Psát o daních jako o něčem, co je svým způsobem dobrá věc, je v tuto chvíli možná takzvaně ‚o ústa‘. Máme za sebou další kalendářní rok a co nevidět tu bude opět doba daňových přiznání, kdy si ten, kdo je chválí, logicky koleduje přinejmenším o jednu zprava a jednu zleva. Ale přesto mi nezbývá než přiznat, že daně nejsou jenom zlo, za které je mají všichni, kdo nějaké ty daně platí, tedy v podstatě všichni našinci. Protože ani ti, kdo si nevydělávají a nic nemají, nejsou zcela oproštěni od daňových povinností, i na ty se nějaké ty daně dostanou. Jenom tu jde o ty, které nejsou tak zjevné, a tedy ani pranýřované.
Daně jsou pro nás vesměs něčím nepříjemným, špatným. Protože nám, jak se poeticky říká, ukusují z našeho krajíce, a to si nechceme nechat líbit, navzdory tomu, že trpíme coby národ obezitou a mohli bychom takové ‚ukousnutí‘ brát i jako něco prospěšného. Nechceme se prostě jen tak smiřovat s tím, že se snažíme, pracujeme a vyděláváme, a pak musíme sledovat, jak nám bere to zasloužené cosi, čemu se říká stát a co nikdo nikdy nikde pracovat neviděl. A my nejenom že se s tímto musíme dělit, ale navíc abychom ještě nejednou trnuli, zda se nám podařilo všechny daně dobře spočítat, abychom nebyli navrch ještě potrestáni za pochybení, až si na nás došlápne nějaká kontrola.
Ale přiznejme si, že jsou daně i něčím dobrým. Vždyť kdyby těchto nebylo, nebyly by peníze na policii a záhy by nás tedy zaplavila vlna kriminality, kvůli níž bychom možná přicházeli o víc, než o kolik nás připravují dnešní daně. Nebýt nich, nebyla by ani armáda, a bez té by si na nás rád smlsnul kdejaký jiný stát. Kdybychom neplatili daně a další odvody, neměli bychom zajištěné stáří, nebylo by kde brát na důchody, a neměli bychom ani sociální jistoty v nižším věku. A je dost dalších věcí, jež bychom neměli.
A neměli bychom dokonce ani státní zaměstnance. Mezi nimiž jsou i ti, jež potřebujeme, nejen ti, kdo jenom vypočítávají a projídají ony daně.
