Blog

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?

Dokážete si představit, jak by se vám žilo bez daní? Mohlo by se zdát, že dokážete. Při představě, že byste jednoho krásného dne mohli s placením těchto povinných odvodů přestat, se vám možná rozjasnily líce. A každému je jistě jasné, proč. Člověk si v tu chvíli totiž představí, oč by jenom zbohatnul. Protože si třeba ten, kdo si představí takzvaný den daňové svobody, z tohoto odvodí, že by byly jeho příjmy rázem dvojnásobné. Protože právě zmíněné datum naznačuje, po jakou část roku v průměru řádově pracujeme na stát, tedy jak dlouho jakoby odevzdáváme své zisky státu, než si můžeme začít celý náš oficiální plat nechat pro sebe.

Každý si tedy rázem představí, jak by zbohatnul, kolika ekonomických těžkostí by byl potenciálně ušetřen a jak by se zvýšila jeho životní úroveň. A někdo si navíc představí ještě další přednost takového stavu věcí, spočívající v tom, že by byl ušetřen značného množství složité byrokracie a strachu, zda něco náhodou nespočítal podle složitých zákonů a předpisů nesprávně a nebude tak jednoho dne ještě sankcionován.
Ale tyto radostné představy nejsou vším. Kdyby totiž přestaly daně existovat, neznamenalo by to jenom finanční výhody, jež by z toho dosavadním plátcům daní plynuly. Taková změna by totiž měla i svá negativa.

Ve chvíli, kdy bychom přestali platit daně, bychom totiž přišli zákonitě o vše, co se z těchto platí. A zatímco by nám třeba nebylo líto toho, že by vládnoucí politici neměli co rozkrádat, jinde by to určitě zabolelo. Neměli bychom totiž ani zákonodárce, díky nimž jsou tu nastavována pravidla soužití tak, abychom měli podmínky k únosnému žití, neměli bychom ani nikoho, kdo by zjednával pořádek, tedy policii, neměli bychom ani soudy, které by trestaly provinilce, ani vězeňský systém, jenž by od nás hříšníky odděloval. Neměli bychom důchody, neměli bychom nejrůznější sociální dávky a podpory ve chvílích, kdy bychom se dostali do tíživé situace, neměli bychom státem hrazenou zdravotní péči atd.
A proto daně sice proklínáme, ale neobejdeme se bez nich. Nebo vy byste byli ochotni riskovat život bez toho, co se z nich platí?