Mnozí z nás jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že kdyby je k tomu pustili, zvládli by to pověstnou levou zadní, protože by naprosto přesně věděli, jak učinit, aby to bylo správné. Každý ‚ví‘, komu by přidal a koho naopak vzal na hůl, každý má své představy o tom, jak by zdaňoval, jak by přispíval, dotoval a tak dále.
Jenže každého k onomu pověstnému korytu nepustí. A proto mohou prosťáčci, jakkoliv třeba i více než rozumně smýšlející, jenom nezúčastněně pozorovat, jak se to vyvíjí, a pranýřovat to, co se v oblasti ekonomiky děje.
A že toho k pranýřování je! Vezměme si například situaci kolem měny.
Byla to poslední vláda sociální demokracie, které se nelíbilo riziko deflace. Tedy situace, kdy si lidé peníze šetřili, neutráceli, a to podle zmíněných politiků brzdilo ekonomiku. A tak tito v souladu se svým názorem začali tisknout peníze, aby lidé začali konečně utrácet.
Což se někomu líbilo, ale někomu ne. Protože to vedlo k takzvané zdravé, nakonec ale příliš vysoké a tudíž nezdravé inflaci. Tedy ke znehodnocování měny a růstu cen. Což se líbilo těm, kdo nic neměli a náhle mohli aspoň něco utrácet, ale naopak tomu bylo u těch, kdo měli našetřeno a mohli jen se slzami v očích sledovat, jak jejich úspory pozbývají své hodnoty.
A dnes? Dnes tu máme koronavirovou krizi. A politici si opět zoufají, protože lidé už ani ty znehodnocené peníze neutrácejí. Občané se bojí, syslí a nevydávají peníze v předtuše problémů. A i proto, že se neutrácí, ekonomika stagnuje více, než by musela. A vzhledem k obavám lidí tomu v dohledné době nebude jinak. A tak kdo ví, zda zase politici nezačnou tisknout ničím nekryté peníze, jen aby se zalíbili voličům a aby se víc utrácelo. A tím se potěšili ti, kdo jsou chudí, a zaplakali střadatelé.
A tisknout další peníze, nebo netisknout? Na tom se neshodneme. Protože se shodnout nelze. Každý chce své, a každý něco jiného. A skloubit to dohromady, to je úkolem ekonomiky státu. Jíž každý rozumí, ale každý po svém.
