I kdyby se člověk snažil sebevíc, nikdy nemůže zůstat zcela stranou ekonomického dění, které probíhá v jakékoliv společnosti, již lze někde na světě nalézt. V každé společnosti totiž probíhají mezi jejími jednotlivými členy nesčetné ekonomické transakce, a představa, že by se bez těchto dalo obejít, je naprosto naivní. Každý člověk přece má své potřeby, jež ve většině případů nedokáže uspokojit sám, a proto jsou mu potřeba jiní, kteří mu dokážou vyhovět. A jakmile se někdo rozhodne využít cizí nabídky nebo naopak někomu něco nabídne sám, stává se součástí velkého soukolí, jemuž se tradičně říká ekonomika.
Pokud jde o ekonomiku, může tato pochopitelně v různých epochách a v různých světových končinách vypadat různě. Někde je tato vyspělá, propracovaná do posledních detailů a dokonale fungující, někde to vázne a někde jde třeba o pomalu parodii na docela primitivní obchod. Ale ať už je taková nebo onaká, vždy sehrává svoji roli, nikdy není postradatelná.
Ten, kdo se chce do ekonomického dění zapojit, pochopitelně musí mít buď peníze, nebo nějakou nabídku, to podle toho, zda si potřebuje něco nakoupit a financovat, nebo zda hodlá ostatním něco ke koupi nabídnout. Nabídka a poptávka jsou něčím, co nemůže v žádné ekonomice chybět, a pokud se má dobře dařit, je třeba, aby tyto dvě záležitosti co nejdokonaleji odpovídaly jedna druhé.
Tedy aby trh netrpěl ani nedostatkem peněz, bez nichž se obchodování pochopitelně nemůže realizovat, ani nedostatečnou nabídkou, při níž by byla funkce přebývajících peněz zpochybněna a důvěra v měnu by byla oslabena či vysloveně ztracena.
Peníze provázející ekonomiku na každém jejím kroku by pak měly nejen existovat, ale být i kvalitní. Tedy nepodléhající nadmíru inflaci, devalvaci a podobným negativním jevům, pokud možno co nejkonvertibilnější a těšící se důvěře veřejnosti. Protože jen peníze, jež mají důvěru uživatelů, dokonale plní svou funkci na trhu. Bez níž se žádná aspoň trochu vyspělá ekonomika neobejde.
