Blog

  • S ekonomikou je to složité

    S ekonomikou je to složité


    Pokud se podíváme na ekonomiku státu, jedná se o něco, co je notně komplikované. A to navzdory tomu, že se snad každý z našinců domnívá, že tomu rozumí, ba že je možná přes státní finance dokonce přímo expert.
    Mnozí z nás jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že kdyby je k tomu pustili, zvládli by to pověstnou levou zadní, protože by naprosto přesně věděli, jak učinit, aby to bylo správné. Každý ‚ví‘, komu by přidal a koho naopak vzal na hůl, každý má své představy o tom, jak by zdaňoval, jak by přispíval, dotoval a tak dále.

    ekonomika graf

    Jenže každého k onomu pověstnému korytu nepustí. A proto mohou prosťáčci, jakkoliv třeba i více než rozumně smýšlející, jenom nezúčastněně pozorovat, jak se to vyvíjí, a pranýřovat to, co se v oblasti ekonomiky děje.
    A že toho k pranýřování je! Vezměme si například situaci kolem měny.
    Byla to poslední vláda sociální demokracie, které se nelíbilo riziko deflace. Tedy situace, kdy si lidé peníze šetřili, neutráceli, a to podle zmíněných politiků brzdilo ekonomiku. A tak tito v souladu se svým názorem začali tisknout peníze, aby lidé začali konečně utrácet.
    Což se někomu líbilo, ale někomu ne. Protože to vedlo k takzvané zdravé, nakonec ale příliš vysoké a tudíž nezdravé inflaci. Tedy ke znehodnocování měny a růstu cen. Což se líbilo těm, kdo nic neměli a náhle mohli aspoň něco utrácet, ale naopak tomu bylo u těch, kdo měli našetřeno a mohli jen se slzami v očích sledovat, jak jejich úspory pozbývají své hodnoty.

    dolary a graf

    A dnes? Dnes tu máme koronavirovou krizi. A politici si opět zoufají, protože lidé už ani ty znehodnocené peníze neutrácejí. Občané se bojí, syslí a nevydávají peníze v předtuše problémů. A i proto, že se neutrácí, ekonomika stagnuje více, než by musela. A vzhledem k obavám lidí tomu v dohledné době nebude jinak. A tak kdo ví, zda zase politici nezačnou tisknout ničím nekryté peníze, jen aby se zalíbili voličům a aby se víc utrácelo. A tím se potěšili ti, kdo jsou chudí, a zaplakali střadatelé.
    A tisknout další peníze, nebo netisknout? Na tom se neshodneme. Protože se shodnout nelze. Každý chce své, a každý něco jiného. A skloubit to dohromady, to je úkolem ekonomiky státu. Jíž každý rozumí, ale každý po svém.

  • S ekonomikou je to složité

    S ekonomikou je to složité


    Pokud se podíváme na ekonomiku státu, jedná se o něco, co je notně komplikované. A to navzdory tomu, že se snad každý z našinců domnívá, že tomu rozumí, ba že je možná přes státní finance dokonce přímo expert.
    Mnozí z nás jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že kdyby je k tomu pustili, zvládli by to pověstnou levou zadní, protože by naprosto přesně věděli, jak učinit, aby to bylo správné. Každý ‚ví‘, komu by přidal a koho naopak vzal na hůl, každý má své představy o tom, jak by zdaňoval, jak by přispíval, dotoval a tak dále.

    ekonomika graf

    Jenže každého k onomu pověstnému korytu nepustí. A proto mohou prosťáčci, jakkoliv třeba i více než rozumně smýšlející, jenom nezúčastněně pozorovat, jak se to vyvíjí, a pranýřovat to, co se v oblasti ekonomiky děje.
    A že toho k pranýřování je! Vezměme si například situaci kolem měny.
    Byla to poslední vláda sociální demokracie, které se nelíbilo riziko deflace. Tedy situace, kdy si lidé peníze šetřili, neutráceli, a to podle zmíněných politiků brzdilo ekonomiku. A tak tito v souladu se svým názorem začali tisknout peníze, aby lidé začali konečně utrácet.
    Což se někomu líbilo, ale někomu ne. Protože to vedlo k takzvané zdravé, nakonec ale příliš vysoké a tudíž nezdravé inflaci. Tedy ke znehodnocování měny a růstu cen. Což se líbilo těm, kdo nic neměli a náhle mohli aspoň něco utrácet, ale naopak tomu bylo u těch, kdo měli našetřeno a mohli jen se slzami v očích sledovat, jak jejich úspory pozbývají své hodnoty.

    dolary a graf

    A dnes? Dnes tu máme koronavirovou krizi. A politici si opět zoufají, protože lidé už ani ty znehodnocené peníze neutrácejí. Občané se bojí, syslí a nevydávají peníze v předtuše problémů. A i proto, že se neutrácí, ekonomika stagnuje více, než by musela. A vzhledem k obavám lidí tomu v dohledné době nebude jinak. A tak kdo ví, zda zase politici nezačnou tisknout ničím nekryté peníze, jen aby se zalíbili voličům a aby se víc utrácelo. A tím se potěšili ti, kdo jsou chudí, a zaplakali střadatelé.
    A tisknout další peníze, nebo netisknout? Na tom se neshodneme. Protože se shodnout nelze. Každý chce své, a každý něco jiného. A skloubit to dohromady, to je úkolem ekonomiky státu. Jíž každý rozumí, ale každý po svém.

  • S ekonomikou je to složité

    S ekonomikou je to složité


    Pokud se podíváme na ekonomiku státu, jedná se o něco, co je notně komplikované. A to navzdory tomu, že se snad každý z našinců domnívá, že tomu rozumí, ba že je možná přes státní finance dokonce přímo expert.
    Mnozí z nás jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že kdyby je k tomu pustili, zvládli by to pověstnou levou zadní, protože by naprosto přesně věděli, jak učinit, aby to bylo správné. Každý ‚ví‘, komu by přidal a koho naopak vzal na hůl, každý má své představy o tom, jak by zdaňoval, jak by přispíval, dotoval a tak dále.

    ekonomika graf

    Jenže každého k onomu pověstnému korytu nepustí. A proto mohou prosťáčci, jakkoliv třeba i více než rozumně smýšlející, jenom nezúčastněně pozorovat, jak se to vyvíjí, a pranýřovat to, co se v oblasti ekonomiky děje.
    A že toho k pranýřování je! Vezměme si například situaci kolem měny.
    Byla to poslední vláda sociální demokracie, které se nelíbilo riziko deflace. Tedy situace, kdy si lidé peníze šetřili, neutráceli, a to podle zmíněných politiků brzdilo ekonomiku. A tak tito v souladu se svým názorem začali tisknout peníze, aby lidé začali konečně utrácet.
    Což se někomu líbilo, ale někomu ne. Protože to vedlo k takzvané zdravé, nakonec ale příliš vysoké a tudíž nezdravé inflaci. Tedy ke znehodnocování měny a růstu cen. Což se líbilo těm, kdo nic neměli a náhle mohli aspoň něco utrácet, ale naopak tomu bylo u těch, kdo měli našetřeno a mohli jen se slzami v očích sledovat, jak jejich úspory pozbývají své hodnoty.

    dolary a graf

    A dnes? Dnes tu máme koronavirovou krizi. A politici si opět zoufají, protože lidé už ani ty znehodnocené peníze neutrácejí. Občané se bojí, syslí a nevydávají peníze v předtuše problémů. A i proto, že se neutrácí, ekonomika stagnuje více, než by musela. A vzhledem k obavám lidí tomu v dohledné době nebude jinak. A tak kdo ví, zda zase politici nezačnou tisknout ničím nekryté peníze, jen aby se zalíbili voličům a aby se víc utrácelo. A tím se potěšili ti, kdo jsou chudí, a zaplakali střadatelé.
    A tisknout další peníze, nebo netisknout? Na tom se neshodneme. Protože se shodnout nelze. Každý chce své, a každý něco jiného. A skloubit to dohromady, to je úkolem ekonomiky státu. Jíž každý rozumí, ale každý po svém.

  • S ekonomikou je to složité

    S ekonomikou je to složité


    Pokud se podíváme na ekonomiku státu, jedná se o něco, co je notně komplikované. A to navzdory tomu, že se snad každý z našinců domnívá, že tomu rozumí, ba že je možná přes státní finance dokonce přímo expert.
    Mnozí z nás jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že kdyby je k tomu pustili, zvládli by to pověstnou levou zadní, protože by naprosto přesně věděli, jak učinit, aby to bylo správné. Každý ‚ví‘, komu by přidal a koho naopak vzal na hůl, každý má své představy o tom, jak by zdaňoval, jak by přispíval, dotoval a tak dále.

    ekonomika graf

    Jenže každého k onomu pověstnému korytu nepustí. A proto mohou prosťáčci, jakkoliv třeba i více než rozumně smýšlející, jenom nezúčastněně pozorovat, jak se to vyvíjí, a pranýřovat to, co se v oblasti ekonomiky děje.
    A že toho k pranýřování je! Vezměme si například situaci kolem měny.
    Byla to poslední vláda sociální demokracie, které se nelíbilo riziko deflace. Tedy situace, kdy si lidé peníze šetřili, neutráceli, a to podle zmíněných politiků brzdilo ekonomiku. A tak tito v souladu se svým názorem začali tisknout peníze, aby lidé začali konečně utrácet.
    Což se někomu líbilo, ale někomu ne. Protože to vedlo k takzvané zdravé, nakonec ale příliš vysoké a tudíž nezdravé inflaci. Tedy ke znehodnocování měny a růstu cen. Což se líbilo těm, kdo nic neměli a náhle mohli aspoň něco utrácet, ale naopak tomu bylo u těch, kdo měli našetřeno a mohli jen se slzami v očích sledovat, jak jejich úspory pozbývají své hodnoty.

    dolary a graf

    A dnes? Dnes tu máme koronavirovou krizi. A politici si opět zoufají, protože lidé už ani ty znehodnocené peníze neutrácejí. Občané se bojí, syslí a nevydávají peníze v předtuše problémů. A i proto, že se neutrácí, ekonomika stagnuje více, než by musela. A vzhledem k obavám lidí tomu v dohledné době nebude jinak. A tak kdo ví, zda zase politici nezačnou tisknout ničím nekryté peníze, jen aby se zalíbili voličům a aby se víc utrácelo. A tím se potěšili ti, kdo jsou chudí, a zaplakali střadatelé.
    A tisknout další peníze, nebo netisknout? Na tom se neshodneme. Protože se shodnout nelze. Každý chce své, a každý něco jiného. A skloubit to dohromady, to je úkolem ekonomiky státu. Jíž každý rozumí, ale každý po svém.

  • S ekonomikou je to složité

    S ekonomikou je to složité


    Pokud se podíváme na ekonomiku státu, jedná se o něco, co je notně komplikované. A to navzdory tomu, že se snad každý z našinců domnívá, že tomu rozumí, ba že je možná přes státní finance dokonce přímo expert.
    Mnozí z nás jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že kdyby je k tomu pustili, zvládli by to pověstnou levou zadní, protože by naprosto přesně věděli, jak učinit, aby to bylo správné. Každý ‚ví‘, komu by přidal a koho naopak vzal na hůl, každý má své představy o tom, jak by zdaňoval, jak by přispíval, dotoval a tak dále.

    ekonomika graf

    Jenže každého k onomu pověstnému korytu nepustí. A proto mohou prosťáčci, jakkoliv třeba i více než rozumně smýšlející, jenom nezúčastněně pozorovat, jak se to vyvíjí, a pranýřovat to, co se v oblasti ekonomiky děje.
    A že toho k pranýřování je! Vezměme si například situaci kolem měny.
    Byla to poslední vláda sociální demokracie, které se nelíbilo riziko deflace. Tedy situace, kdy si lidé peníze šetřili, neutráceli, a to podle zmíněných politiků brzdilo ekonomiku. A tak tito v souladu se svým názorem začali tisknout peníze, aby lidé začali konečně utrácet.
    Což se někomu líbilo, ale někomu ne. Protože to vedlo k takzvané zdravé, nakonec ale příliš vysoké a tudíž nezdravé inflaci. Tedy ke znehodnocování měny a růstu cen. Což se líbilo těm, kdo nic neměli a náhle mohli aspoň něco utrácet, ale naopak tomu bylo u těch, kdo měli našetřeno a mohli jen se slzami v očích sledovat, jak jejich úspory pozbývají své hodnoty.

    dolary a graf

    A dnes? Dnes tu máme koronavirovou krizi. A politici si opět zoufají, protože lidé už ani ty znehodnocené peníze neutrácejí. Občané se bojí, syslí a nevydávají peníze v předtuše problémů. A i proto, že se neutrácí, ekonomika stagnuje více, než by musela. A vzhledem k obavám lidí tomu v dohledné době nebude jinak. A tak kdo ví, zda zase politici nezačnou tisknout ničím nekryté peníze, jen aby se zalíbili voličům a aby se víc utrácelo. A tím se potěšili ti, kdo jsou chudí, a zaplakali střadatelé.
    A tisknout další peníze, nebo netisknout? Na tom se neshodneme. Protože se shodnout nelze. Každý chce své, a každý něco jiného. A skloubit to dohromady, to je úkolem ekonomiky státu. Jíž každý rozumí, ale každý po svém.

  • S ekonomikou je to složité

    S ekonomikou je to složité


    Pokud se podíváme na ekonomiku státu, jedná se o něco, co je notně komplikované. A to navzdory tomu, že se snad každý z našinců domnívá, že tomu rozumí, ba že je možná přes státní finance dokonce přímo expert.
    Mnozí z nás jsou skálopevně přesvědčeni o tom, že kdyby je k tomu pustili, zvládli by to pověstnou levou zadní, protože by naprosto přesně věděli, jak učinit, aby to bylo správné. Každý ‚ví‘, komu by přidal a koho naopak vzal na hůl, každý má své představy o tom, jak by zdaňoval, jak by přispíval, dotoval a tak dále.

    ekonomika graf

    Jenže každého k onomu pověstnému korytu nepustí. A proto mohou prosťáčci, jakkoliv třeba i více než rozumně smýšlející, jenom nezúčastněně pozorovat, jak se to vyvíjí, a pranýřovat to, co se v oblasti ekonomiky děje.
    A že toho k pranýřování je! Vezměme si například situaci kolem měny.
    Byla to poslední vláda sociální demokracie, které se nelíbilo riziko deflace. Tedy situace, kdy si lidé peníze šetřili, neutráceli, a to podle zmíněných politiků brzdilo ekonomiku. A tak tito v souladu se svým názorem začali tisknout peníze, aby lidé začali konečně utrácet.
    Což se někomu líbilo, ale někomu ne. Protože to vedlo k takzvané zdravé, nakonec ale příliš vysoké a tudíž nezdravé inflaci. Tedy ke znehodnocování měny a růstu cen. Což se líbilo těm, kdo nic neměli a náhle mohli aspoň něco utrácet, ale naopak tomu bylo u těch, kdo měli našetřeno a mohli jen se slzami v očích sledovat, jak jejich úspory pozbývají své hodnoty.

    dolary a graf

    A dnes? Dnes tu máme koronavirovou krizi. A politici si opět zoufají, protože lidé už ani ty znehodnocené peníze neutrácejí. Občané se bojí, syslí a nevydávají peníze v předtuše problémů. A i proto, že se neutrácí, ekonomika stagnuje více, než by musela. A vzhledem k obavám lidí tomu v dohledné době nebude jinak. A tak kdo ví, zda zase politici nezačnou tisknout ničím nekryté peníze, jen aby se zalíbili voličům a aby se víc utrácelo. A tím se potěšili ti, kdo jsou chudí, a zaplakali střadatelé.
    A tisknout další peníze, nebo netisknout? Na tom se neshodneme. Protože se shodnout nelze. Každý chce své, a každý něco jiného. A skloubit to dohromady, to je úkolem ekonomiky státu. Jíž každý rozumí, ale každý po svém.

  • Podnikání chce své

    Podnikání chce své


    Mnozí ze zaměstnanců alespoň čas od času závidí soukromým podnikatelům. A to z nejrůznějších důvodů.

    Někdy takoví zaměstnanci třeba i blednou závistí nad tím, že jsou ti, kdo se věnují podnikání, svými vlastními pány, kteří si mohou při práci počínat tak, jak chtějí, bez rizika, že si to odskáčou od svého šéfa. Protože když je někdo svým šéfem, pochopitelně se sám po sobě ‚nevozí‘, sám na sebe si nezasedne a ani se nevyhodí na dlažbu.

    podnikání v obchodě

    Jindy závidí zaměstnanci podnikatelům třeba to, že se dotyčným dostává za jejich práci tučné odměny, o jaké mohou zaměstnanci nejednou jenom snít. A naopak nechtějí vidět, co za těmito třeba i enormními zisky stojí, respektive to, že se ne vždy soukromníkům daří a tito tak na tom mohou být i daleko hůře než i ten poslední ze zaměstnanců.

    Zaměstnanci mohou podnikatelům závidět i to, že se dotyční věnují tomu, pro co se sami rozhodli, dělají práci, která je baví nebo jim aspoň není vysloveně proti srsti. Zatímco pouhý zaměstnanec musí dělat to, co se mu nakáže, bez ohledu na to, nakolik je mu to (ne)milé.

    Soukromníkům se pak závidívá i to, že mají svoji firmu, jež má i sama o sobě určitou hodnotu. A čím větší taková firma je, tím více je soukromníkovi jeho podnikání záviděno.

    Ovšem je takový soukromý byznys něčím, co lze soukromníkům skutečně závidět?
    To je vlastně těžké posoudit. Protože jako vše má i podnikání svá plus i mínus, i toto může být ideálním způsobem, jak si na sebe vydělat, stejně jako noční můrou. A někdy převáží to, zatímco jindy ono.

    podnikatel s tiskem

    A proto jsou u nás podnikatelé stejně jako ti, kdo by se na soukromou dráhu nikdy nevydali, jsa přesvědčeni o tom, že je přece jenom lepší pověstný smrádek, ale teplíčko. A tak to má i být. Protože kdyby nebylo podnikatelů, pro koho by lidé pracovali, a kdyby byli podnikateli všichni, kdo by byl najímán do jejich firem na práci, že?

  • Podnikání chce své

    Podnikání chce své


    Mnozí ze zaměstnanců alespoň čas od času závidí soukromým podnikatelům. A to z nejrůznějších důvodů.

    Někdy takoví zaměstnanci třeba i blednou závistí nad tím, že jsou ti, kdo se věnují podnikání, svými vlastními pány, kteří si mohou při práci počínat tak, jak chtějí, bez rizika, že si to odskáčou od svého šéfa. Protože když je někdo svým šéfem, pochopitelně se sám po sobě ‚nevozí‘, sám na sebe si nezasedne a ani se nevyhodí na dlažbu.

    podnikání v obchodě

    Jindy závidí zaměstnanci podnikatelům třeba to, že se dotyčným dostává za jejich práci tučné odměny, o jaké mohou zaměstnanci nejednou jenom snít. A naopak nechtějí vidět, co za těmito třeba i enormními zisky stojí, respektive to, že se ne vždy soukromníkům daří a tito tak na tom mohou být i daleko hůře než i ten poslední ze zaměstnanců.

    Zaměstnanci mohou podnikatelům závidět i to, že se dotyční věnují tomu, pro co se sami rozhodli, dělají práci, která je baví nebo jim aspoň není vysloveně proti srsti. Zatímco pouhý zaměstnanec musí dělat to, co se mu nakáže, bez ohledu na to, nakolik je mu to (ne)milé.

    Soukromníkům se pak závidívá i to, že mají svoji firmu, jež má i sama o sobě určitou hodnotu. A čím větší taková firma je, tím více je soukromníkovi jeho podnikání záviděno.

    Ovšem je takový soukromý byznys něčím, co lze soukromníkům skutečně závidět?
    To je vlastně těžké posoudit. Protože jako vše má i podnikání svá plus i mínus, i toto může být ideálním způsobem, jak si na sebe vydělat, stejně jako noční můrou. A někdy převáží to, zatímco jindy ono.

    podnikatel s tiskem

    A proto jsou u nás podnikatelé stejně jako ti, kdo by se na soukromou dráhu nikdy nevydali, jsa přesvědčeni o tom, že je přece jenom lepší pověstný smrádek, ale teplíčko. A tak to má i být. Protože kdyby nebylo podnikatelů, pro koho by lidé pracovali, a kdyby byli podnikateli všichni, kdo by byl najímán do jejich firem na práci, že?

  • Podnikání chce své

    Podnikání chce své


    Mnozí ze zaměstnanců alespoň čas od času závidí soukromým podnikatelům. A to z nejrůznějších důvodů.

    Někdy takoví zaměstnanci třeba i blednou závistí nad tím, že jsou ti, kdo se věnují podnikání, svými vlastními pány, kteří si mohou při práci počínat tak, jak chtějí, bez rizika, že si to odskáčou od svého šéfa. Protože když je někdo svým šéfem, pochopitelně se sám po sobě ‚nevozí‘, sám na sebe si nezasedne a ani se nevyhodí na dlažbu.

    podnikání v obchodě

    Jindy závidí zaměstnanci podnikatelům třeba to, že se dotyčným dostává za jejich práci tučné odměny, o jaké mohou zaměstnanci nejednou jenom snít. A naopak nechtějí vidět, co za těmito třeba i enormními zisky stojí, respektive to, že se ne vždy soukromníkům daří a tito tak na tom mohou být i daleko hůře než i ten poslední ze zaměstnanců.

    Zaměstnanci mohou podnikatelům závidět i to, že se dotyční věnují tomu, pro co se sami rozhodli, dělají práci, která je baví nebo jim aspoň není vysloveně proti srsti. Zatímco pouhý zaměstnanec musí dělat to, co se mu nakáže, bez ohledu na to, nakolik je mu to (ne)milé.

    Soukromníkům se pak závidívá i to, že mají svoji firmu, jež má i sama o sobě určitou hodnotu. A čím větší taková firma je, tím více je soukromníkovi jeho podnikání záviděno.

    Ovšem je takový soukromý byznys něčím, co lze soukromníkům skutečně závidět?
    To je vlastně těžké posoudit. Protože jako vše má i podnikání svá plus i mínus, i toto může být ideálním způsobem, jak si na sebe vydělat, stejně jako noční můrou. A někdy převáží to, zatímco jindy ono.

    podnikatel s tiskem

    A proto jsou u nás podnikatelé stejně jako ti, kdo by se na soukromou dráhu nikdy nevydali, jsa přesvědčeni o tom, že je přece jenom lepší pověstný smrádek, ale teplíčko. A tak to má i být. Protože kdyby nebylo podnikatelů, pro koho by lidé pracovali, a kdyby byli podnikateli všichni, kdo by byl najímán do jejich firem na práci, že?

  • Podnikání chce své

    Podnikání chce své


    Mnozí ze zaměstnanců alespoň čas od času závidí soukromým podnikatelům. A to z nejrůznějších důvodů.

    Někdy takoví zaměstnanci třeba i blednou závistí nad tím, že jsou ti, kdo se věnují podnikání, svými vlastními pány, kteří si mohou při práci počínat tak, jak chtějí, bez rizika, že si to odskáčou od svého šéfa. Protože když je někdo svým šéfem, pochopitelně se sám po sobě ‚nevozí‘, sám na sebe si nezasedne a ani se nevyhodí na dlažbu.

    podnikání v obchodě

    Jindy závidí zaměstnanci podnikatelům třeba to, že se dotyčným dostává za jejich práci tučné odměny, o jaké mohou zaměstnanci nejednou jenom snít. A naopak nechtějí vidět, co za těmito třeba i enormními zisky stojí, respektive to, že se ne vždy soukromníkům daří a tito tak na tom mohou být i daleko hůře než i ten poslední ze zaměstnanců.

    Zaměstnanci mohou podnikatelům závidět i to, že se dotyční věnují tomu, pro co se sami rozhodli, dělají práci, která je baví nebo jim aspoň není vysloveně proti srsti. Zatímco pouhý zaměstnanec musí dělat to, co se mu nakáže, bez ohledu na to, nakolik je mu to (ne)milé.

    Soukromníkům se pak závidívá i to, že mají svoji firmu, jež má i sama o sobě určitou hodnotu. A čím větší taková firma je, tím více je soukromníkovi jeho podnikání záviděno.

    Ovšem je takový soukromý byznys něčím, co lze soukromníkům skutečně závidět?
    To je vlastně těžké posoudit. Protože jako vše má i podnikání svá plus i mínus, i toto může být ideálním způsobem, jak si na sebe vydělat, stejně jako noční můrou. A někdy převáží to, zatímco jindy ono.

    podnikatel s tiskem

    A proto jsou u nás podnikatelé stejně jako ti, kdo by se na soukromou dráhu nikdy nevydali, jsa přesvědčeni o tom, že je přece jenom lepší pověstný smrádek, ale teplíčko. A tak to má i být. Protože kdyby nebylo podnikatelů, pro koho by lidé pracovali, a kdyby byli podnikateli všichni, kdo by byl najímán do jejich firem na práci, že?