Blog

Jak se nám bude dařit?

Tak jsme chvála bohu vstoupili do nového roku. Někdo pevným krokem, někdo vrávoravě, ale vstoupili jsme. A jak už tomu, tak bývá, přáli jsme si my lidé ledacos. Jako obvykle tradiční záležitosti jako zdraví, štěstí, lásku a podobně. A jako obvykle se zapomnělo na to, abychom si popřáli i zdravou ekonomiku. Proč? Možná proto, že to nezní tak vznešeně, možná ale i proto, že se nám vesměs v uplynulém roce nedařilo v této oblasti valně a nechtěli jsme tak jenom jitřit dosud nezhojené rány.
První dny nového roku naznačují, že máme to, co jsme chtěli. Zdravou ekonomiku jsme si nepopřáli, a tudíž ji nemáme, jak může postřehnout každý, kdo není úplně slepý. I když je logické, že ani kdybychom si ji přál, neměli bychom ji, protože na přáních obyčejných lidí u nás zase až tak moc nezáleží.

Ekonomika u nás stejně jako v průběhu uplynulého roku i nadále chřadne. A dost možná bychom se z jejího stavu uzoufali, kdybychom si zcela bez servítků řekli, jak se u nás věci mají. Což se ale neříká, a proto mohou žít ekonomicky méně zdatní jedinci stále ještě v blažené nevědomosti nebo v iluzi, že snad není zase až tak zle. Nemáme sice na rozhazování, ale přece máme pořád ještě nějaké ty peníze v peněženkách, pořád máme za co jíst a do čeho se oblékat… A politikům se stále ještě daří zahrát nějak do autu skutečnost, jak se věci mají. Mluví se o problémech s pandemií, a nikoliv s ekonomikou, jež se za ně docela úspěšně schová, slibují se daňové změny, jimiž si mají lidé polepšit, direktivně se zvyšuje minimální mzda, budou se opět reformovat a valorizovat důchody. A aby se lidem dala naděje, předhodí se jim téma vakcinace, která by měla přinést pozitivní změny.

Avšak bude lépe? Nebude. Aspoň normálním lidem. Protože i kdyby očkování zabralo, národ dostal opět ‚povolení žít‘ a ekonomika se rozjela, líp jen tak nebude. Protože se budou muset začít platit doposud vcelku efektivně mlčky přecházené dluhy, jež byly nadělány. Na dluh přece nelze žít do nekonečna. A až na to dojde, bude to možná takový výbuch, jenž vynahradí všechny petardy, jež jsme na Silvestra kvůli zákazu vycházení nemohli odpálit.

3. 12. 2020
Jak se nám bude dařit?

Tak jsme chvála bohu vstoupili do nového roku. Někdo pevným krokem, někdo vrávoravě, ale vstoupili jsme. A jak už tomu, tak bývá, přáli jsme si my lidé ledacos. Jako obvykle tradiční záležitosti jako zdraví, štěstí, lásku a podobně. A jako obvykle se zapomnělo na to, abychom si popřáli i zdravou ekonomiku. Proč? Možná proto, že to nezní tak vznešeně, možná ale i proto, že se nám vesměs v uplynulém roce nedařilo v této oblasti valně a nechtěli jsme tak jenom jitřit dosud nezhojené rány.
První dny nového roku naznačují, že máme to, co jsme chtěli. Zdravou ekonomiku jsme si nepopřáli, a tudíž ji nemáme, jak může postřehnout každý, kdo není úplně slepý. I když je logické, že ani kdybychom si ji přál, neměli bychom ji, protože na přáních obyčejných lidí u nás zase až tak moc nezáleží.

Ekonomika u nás stejně jako v průběhu uplynulého roku i nadále chřadne. A dost možná bychom se z jejího stavu uzoufali, kdybychom si zcela bez servítků řekli, jak se u nás věci mají. Což se ale neříká, a proto mohou žít ekonomicky méně zdatní jedinci stále ještě v blažené nevědomosti nebo v iluzi, že snad není zase až tak zle. Nemáme sice na rozhazování, ale přece máme pořád ještě nějaké ty peníze v peněženkách, pořád máme za co jíst a do čeho se oblékat… A politikům se stále ještě daří zahrát nějak do autu skutečnost, jak se věci mají. Mluví se o problémech s pandemií, a nikoliv s ekonomikou, jež se za ně docela úspěšně schová, slibují se daňové změny, jimiž si mají lidé polepšit, direktivně se zvyšuje minimální mzda, budou se opět reformovat a valorizovat důchody. A aby se lidem dala naděje, předhodí se jim téma vakcinace, která by měla přinést pozitivní změny.

Avšak bude lépe? Nebude. Aspoň normálním lidem. Protože i kdyby očkování zabralo, národ dostal opět ‚povolení žít‘ a ekonomika se rozjela, líp jen tak nebude. Protože se budou muset začít platit doposud vcelku efektivně mlčky přecházené dluhy, jež byly nadělány. Na dluh přece nelze žít do nekonečna. A až na to dojde, bude to možná takový výbuch, jenž vynahradí všechny petardy, jež jsme na Silvestra kvůli zákazu vycházení nemohli odpálit.

3. 12. 2020
Jak se nám bude dařit?

Tak jsme chvála bohu vstoupili do nového roku. Někdo pevným krokem, někdo vrávoravě, ale vstoupili jsme. A jak už tomu, tak bývá, přáli jsme si my lidé ledacos. Jako obvykle tradiční záležitosti jako zdraví, štěstí, lásku a podobně. A jako obvykle se zapomnělo na to, abychom si popřáli i zdravou ekonomiku. Proč? Možná proto, že to nezní tak vznešeně, možná ale i proto, že se nám vesměs v uplynulém roce nedařilo v této oblasti valně a nechtěli jsme tak jenom jitřit dosud nezhojené rány.
První dny nového roku naznačují, že máme to, co jsme chtěli. Zdravou ekonomiku jsme si nepopřáli, a tudíž ji nemáme, jak může postřehnout každý, kdo není úplně slepý. I když je logické, že ani kdybychom si ji přál, neměli bychom ji, protože na přáních obyčejných lidí u nás zase až tak moc nezáleží.

Ekonomika u nás stejně jako v průběhu uplynulého roku i nadále chřadne. A dost možná bychom se z jejího stavu uzoufali, kdybychom si zcela bez servítků řekli, jak se u nás věci mají. Což se ale neříká, a proto mohou žít ekonomicky méně zdatní jedinci stále ještě v blažené nevědomosti nebo v iluzi, že snad není zase až tak zle. Nemáme sice na rozhazování, ale přece máme pořád ještě nějaké ty peníze v peněženkách, pořád máme za co jíst a do čeho se oblékat… A politikům se stále ještě daří zahrát nějak do autu skutečnost, jak se věci mají. Mluví se o problémech s pandemií, a nikoliv s ekonomikou, jež se za ně docela úspěšně schová, slibují se daňové změny, jimiž si mají lidé polepšit, direktivně se zvyšuje minimální mzda, budou se opět reformovat a valorizovat důchody. A aby se lidem dala naděje, předhodí se jim téma vakcinace, která by měla přinést pozitivní změny.

Avšak bude lépe? Nebude. Aspoň normálním lidem. Protože i kdyby očkování zabralo, národ dostal opět ‚povolení žít‘ a ekonomika se rozjela, líp jen tak nebude. Protože se budou muset začít platit doposud vcelku efektivně mlčky přecházené dluhy, jež byly nadělány. Na dluh přece nelze žít do nekonečna. A až na to dojde, bude to možná takový výbuch, jenž vynahradí všechny petardy, jež jsme na Silvestra kvůli zákazu vycházení nemohli odpálit.

3. 12. 2020
Jak se nám bude dařit?

Tak jsme chvála bohu vstoupili do nového roku. Někdo pevným krokem, někdo vrávoravě, ale vstoupili jsme. A jak už tomu, tak bývá, přáli jsme si my lidé ledacos. Jako obvykle tradiční záležitosti jako zdraví, štěstí, lásku a podobně. A jako obvykle se zapomnělo na to, abychom si popřáli i zdravou ekonomiku. Proč? Možná proto, že to nezní tak vznešeně, možná ale i proto, že se nám vesměs v uplynulém roce nedařilo v této oblasti valně a nechtěli jsme tak jenom jitřit dosud nezhojené rány.
První dny nového roku naznačují, že máme to, co jsme chtěli. Zdravou ekonomiku jsme si nepopřáli, a tudíž ji nemáme, jak může postřehnout každý, kdo není úplně slepý. I když je logické, že ani kdybychom si ji přál, neměli bychom ji, protože na přáních obyčejných lidí u nás zase až tak moc nezáleží.

Ekonomika u nás stejně jako v průběhu uplynulého roku i nadále chřadne. A dost možná bychom se z jejího stavu uzoufali, kdybychom si zcela bez servítků řekli, jak se u nás věci mají. Což se ale neříká, a proto mohou žít ekonomicky méně zdatní jedinci stále ještě v blažené nevědomosti nebo v iluzi, že snad není zase až tak zle. Nemáme sice na rozhazování, ale přece máme pořád ještě nějaké ty peníze v peněženkách, pořád máme za co jíst a do čeho se oblékat… A politikům se stále ještě daří zahrát nějak do autu skutečnost, jak se věci mají. Mluví se o problémech s pandemií, a nikoliv s ekonomikou, jež se za ně docela úspěšně schová, slibují se daňové změny, jimiž si mají lidé polepšit, direktivně se zvyšuje minimální mzda, budou se opět reformovat a valorizovat důchody. A aby se lidem dala naděje, předhodí se jim téma vakcinace, která by měla přinést pozitivní změny.

Avšak bude lépe? Nebude. Aspoň normálním lidem. Protože i kdyby očkování zabralo, národ dostal opět ‚povolení žít‘ a ekonomika se rozjela, líp jen tak nebude. Protože se budou muset začít platit doposud vcelku efektivně mlčky přecházené dluhy, jež byly nadělány. Na dluh přece nelze žít do nekonečna. A až na to dojde, bude to možná takový výbuch, jenž vynahradí všechny petardy, jež jsme na Silvestra kvůli zákazu vycházení nemohli odpálit.

3. 12. 2020
I daně jsou k něčemu dobré

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

2. 12. 2020
I daně jsou k něčemu dobré

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

2. 12. 2020
I daně jsou k něčemu dobré

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

2. 12. 2020
I daně jsou k něčemu dobré

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

2. 12. 2020
I daně jsou k něčemu dobré

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

2. 12. 2020
I daně jsou k něčemu dobré

Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.

Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.

Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.

2. 12. 2020