Když si člověk něco vydělá a okamžitě takové získané peníze utratí, lze mu sice závidět to, že už je na jeho finance inflace krátká a že nebude dejme tomu ani okraden, ani poškozen nějakou měnovou reformou. Ovšem přesto není podobně vedený životní styl něčím, co si zaslouží obdiv, nejde rozhodně o rozumné počínání. A sice proto, že je ten, kdo žije tímto způsobem, vystaven nebezpečím, jež z tohoto logicky vyplývají. Když si tento vydělá, může utrácet, jenže když si pak jednoho (ani trochu) krásného dne dost nevydělá, měl by logicky třeba i během okamžiku s utrácením přestat. A jak je známo, skutečnost, že někdo nemá peníze, neznamená, že pozbude veškerých svých potřeb a že mu přestanou chodit další a další účty.
A co potom? Potom má někdo takový klidně i hodně zásadní problém. Je, jak se říká hezky česky, namydlený. Protože nemá rezervy, jichž by bylo možné využít.
A tak jsou daleko rozumnějšími ti z nás, kdo nemíní riskovat a věnují se mimo jiné i spoření. To znamená, že neutratí všechny peníze, jež mají, hned, ale aspoň nějaké si odloží na později, na dobu, kdy by mohly nastat nějaké komplikace.
Spoření je tedy rozumná volba. Díky němu je daleko pravděpodobnější, že člověk zvládne případný výpadek příjmů, jenž není v dnešní době nikdy vyloučen, díky tomu má člověk přinejmenším na přilepšenou v dobách, kdy se dejme tomu odebere na zasloužený odpočinek nebo z nějakých jiných důvodů poklesne jeho životní úroveň. A díky spoření se často zvládnou klidně i neplánované výdaje.
Našetřené peníze prostě nejsou nikdy na škodu, ty se mohou kdykoliv hodit. A proto lze každému vřele doporučit nějaké to spoření. A to pochopitelně nejlépe takové, jež není zbytečně negativně ovlivňováno inflací, to, které přináší, pokud možno i nějaký ten zisk, profit.
Nikdo prostě neví, co přinesou následující dny. Ale ten, kdo má naspořeno, se jich nemusí tolik bát.
