Blog

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

Nikdy to nebylo snazší, než je teď. Pokud trvá nouzový stav, nemusíte ani docházet na úřad práce, stát tam fronty a čekat dlouhé hodiny. Přijít o zaměstnání není nic příjemného, natož navštívit úřad práce. Někdo s tím může mít obrovský problém a cítí se nepříjemně, jako když žebroní o pomoc. Nestyďte se a oprosťte se od těchto pocitů. Pracovníci úřadů práce jsou tu od toho, aby vám pomohli v nesnadné situaci. Určitě jejich pomoc vyhledejte. A to hned ze čtyř níže uvedených důvodů:

1. Jestliže byste zůstali doma, byť byste si sami hledali zaměstnání, ale nebyli byste jinak osobou, za kterou je stát plátcem zdravotního pojištění, mohl by vám vznikat dluh na pojistném. Kdežto, když budete registrováni na úřadu práce, stát je za vás ze zákona plátcem zdravotního pojištění.
2. Proberou s vámi vaši situaci, zaregistrují vaši žádost. Ničeho se neobávejte, jestliže si s vyplněním nevíte rady, pomohou vám. Proto tam jsou. Dále zjistí, zda vám vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti a sdělí, co všechno budete potřebovat, aby vám podpora mohla být přiznána a vyplácena.
3. Pomohou vám s hledáním zaměstnání.
4. Jestliže budete i sami aktivní, mohou vám nabídnout rekvalifikační kurz, který vyhovuje vašim potřebám tak, abyste si rozšířili svou praxi a byli snáze umístitelní na trhu práce. Jestliže budete absolvovat rekvalifikační kurz, může se vám zvýšit i podpora v nezaměstnanosti.

Ale jak jsme sdělili již na začátku tohoto článku, v nouzovém stavu nemusíte na úřad práce ani dojít. Potřebné formuláře naleznete na webu Ministerstva práce a sociálních věcí, kde je vyplníte, vytisknete, podepíšete. Poté je naskenujete spolu s kopií vašeho občanského průkazu (z důvodu identifikace) na email příslušného úřadu práce. Nezapomeňte poskytnout i vaše telefonní číslo a buďte určitě na příjmu. Referentka vás bude kontaktovat a sdělí vám další potřebné náležitosti.

Nikdy to nebylo snazší, než je teď. Pokud trvá nouzový stav, nemusíte ani docházet na úřad práce, stát tam fronty a čekat dlouhé hodiny. Přijít o zaměstnání není nic příjemného, natož navštívit úřad práce. Někdo s tím může mít obrovský problém a cítí se nepříjemně, jako když žebroní o pomoc. Nestyďte se a oprosťte se od těchto pocitů. Pracovníci úřadů práce jsou tu od toho, aby vám pomohli v nesnadné situaci. Určitě jejich pomoc vyhledejte. A to hned ze čtyř níže uvedených důvodů:

1. Jestliže byste zůstali doma, byť byste si sami hledali zaměstnání, ale nebyli byste jinak osobou, za kterou je stát plátcem zdravotního pojištění, mohl by vám vznikat dluh na pojistném. Kdežto, když budete registrováni na úřadu práce, stát je za vás ze zákona plátcem zdravotního pojištění.
2. Proberou s vámi vaši situaci, zaregistrují vaši žádost. Ničeho se neobávejte, jestliže si s vyplněním nevíte rady, pomohou vám. Proto tam jsou. Dále zjistí, zda vám vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti a sdělí, co všechno budete potřebovat, aby vám podpora mohla být přiznána a vyplácena.
3. Pomohou vám s hledáním zaměstnání.
4. Jestliže budete i sami aktivní, mohou vám nabídnout rekvalifikační kurz, který vyhovuje vašim potřebám tak, abyste si rozšířili svou praxi a byli snáze umístitelní na trhu práce. Jestliže budete absolvovat rekvalifikační kurz, může se vám zvýšit i podpora v nezaměstnanosti.

Ale jak jsme sdělili již na začátku tohoto článku, v nouzovém stavu nemusíte na úřad práce ani dojít. Potřebné formuláře naleznete na webu Ministerstva práce a sociálních věcí, kde je vyplníte, vytisknete, podepíšete. Poté je naskenujete spolu s kopií vašeho občanského průkazu (z důvodu identifikace) na email příslušného úřadu práce. Nezapomeňte poskytnout i vaše telefonní číslo a buďte určitě na příjmu. Referentka vás bude kontaktovat a sdělí vám další potřebné náležitosti.

Nikdy to nebylo snazší, než je teď. Pokud trvá nouzový stav, nemusíte ani docházet na úřad práce, stát tam fronty a čekat dlouhé hodiny. Přijít o zaměstnání není nic příjemného, natož navštívit úřad práce. Někdo s tím může mít obrovský problém a cítí se nepříjemně, jako když žebroní o pomoc. Nestyďte se a oprosťte se od těchto pocitů. Pracovníci úřadů práce jsou tu od toho, aby vám pomohli v nesnadné situaci. Určitě jejich pomoc vyhledejte. A to hned ze čtyř níže uvedených důvodů:

1. Jestliže byste zůstali doma, byť byste si sami hledali zaměstnání, ale nebyli byste jinak osobou, za kterou je stát plátcem zdravotního pojištění, mohl by vám vznikat dluh na pojistném. Kdežto, když budete registrováni na úřadu práce, stát je za vás ze zákona plátcem zdravotního pojištění.
2. Proberou s vámi vaši situaci, zaregistrují vaši žádost. Ničeho se neobávejte, jestliže si s vyplněním nevíte rady, pomohou vám. Proto tam jsou. Dále zjistí, zda vám vznikl nárok na podporu v nezaměstnanosti a sdělí, co všechno budete potřebovat, aby vám podpora mohla být přiznána a vyplácena.
3. Pomohou vám s hledáním zaměstnání.
4. Jestliže budete i sami aktivní, mohou vám nabídnout rekvalifikační kurz, který vyhovuje vašim potřebám tak, abyste si rozšířili svou praxi a byli snáze umístitelní na trhu práce. Jestliže budete absolvovat rekvalifikační kurz, může se vám zvýšit i podpora v nezaměstnanosti.

Ale jak jsme sdělili již na začátku tohoto článku, v nouzovém stavu nemusíte na úřad práce ani dojít. Potřebné formuláře naleznete na webu Ministerstva práce a sociálních věcí, kde je vyplníte, vytisknete, podepíšete. Poté je naskenujete spolu s kopií vašeho občanského průkazu (z důvodu identifikace) na email příslušného úřadu práce. Nezapomeňte poskytnout i vaše telefonní číslo a buďte určitě na příjmu. Referentka vás bude kontaktovat a sdělí vám další potřebné náležitosti.