď, že chce někdo takový mít peněz dost. Protože s penězi je vždy snadnější život, s těmi se vše zvládá daleko lépe než bez nich.
Jenže lidé si ne vždy vydělávají tolik, kolik potřebují, ba není vlastně ani jisté, zda a kdy si člověk kolik vydělá. Protože v naší současné společnosti není nic jisté a údobí hojnosti se tak střídají s těžkými časy, kdy není nejednou ani na ten pověstný chleba.
A jak se s tím vypořádat? Jak zajistit, abychom vždy pokud možno aspoň minimálně finančně zajištění byli, abychom se nestali oběťmi chudoby?
Jistě, chce to si dost vydělávat. Jenže to je jenom půlka pravdy. Ony totiž vysoké příjmy nejsou nikdy jisté navěky. A tak se musí nejen co nejvíce vydělávat, ale měly by se z takových výdělků určitě i odkládat nějaké peníze stranou, na později. Pro onoho takzvaného strýčka Příhodu.
Kdo neutratí vše, co vydělá hned, a raději se věnuje spoření, má jednu jistotu. A to tu, že nezůstane obvykle bez finančních prostředků. Pokud zrovna neinvestuje do něčeho rizikového, co může zkrachovat a o vklad ho připravit, takové uspořené peníze nezmizí a lze je vhodně zužitkovat i v budoucnu, když je toho zapotřebí.
Že se těch pár korun, které člověku z výplaty zbývají, spořit nevyplácí? Že to nestojí za to? Věřte mi, že stojí. Protože korunka ke korunce, a než se jeden naděje, je i z drobných docela hezká sumička. A i když tato nemusí být právě světoborná, může mít i ona podstatný vliv na lidský život. Protože i malé peníze mohou přijít v těžkých dobách vhod, i na pár drobných může záviset něčí osud.
A tak bychom si určitě spořit měli. Abychom měli jistotu, že nezůstaneme na suchu, pokud by se snad něco zvrtnulo.
