Nikdo nikdy nemá jistotu, že povede od narození až do smrti naprosto spokojený život. I kdyby byl dotyčný sebeopatrnější a štěstí mu přálo víc než ostatním, vždycky je tu možnost, že se něco nepodaří, že něco nevyjde. A nejen že je člověk sám svého štěstí strůjcem, ale mohou ho ovlivňovat i jiní, a to ho může klidně i nemile zaskočit.
A tak nejednou v životě doznáme újmu na majetku či na zdraví. A někdy dokonce i na životě samotném. A často nejde o nějakou prkotinu, nad kterou by se dalo mávnout rukou a život by šel dál. Nejednou přicházejí i natolik nepříjemné události, že to člověka může třeba i srazit na kolena. A aby to aspoň nedošlo tak daleko, je rozumné mít pojištění alespoň proti tomu, co jednoho ohrožuje nejvíce. Bez ohledu na to, co to je, je totiž pojištění často tím jediným, na co se můžeme spolehnout, když se dostaneme do nesnází, do krajně nezáviděníhodné situace. I kdyby nám pomoc sliboval kdekdo, jakmile dojde na pomyslné lámání chleba, můžeme zůstat na všechno sami.
A proti čemu by se měl nebo naopak neměl člověk pojišťovat? V zásadě se dá říci, že rozumná je každá pojistka, zahrnující v sobě situace, jež mohou s větší pravděpodobností nastat. Pojišťovat se totiž proti něčemu, co se nestane, znamená pouhou ztrátu peněz, a peníze pochopitelně nemíváme v takovém množství, abychom si takový luxus mohli dovolit.
A tak si někdo pojišťuje zdraví a někdo majetek, který má. S vědomím toho, že pokud se tu něco pokazí, dostane aspoň nějaké peníze, s nimiž se mu bude daleko snáze vypořádávat s následky. A aby šlo o účinnou pomoc, musí být také tato nastavena tak, aby byla dostačující. Pojistit se tak, že bude následné plnění více než skromné, totiž nemusí být v konečném důsledku řešením, může to být jenom pověstnou kapkou v moři, jež nedokáže s krutým osudem nic nadělat.
Ale každopádně je pojištění důležité. A neměli bychom na něj zapomínat.
