Bez peněz se, jak známo nedá existovat. Tyto mají pro lidi zásadní a ničím jiným nenahraditelný význam. A proto by je lidé měli vždy v dostatečném množství mít. Jenže i když je tito nejednou dokážou vydělat v dostatečně velkém množství, není to pravidlem. Často se stane, že příjmy poklesnou či zcela vypadnou, respektive že je třeba utrácet i za něco, s čím se nepočítalo, a pak je jedině dobře, když má člověk vytvořené nějaké rezervy, když má železnou zásobu peněz odložených takzvaně pro strýčka Příhodu.
A odkud se taková finanční rezerva bere? Je nasnadě, že ten, kdo ji chce mít, si ji musí našetřit. Úspory totiž naprosto pochopitelně nevznikají samy od sebe, nikomu nespadnou do klína jako dar seslaný z nebes. Ten, kdo je chce mít, si musí pomyslně utrhovat od úst v dobách, kdy se mu finančně daří, a musí si takto neutracené peníze ukládat, a to pochopitelně co nejvýhodněji, aby jeho jmění nepozbývalo během procesu spoření na reálné hodnotě.
A tudíž ti, kdo nechtějí riskovat, hromadí finanční rezervu, kdykoliv je k tomu vhodná příležitost. Protože jsou-li tu nějaké peníze, jež jsou člověku k dispozici, je tu i jistota, že dotyčného jen tak něco nezaskočí, že se (snad) nedostane do finanční tísně, jež by mohla být třeba i hodně nepříjemná, ne-li vysloveně zoufalá. A jak mi jistě potvrdí ti, kdo už se někdy v životě dostali do úzkých, co se platební neschopnosti týká, je rozhodně lepší se finančním problémům vyhýbat, a tedy jim právě vhodným spořením předcházet.
A jak si šetřit? Kolik peněz si odkládat a kam je ukládat, respektive investovat, aby to přineslo žádoucí efekt? To už se nedá univerzálně říci. Protože co člověk, to unikátní situace a jedinečná potenciálně hrozící rizika, jimž je úsporami záhodno předcházet. Každopádně se dá ale říci, že:
- Čím víc si člověk našetří, tím je na tom lépe.
- A každá koruna může být rozhodující a tedy důležitá.
