I kdybychom se snažili schovat sebevíc, je jisté, že si nás ekonomika vždycky najde. Není před ní úniku, ať žijeme ve městě nebo na venkově, uprostřed zástupů lidí nebo téměř izolovaní od společnosti, ať už žijeme jakýmkoliv způsobem života a jsme kýmkoliv. Prostě se ekonomika dotýká všech, a to ať se nám to líbí nebo ne.
Dnes už se totiž staly nároky lidí natolik vysokými, že už si je nikdo nedokáže splnit osobně a je tak nezbytná kooperace s jinými lidmi, z nichž každý umí něco, čím může přispět celku. Někdo umí vyrobit to a někdo ono, někdo může nabídnout takovou, zatímco jiný onakou službu.

A abychom si to mohli nabízet skutečně efektivně, aby byl uspokojen každý, kdo něco nabízí a něco potřebuje, je právě fungující ekonomika nezbytná. Ta totiž jako jediná umožňuje, abychom se my lidé dokázali navzájem vyrovnat za to, co je nám poskytováno.
Do takové ekonomiky tak nesporně patří otázky týkající se poptávky a nabídky, jež by měly být v ideálním případě v rovnováze. Aby to nabízené nepřebývalo ani nebylo nedostatkovým, aby každý dostal své.

A tak není vůbec divu, že je ekonomika založena i na existenci finančních prostředků. Ty jsou totiž nejsnadnější alternativou, jak se mezi sebou mohou poskytovatelé a odběratelé čehokoliv vyrovnat, jak si mohou dokonale nabídnout protihodnotu za zboží či služby. Ovšem aby byly takové peníze užitečné, je pochopitelné, že musí mít stabilní hodnotu a musí působit dostatečně důvěryhodně pro ty, kdo něco nabízejí. Jenom v takové situaci za ně lze totiž nakupovat, jen v takové situaci je prodávající ochotně přijme a něco za ně poskytne.
A protože jsme všichni zapojeni do ekonomiky, bez níž nelze žít, měli bychom mít takové peníze v dostatečném množství. Protože jenom pak můžeme nakupovat a obchody se mohou hýbat. A to je v zájmu každého z nás. Nebo snad znáte někoho, kdo si nemusí nic kupovat a za nic platit? Já tedy určitě ne.

I kdyby se člověk snažil sebevíc, nikdy nemůže zůstat zcela stranou ekonomického dění, které probíhá v jakékoliv společnosti, již lze někde na světě nalézt. V každé společnosti totiž probíhají mezi jejími jednotlivými členy nesčetné ekonomické transakce, a představa, že by se bez těchto dalo obejít, je naprosto naivní. Každý člověk přece má své potřeby, jež ve většině případů nedokáže uspokojit sám, a proto jsou mu potřeba jiní, kteří mu dokážou vyhovět. A jakmile se někdo rozhodne využít cizí nabídky nebo naopak někomu něco nabídne sám, stává se součástí velkého soukolí, jemuž se tradičně říká ekonomika.

Pokud jde o ekonomiku, může tato pochopitelně v různých epochách a v různých světových končinách vypadat různě. Někde je tato vyspělá, propracovaná do posledních detailů a dokonale fungující, někde to vázne a někde jde třeba o pomalu parodii na docela primitivní obchod. Ale ať už je taková nebo onaká, vždy sehrává svoji roli, nikdy není postradatelná.
Ten, kdo se chce do ekonomického dění zapojit, pochopitelně musí mít buď peníze, nebo nějakou nabídku, to podle toho, zda si potřebuje něco nakoupit a financovat, nebo zda hodlá ostatním něco ke koupi nabídnout. Nabídka a poptávka jsou něčím, co nemůže v žádné ekonomice chybět, a pokud se má dobře dařit, je třeba, aby tyto dvě záležitosti co nejdokonaleji odpovídaly jedna druhé.

Tedy aby trh netrpěl ani nedostatkem peněz, bez nichž se obchodování pochopitelně nemůže realizovat, ani nedostatečnou nabídkou, při níž by byla funkce přebývajících peněz zpochybněna a důvěra v měnu by byla oslabena či vysloveně ztracena.
Peníze provázející ekonomiku na každém jejím kroku by pak měly nejen existovat, ale být i kvalitní. Tedy nepodléhající nadmíru inflaci, devalvaci a podobným negativním jevům, pokud možno co nejkonvertibilnější a těšící se důvěře veřejnosti. Protože jen peníze, jež mají důvěru uživatelů, dokonale plní svou funkci na trhu. Bez níž se žádná aspoň trochu vyspělá ekonomika neobejde.