Ekonomika se dá rozdělit dejme tomu na tu velkou a tu malou. A zatímco si my prostí lidé obvykle vystačíme s tou posledně zmíněnou, tedy snažíme se zaonačit to tak, abychom po ekonomické stránce obstáli, abychom nějak vyžili, jsou tu i ti mocní, kteří nastavují pravidla a jejichž rukama procházejí takové sumy, o nichž si může nechat prostý člověk leda tak zdát.
Pokud se malá i velká ekonomika provozuje s rozmyslem, zodpovědně a fundovaně, je vše vcelku v pořádku. Jistě, i v takovém případě se mohou objevit subjektivní stejně jako objektivní těžkosti, ani v takové chvíli není vše jisté, ale zvládá se to a všichni mohou být spokojeni. I když pochopitelně často brblají a vždy brblat budou.
Ale když se věnuje ekonomice nějaký diletant, ignorant nebo ještě někdo horší, bývá zle. V případě drobné ekonomiky jde tento nejrozmanitějšími způsoby ke dnu a nejednou tam s sebou dokáže stáhnout třeba i své nejbližší, v případě těch, kdo dělají velká a zásadní rozhodnutí, pak může jít ke dnu i celý národ, ba i kontinent nebo svět. I se svými malými lidičkami, nemohoucími to ovlivnit.
Co člověk, to unikát, a to i v ekonomických záležitostech. A protože jsme všichni s ekonomikou spojeni, máme na ni i svůj osobitý názor. Někdo od ní očekává to a jiný ono, leckdo si myslí o ekonomických počinech těch kolem sebe a zejména těch nahoře svoje. A každý má svůj díl pravdy.
Pravdy, jež nejednou není ani trochu pěkná. Protože podívejme se, jak si dnes naše i globální ekonomika vede. To už pomalu přestává být ekonomika. Každý tu někomu dluží, a když ne osobně, pak alespoň zásluhou vládců, na jejichž státním dluhu je mu souzeno se podílet.
A skoro každému soudnému člověku tak musí být zřejmé, že tohle zřejmě neskončí dobře. Protože před ekonomikou se nikdo neschová.
