Práce je nedílnou součástí našich životů. Každý, kdo je schopen ji vykonávat, se této věnuje, a to někdy zcela dobrovolně a jindy přinejhorším z donucení. Protože je to právě práce, jíž se vytvářejí hodnoty, které v našem běžném životě potřebujeme a bez nichž se nelze nejednou vůbec obejít.
Pokud pak máme nějakou práci vykonávat, je třeba si ji nejprve najít a vybrat. Což v éře tržního hospodářství nemusí být vůbec snadné, a v situaci, kdy se leccos omezuje kvůli koronavirové pandemii, už teprve ne.
A jak si nějakou práci sehnat?
V první řadě si je záhodno ujasnit to, co by člověk chtěl dělat. Protože není práce jako práce a není ani člověk jako člověk. A každý tak preferuje alespoň částečně něco jiného než ten druhý.
Dále je třeba vzít v potaz i to, jaké má zájemce o práci znalosti, schopnosti a případně i další přednosti, jako je dejme tomu délka praxe, věk, zdravotní předpoklady a podobně. Protože ne každá vysněná pracovní pozice vyžaduje či akceptuje to, co může zájemce o ni nabídnout.
Pak je pochopitelně třeba vědět i to, co bude práce na konkrétním místě obnášet. Kolik zabere času, kolik bude stát úsilí, co přesně se bude v jejím rámci vykonávat a podobně.
A nic si nezastírejme – zapomenout se tu nesmí ani na otázku ‚co za to‘. Protože i výplata je důležitá, a ne každý je ochoten pracovat za to, co se někde právě nabízí.
Je tedy dost toho, co musíme zohlednit, pokud se ucházíme o zaměstnání. Je třeba skutečně vzít rozum do hrsti, aby se člověk neupsal k něčemu, co mu nebude následně třeba ani trochu po chuti.
A je třeba smířit se i s tím, že i když si vysněné místo najdeme, nemusíme ho získat. Protože si vybírají nejen uchazeči o zaměstnání, ale i zaměstnavatelé. A i ti musí být ve svých nárocích uspokojeni. Aby pro ně nebylo pro změnu smůlou to, že si vyberou toho nepravého, s nímž se pro ně stane podnikání klidně i peklem.
