Blog

Ať už se podíváme na naše životy z jakéhokoliv úhlu pohledu, jedno je jisté. A sice to, že se to neobejde bez alespoň špetky ekonomických náležitostí. Ať už děláme cokoliv, vždy se nám do toho ekonomika plete. Aspoň minimálně.

Ekonomika se dá rozdělit dejme tomu na tu velkou a tu malou. A zatímco si my prostí lidé obvykle vystačíme s tou posledně zmíněnou, tedy snažíme se zaonačit to tak, abychom po ekonomické stránce obstáli, abychom nějak vyžili, jsou tu i ti mocní, kteří nastavují pravidla a jejichž rukama procházejí takové sumy, o nichž si může nechat prostý člověk leda tak zdát.

Pokud se malá i velká ekonomika provozuje s rozmyslem, zodpovědně a fundovaně, je vše vcelku v pořádku. Jistě, i v takovém případě se mohou objevit subjektivní stejně jako objektivní těžkosti, ani v takové chvíli není vše jisté, ale zvládá se to a všichni mohou být spokojeni. I když pochopitelně často brblají a vždy brblat budou.

Ale když se věnuje ekonomice nějaký diletant, ignorant nebo ještě někdo horší, bývá zle. V případě drobné ekonomiky jde tento nejrozmanitějšími způsoby ke dnu a nejednou tam s sebou dokáže stáhnout třeba i své nejbližší, v případě těch, kdo dělají velká a zásadní rozhodnutí, pak může jít ke dnu i celý národ, ba i kontinent nebo svět. I se svými malými lidičkami, nemohoucími to ovlivnit.

Co člověk, to unikát, a to i v ekonomických záležitostech. A protože jsme všichni s ekonomikou spojeni, máme na ni i svůj osobitý názor. Někdo od ní očekává to a jiný ono, leckdo si myslí o ekonomických počinech těch kolem sebe a zejména těch nahoře svoje. A každý má svůj díl pravdy.

Pravdy, jež nejednou není ani trochu pěkná. Protože podívejme se, jak si dnes naše i globální ekonomika vede. To už pomalu přestává být ekonomika. Každý tu někomu dluží, a když ne osobně, pak alespoň zásluhou vládců, na jejichž státním dluhu je mu souzeno se podílet.

A skoro každému soudnému člověku tak musí být zřejmé, že tohle zřejmě neskončí dobře. Protože před ekonomikou se nikdo neschová.

Ať už se podíváme na naše životy z jakéhokoliv úhlu pohledu, jedno je jisté. A sice to, že se to neobejde bez alespoň špetky ekonomických náležitostí. Ať už děláme cokoliv, vždy se nám do toho ekonomika plete. Aspoň minimálně.

Ekonomika se dá rozdělit dejme tomu na tu velkou a tu malou. A zatímco si my prostí lidé obvykle vystačíme s tou posledně zmíněnou, tedy snažíme se zaonačit to tak, abychom po ekonomické stránce obstáli, abychom nějak vyžili, jsou tu i ti mocní, kteří nastavují pravidla a jejichž rukama procházejí takové sumy, o nichž si může nechat prostý člověk leda tak zdát.

Pokud se malá i velká ekonomika provozuje s rozmyslem, zodpovědně a fundovaně, je vše vcelku v pořádku. Jistě, i v takovém případě se mohou objevit subjektivní stejně jako objektivní těžkosti, ani v takové chvíli není vše jisté, ale zvládá se to a všichni mohou být spokojeni. I když pochopitelně často brblají a vždy brblat budou.

Ale když se věnuje ekonomice nějaký diletant, ignorant nebo ještě někdo horší, bývá zle. V případě drobné ekonomiky jde tento nejrozmanitějšími způsoby ke dnu a nejednou tam s sebou dokáže stáhnout třeba i své nejbližší, v případě těch, kdo dělají velká a zásadní rozhodnutí, pak může jít ke dnu i celý národ, ba i kontinent nebo svět. I se svými malými lidičkami, nemohoucími to ovlivnit.

Co člověk, to unikát, a to i v ekonomických záležitostech. A protože jsme všichni s ekonomikou spojeni, máme na ni i svůj osobitý názor. Někdo od ní očekává to a jiný ono, leckdo si myslí o ekonomických počinech těch kolem sebe a zejména těch nahoře svoje. A každý má svůj díl pravdy.

Pravdy, jež nejednou není ani trochu pěkná. Protože podívejme se, jak si dnes naše i globální ekonomika vede. To už pomalu přestává být ekonomika. Každý tu někomu dluží, a když ne osobně, pak alespoň zásluhou vládců, na jejichž státním dluhu je mu souzeno se podílet.

A skoro každému soudnému člověku tak musí být zřejmé, že tohle zřejmě neskončí dobře. Protože před ekonomikou se nikdo neschová.

Ať už se podíváme na naše životy z jakéhokoliv úhlu pohledu, jedno je jisté. A sice to, že se to neobejde bez alespoň špetky ekonomických náležitostí. Ať už děláme cokoliv, vždy se nám do toho ekonomika plete. Aspoň minimálně.

Ekonomika se dá rozdělit dejme tomu na tu velkou a tu malou. A zatímco si my prostí lidé obvykle vystačíme s tou posledně zmíněnou, tedy snažíme se zaonačit to tak, abychom po ekonomické stránce obstáli, abychom nějak vyžili, jsou tu i ti mocní, kteří nastavují pravidla a jejichž rukama procházejí takové sumy, o nichž si může nechat prostý člověk leda tak zdát.

Pokud se malá i velká ekonomika provozuje s rozmyslem, zodpovědně a fundovaně, je vše vcelku v pořádku. Jistě, i v takovém případě se mohou objevit subjektivní stejně jako objektivní těžkosti, ani v takové chvíli není vše jisté, ale zvládá se to a všichni mohou být spokojeni. I když pochopitelně často brblají a vždy brblat budou.

Ale když se věnuje ekonomice nějaký diletant, ignorant nebo ještě někdo horší, bývá zle. V případě drobné ekonomiky jde tento nejrozmanitějšími způsoby ke dnu a nejednou tam s sebou dokáže stáhnout třeba i své nejbližší, v případě těch, kdo dělají velká a zásadní rozhodnutí, pak může jít ke dnu i celý národ, ba i kontinent nebo svět. I se svými malými lidičkami, nemohoucími to ovlivnit.

Co člověk, to unikát, a to i v ekonomických záležitostech. A protože jsme všichni s ekonomikou spojeni, máme na ni i svůj osobitý názor. Někdo od ní očekává to a jiný ono, leckdo si myslí o ekonomických počinech těch kolem sebe a zejména těch nahoře svoje. A každý má svůj díl pravdy.

Pravdy, jež nejednou není ani trochu pěkná. Protože podívejme se, jak si dnes naše i globální ekonomika vede. To už pomalu přestává být ekonomika. Každý tu někomu dluží, a když ne osobně, pak alespoň zásluhou vládců, na jejichž státním dluhu je mu souzeno se podílet.

A skoro každému soudnému člověku tak musí být zřejmé, že tohle zřejmě neskončí dobře. Protože před ekonomikou se nikdo neschová.

Ať už se podíváme na naše životy z jakéhokoliv úhlu pohledu, jedno je jisté. A sice to, že se to neobejde bez alespoň špetky ekonomických náležitostí. Ať už děláme cokoliv, vždy se nám do toho ekonomika plete. Aspoň minimálně.

Ekonomika se dá rozdělit dejme tomu na tu velkou a tu malou. A zatímco si my prostí lidé obvykle vystačíme s tou posledně zmíněnou, tedy snažíme se zaonačit to tak, abychom po ekonomické stránce obstáli, abychom nějak vyžili, jsou tu i ti mocní, kteří nastavují pravidla a jejichž rukama procházejí takové sumy, o nichž si může nechat prostý člověk leda tak zdát.

Pokud se malá i velká ekonomika provozuje s rozmyslem, zodpovědně a fundovaně, je vše vcelku v pořádku. Jistě, i v takovém případě se mohou objevit subjektivní stejně jako objektivní těžkosti, ani v takové chvíli není vše jisté, ale zvládá se to a všichni mohou být spokojeni. I když pochopitelně často brblají a vždy brblat budou.

Ale když se věnuje ekonomice nějaký diletant, ignorant nebo ještě někdo horší, bývá zle. V případě drobné ekonomiky jde tento nejrozmanitějšími způsoby ke dnu a nejednou tam s sebou dokáže stáhnout třeba i své nejbližší, v případě těch, kdo dělají velká a zásadní rozhodnutí, pak může jít ke dnu i celý národ, ba i kontinent nebo svět. I se svými malými lidičkami, nemohoucími to ovlivnit.

Co člověk, to unikát, a to i v ekonomických záležitostech. A protože jsme všichni s ekonomikou spojeni, máme na ni i svůj osobitý názor. Někdo od ní očekává to a jiný ono, leckdo si myslí o ekonomických počinech těch kolem sebe a zejména těch nahoře svoje. A každý má svůj díl pravdy.

Pravdy, jež nejednou není ani trochu pěkná. Protože podívejme se, jak si dnes naše i globální ekonomika vede. To už pomalu přestává být ekonomika. Každý tu někomu dluží, a když ne osobně, pak alespoň zásluhou vládců, na jejichž státním dluhu je mu souzeno se podílet.

A skoro každému soudnému člověku tak musí být zřejmé, že tohle zřejmě neskončí dobře. Protože před ekonomikou se nikdo neschová.

Ať už se podíváme na naše životy z jakéhokoliv úhlu pohledu, jedno je jisté. A sice to, že se to neobejde bez alespoň špetky ekonomických náležitostí. Ať už děláme cokoliv, vždy se nám do toho ekonomika plete. Aspoň minimálně.

Ekonomika se dá rozdělit dejme tomu na tu velkou a tu malou. A zatímco si my prostí lidé obvykle vystačíme s tou posledně zmíněnou, tedy snažíme se zaonačit to tak, abychom po ekonomické stránce obstáli, abychom nějak vyžili, jsou tu i ti mocní, kteří nastavují pravidla a jejichž rukama procházejí takové sumy, o nichž si může nechat prostý člověk leda tak zdát.

Pokud se malá i velká ekonomika provozuje s rozmyslem, zodpovědně a fundovaně, je vše vcelku v pořádku. Jistě, i v takovém případě se mohou objevit subjektivní stejně jako objektivní těžkosti, ani v takové chvíli není vše jisté, ale zvládá se to a všichni mohou být spokojeni. I když pochopitelně často brblají a vždy brblat budou.

Ale když se věnuje ekonomice nějaký diletant, ignorant nebo ještě někdo horší, bývá zle. V případě drobné ekonomiky jde tento nejrozmanitějšími způsoby ke dnu a nejednou tam s sebou dokáže stáhnout třeba i své nejbližší, v případě těch, kdo dělají velká a zásadní rozhodnutí, pak může jít ke dnu i celý národ, ba i kontinent nebo svět. I se svými malými lidičkami, nemohoucími to ovlivnit.

Co člověk, to unikát, a to i v ekonomických záležitostech. A protože jsme všichni s ekonomikou spojeni, máme na ni i svůj osobitý názor. Někdo od ní očekává to a jiný ono, leckdo si myslí o ekonomických počinech těch kolem sebe a zejména těch nahoře svoje. A každý má svůj díl pravdy.

Pravdy, jež nejednou není ani trochu pěkná. Protože podívejme se, jak si dnes naše i globální ekonomika vede. To už pomalu přestává být ekonomika. Každý tu někomu dluží, a když ne osobně, pak alespoň zásluhou vládců, na jejichž státním dluhu je mu souzeno se podílet.

A skoro každému soudnému člověku tak musí být zřejmé, že tohle zřejmě neskončí dobře. Protože před ekonomikou se nikdo neschová.