Blog

Když se nad tím člověk zamyslí, jsou daně vlastně dobrá věc. A prosím, nekamenujte mě za tento názor. Jistě, i tyto mají pochopitelně značné množství negativ, především to, že člověka připravují o jeho zasloužené jmění a nejednou i o nervy, a to když tento zrovna vyplňuje daňové přiznání a odvádí to, co si po něm tatíček stát žádá, ale takové daně nám zároveň přinášejí i leccos dobrého, to, co bychom jinak neměli a dozajista bychom to postrádali.

Daně totiž nejsou jenom metodou, jak z pracujících lidí vyždímat peníze, jsou tu i od toho, aby se jimi platily služby, jež obyvatelstvo každého státu potřebuje, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto nezbytné nebo jenom žádoucí.
Kdyby nebylo daní, nebylo by nikoho, kdo by chránil zájmy lidí, kdy by tyto ochránil před kriminálními živly. A kdybychom si tak neplatili prostřednictvím daní policii, odíral by nás kdejaký kriminální živel ještě daleko více, než tak činí formou daní stát. O tom, že bychom pak nebyli jenom okrádáni, ale i jinak poškozováni, ani nemluvě.
Nebýt daní, neměli bychom armádu. A ač si o této můžeme myslet ledacos, je skutečností, že nebýt této, museli bychom dnes a denně počítat s tím, že na nás coby stát dostane zálusk někdo cizí a nebude nikoho, kdo by ho alespoň trochu odradil od agrese.
Nebýt daní, neměli bychom ani vládu, ani volby, z nichž taková vláda vzchází. A i když naše vlády vesměs stojí za to, za co stojí, je jejich existence přece jenom aspoň o špetku lepší než anarchie, jež by tu bez státní správy zavládla.
Nebýt daní, byli bychom vesměs negramotní, nemaje státní školství. Kdo ví, kolik z našinců by pak umělo aspoň číst a psát, respektive počítat.

A nejen to.
Prostě by tu panoval chaos. Na který bychom doplatili všichni do jednoho. Třeba proto, že bez daní by nebyla ani žádná finanční správa, nikdo by negarantoval měnu a peníze by pozbyly smysl. A co bychom z nich pak měli? I z těch, jež bychom ušetřili na daních?

Když se nad tím člověk zamyslí, jsou daně vlastně dobrá věc. A prosím, nekamenujte mě za tento názor. Jistě, i tyto mají pochopitelně značné množství negativ, především to, že člověka připravují o jeho zasloužené jmění a nejednou i o nervy, a to když tento zrovna vyplňuje daňové přiznání a odvádí to, co si po něm tatíček stát žádá, ale takové daně nám zároveň přinášejí i leccos dobrého, to, co bychom jinak neměli a dozajista bychom to postrádali.

Daně totiž nejsou jenom metodou, jak z pracujících lidí vyždímat peníze, jsou tu i od toho, aby se jimi platily služby, jež obyvatelstvo každého státu potřebuje, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto nezbytné nebo jenom žádoucí.
Kdyby nebylo daní, nebylo by nikoho, kdo by chránil zájmy lidí, kdy by tyto ochránil před kriminálními živly. A kdybychom si tak neplatili prostřednictvím daní policii, odíral by nás kdejaký kriminální živel ještě daleko více, než tak činí formou daní stát. O tom, že bychom pak nebyli jenom okrádáni, ale i jinak poškozováni, ani nemluvě.
Nebýt daní, neměli bychom armádu. A ač si o této můžeme myslet ledacos, je skutečností, že nebýt této, museli bychom dnes a denně počítat s tím, že na nás coby stát dostane zálusk někdo cizí a nebude nikoho, kdo by ho alespoň trochu odradil od agrese.
Nebýt daní, neměli bychom ani vládu, ani volby, z nichž taková vláda vzchází. A i když naše vlády vesměs stojí za to, za co stojí, je jejich existence přece jenom aspoň o špetku lepší než anarchie, jež by tu bez státní správy zavládla.
Nebýt daní, byli bychom vesměs negramotní, nemaje státní školství. Kdo ví, kolik z našinců by pak umělo aspoň číst a psát, respektive počítat.

A nejen to.
Prostě by tu panoval chaos. Na který bychom doplatili všichni do jednoho. Třeba proto, že bez daní by nebyla ani žádná finanční správa, nikdo by negarantoval měnu a peníze by pozbyly smysl. A co bychom z nich pak měli? I z těch, jež bychom ušetřili na daních?

Když se nad tím člověk zamyslí, jsou daně vlastně dobrá věc. A prosím, nekamenujte mě za tento názor. Jistě, i tyto mají pochopitelně značné množství negativ, především to, že člověka připravují o jeho zasloužené jmění a nejednou i o nervy, a to když tento zrovna vyplňuje daňové přiznání a odvádí to, co si po něm tatíček stát žádá, ale takové daně nám zároveň přinášejí i leccos dobrého, to, co bychom jinak neměli a dozajista bychom to postrádali.

Daně totiž nejsou jenom metodou, jak z pracujících lidí vyždímat peníze, jsou tu i od toho, aby se jimi platily služby, jež obyvatelstvo každého státu potřebuje, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto nezbytné nebo jenom žádoucí.
Kdyby nebylo daní, nebylo by nikoho, kdo by chránil zájmy lidí, kdy by tyto ochránil před kriminálními živly. A kdybychom si tak neplatili prostřednictvím daní policii, odíral by nás kdejaký kriminální živel ještě daleko více, než tak činí formou daní stát. O tom, že bychom pak nebyli jenom okrádáni, ale i jinak poškozováni, ani nemluvě.
Nebýt daní, neměli bychom armádu. A ač si o této můžeme myslet ledacos, je skutečností, že nebýt této, museli bychom dnes a denně počítat s tím, že na nás coby stát dostane zálusk někdo cizí a nebude nikoho, kdo by ho alespoň trochu odradil od agrese.
Nebýt daní, neměli bychom ani vládu, ani volby, z nichž taková vláda vzchází. A i když naše vlády vesměs stojí za to, za co stojí, je jejich existence přece jenom aspoň o špetku lepší než anarchie, jež by tu bez státní správy zavládla.
Nebýt daní, byli bychom vesměs negramotní, nemaje státní školství. Kdo ví, kolik z našinců by pak umělo aspoň číst a psát, respektive počítat.

A nejen to.
Prostě by tu panoval chaos. Na který bychom doplatili všichni do jednoho. Třeba proto, že bez daní by nebyla ani žádná finanční správa, nikdo by negarantoval měnu a peníze by pozbyly smysl. A co bychom z nich pak měli? I z těch, jež bychom ušetřili na daních?

Když se nad tím člověk zamyslí, jsou daně vlastně dobrá věc. A prosím, nekamenujte mě za tento názor. Jistě, i tyto mají pochopitelně značné množství negativ, především to, že člověka připravují o jeho zasloužené jmění a nejednou i o nervy, a to když tento zrovna vyplňuje daňové přiznání a odvádí to, co si po něm tatíček stát žádá, ale takové daně nám zároveň přinášejí i leccos dobrého, to, co bychom jinak neměli a dozajista bychom to postrádali.

Daně totiž nejsou jenom metodou, jak z pracujících lidí vyždímat peníze, jsou tu i od toho, aby se jimi platily služby, jež obyvatelstvo každého státu potřebuje, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto nezbytné nebo jenom žádoucí.
Kdyby nebylo daní, nebylo by nikoho, kdo by chránil zájmy lidí, kdy by tyto ochránil před kriminálními živly. A kdybychom si tak neplatili prostřednictvím daní policii, odíral by nás kdejaký kriminální živel ještě daleko více, než tak činí formou daní stát. O tom, že bychom pak nebyli jenom okrádáni, ale i jinak poškozováni, ani nemluvě.
Nebýt daní, neměli bychom armádu. A ač si o této můžeme myslet ledacos, je skutečností, že nebýt této, museli bychom dnes a denně počítat s tím, že na nás coby stát dostane zálusk někdo cizí a nebude nikoho, kdo by ho alespoň trochu odradil od agrese.
Nebýt daní, neměli bychom ani vládu, ani volby, z nichž taková vláda vzchází. A i když naše vlády vesměs stojí za to, za co stojí, je jejich existence přece jenom aspoň o špetku lepší než anarchie, jež by tu bez státní správy zavládla.
Nebýt daní, byli bychom vesměs negramotní, nemaje státní školství. Kdo ví, kolik z našinců by pak umělo aspoň číst a psát, respektive počítat.

A nejen to.
Prostě by tu panoval chaos. Na který bychom doplatili všichni do jednoho. Třeba proto, že bez daní by nebyla ani žádná finanční správa, nikdo by negarantoval měnu a peníze by pozbyly smysl. A co bychom z nich pak měli? I z těch, jež bychom ušetřili na daních?

Když se nad tím člověk zamyslí, jsou daně vlastně dobrá věc. A prosím, nekamenujte mě za tento názor. Jistě, i tyto mají pochopitelně značné množství negativ, především to, že člověka připravují o jeho zasloužené jmění a nejednou i o nervy, a to když tento zrovna vyplňuje daňové přiznání a odvádí to, co si po něm tatíček stát žádá, ale takové daně nám zároveň přinášejí i leccos dobrého, to, co bychom jinak neměli a dozajista bychom to postrádali.

Daně totiž nejsou jenom metodou, jak z pracujících lidí vyždímat peníze, jsou tu i od toho, aby se jimi platily služby, jež obyvatelstvo každého státu potřebuje, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto nezbytné nebo jenom žádoucí.
Kdyby nebylo daní, nebylo by nikoho, kdo by chránil zájmy lidí, kdy by tyto ochránil před kriminálními živly. A kdybychom si tak neplatili prostřednictvím daní policii, odíral by nás kdejaký kriminální živel ještě daleko více, než tak činí formou daní stát. O tom, že bychom pak nebyli jenom okrádáni, ale i jinak poškozováni, ani nemluvě.
Nebýt daní, neměli bychom armádu. A ač si o této můžeme myslet ledacos, je skutečností, že nebýt této, museli bychom dnes a denně počítat s tím, že na nás coby stát dostane zálusk někdo cizí a nebude nikoho, kdo by ho alespoň trochu odradil od agrese.
Nebýt daní, neměli bychom ani vládu, ani volby, z nichž taková vláda vzchází. A i když naše vlády vesměs stojí za to, za co stojí, je jejich existence přece jenom aspoň o špetku lepší než anarchie, jež by tu bez státní správy zavládla.
Nebýt daní, byli bychom vesměs negramotní, nemaje státní školství. Kdo ví, kolik z našinců by pak umělo aspoň číst a psát, respektive počítat.

A nejen to.
Prostě by tu panoval chaos. Na který bychom doplatili všichni do jednoho. Třeba proto, že bez daní by nebyla ani žádná finanční správa, nikdo by negarantoval měnu a peníze by pozbyly smysl. A co bychom z nich pak měli? I z těch, jež bychom ušetřili na daních?

Když se nad tím člověk zamyslí, jsou daně vlastně dobrá věc. A prosím, nekamenujte mě za tento názor. Jistě, i tyto mají pochopitelně značné množství negativ, především to, že člověka připravují o jeho zasloužené jmění a nejednou i o nervy, a to když tento zrovna vyplňuje daňové přiznání a odvádí to, co si po něm tatíček stát žádá, ale takové daně nám zároveň přinášejí i leccos dobrého, to, co bychom jinak neměli a dozajista bychom to postrádali.

Daně totiž nejsou jenom metodou, jak z pracujících lidí vyždímat peníze, jsou tu i od toho, aby se jimi platily služby, jež obyvatelstvo každého státu potřebuje, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto nezbytné nebo jenom žádoucí.
Kdyby nebylo daní, nebylo by nikoho, kdo by chránil zájmy lidí, kdy by tyto ochránil před kriminálními živly. A kdybychom si tak neplatili prostřednictvím daní policii, odíral by nás kdejaký kriminální živel ještě daleko více, než tak činí formou daní stát. O tom, že bychom pak nebyli jenom okrádáni, ale i jinak poškozováni, ani nemluvě.
Nebýt daní, neměli bychom armádu. A ač si o této můžeme myslet ledacos, je skutečností, že nebýt této, museli bychom dnes a denně počítat s tím, že na nás coby stát dostane zálusk někdo cizí a nebude nikoho, kdo by ho alespoň trochu odradil od agrese.
Nebýt daní, neměli bychom ani vládu, ani volby, z nichž taková vláda vzchází. A i když naše vlády vesměs stojí za to, za co stojí, je jejich existence přece jenom aspoň o špetku lepší než anarchie, jež by tu bez státní správy zavládla.
Nebýt daní, byli bychom vesměs negramotní, nemaje státní školství. Kdo ví, kolik z našinců by pak umělo aspoň číst a psát, respektive počítat.

A nejen to.
Prostě by tu panoval chaos. Na který bychom doplatili všichni do jednoho. Třeba proto, že bez daní by nebyla ani žádná finanční správa, nikdo by negarantoval měnu a peníze by pozbyly smysl. A co bychom z nich pak měli? I z těch, jež bychom ušetřili na daních?

Když se nad tím člověk zamyslí, jsou daně vlastně dobrá věc. A prosím, nekamenujte mě za tento názor. Jistě, i tyto mají pochopitelně značné množství negativ, především to, že člověka připravují o jeho zasloužené jmění a nejednou i o nervy, a to když tento zrovna vyplňuje daňové přiznání a odvádí to, co si po něm tatíček stát žádá, ale takové daně nám zároveň přinášejí i leccos dobrého, to, co bychom jinak neměli a dozajista bychom to postrádali.

Daně totiž nejsou jenom metodou, jak z pracujících lidí vyždímat peníze, jsou tu i od toho, aby se jimi platily služby, jež obyvatelstvo každého státu potřebuje, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto nezbytné nebo jenom žádoucí.
Kdyby nebylo daní, nebylo by nikoho, kdo by chránil zájmy lidí, kdy by tyto ochránil před kriminálními živly. A kdybychom si tak neplatili prostřednictvím daní policii, odíral by nás kdejaký kriminální živel ještě daleko více, než tak činí formou daní stát. O tom, že bychom pak nebyli jenom okrádáni, ale i jinak poškozováni, ani nemluvě.
Nebýt daní, neměli bychom armádu. A ač si o této můžeme myslet ledacos, je skutečností, že nebýt této, museli bychom dnes a denně počítat s tím, že na nás coby stát dostane zálusk někdo cizí a nebude nikoho, kdo by ho alespoň trochu odradil od agrese.
Nebýt daní, neměli bychom ani vládu, ani volby, z nichž taková vláda vzchází. A i když naše vlády vesměs stojí za to, za co stojí, je jejich existence přece jenom aspoň o špetku lepší než anarchie, jež by tu bez státní správy zavládla.
Nebýt daní, byli bychom vesměs negramotní, nemaje státní školství. Kdo ví, kolik z našinců by pak umělo aspoň číst a psát, respektive počítat.

A nejen to.
Prostě by tu panoval chaos. Na který bychom doplatili všichni do jednoho. Třeba proto, že bez daní by nebyla ani žádná finanční správa, nikdo by negarantoval měnu a peníze by pozbyly smysl. A co bychom z nich pak měli? I z těch, jež bychom ušetřili na daních?

Když se nad tím člověk zamyslí, jsou daně vlastně dobrá věc. A prosím, nekamenujte mě za tento názor. Jistě, i tyto mají pochopitelně značné množství negativ, především to, že člověka připravují o jeho zasloužené jmění a nejednou i o nervy, a to když tento zrovna vyplňuje daňové přiznání a odvádí to, co si po něm tatíček stát žádá, ale takové daně nám zároveň přinášejí i leccos dobrého, to, co bychom jinak neměli a dozajista bychom to postrádali.

Daně totiž nejsou jenom metodou, jak z pracujících lidí vyždímat peníze, jsou tu i od toho, aby se jimi platily služby, jež obyvatelstvo každého státu potřebuje, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto nezbytné nebo jenom žádoucí.
Kdyby nebylo daní, nebylo by nikoho, kdo by chránil zájmy lidí, kdy by tyto ochránil před kriminálními živly. A kdybychom si tak neplatili prostřednictvím daní policii, odíral by nás kdejaký kriminální živel ještě daleko více, než tak činí formou daní stát. O tom, že bychom pak nebyli jenom okrádáni, ale i jinak poškozováni, ani nemluvě.
Nebýt daní, neměli bychom armádu. A ač si o této můžeme myslet ledacos, je skutečností, že nebýt této, museli bychom dnes a denně počítat s tím, že na nás coby stát dostane zálusk někdo cizí a nebude nikoho, kdo by ho alespoň trochu odradil od agrese.
Nebýt daní, neměli bychom ani vládu, ani volby, z nichž taková vláda vzchází. A i když naše vlády vesměs stojí za to, za co stojí, je jejich existence přece jenom aspoň o špetku lepší než anarchie, jež by tu bez státní správy zavládla.
Nebýt daní, byli bychom vesměs negramotní, nemaje státní školství. Kdo ví, kolik z našinců by pak umělo aspoň číst a psát, respektive počítat.

A nejen to.
Prostě by tu panoval chaos. Na který bychom doplatili všichni do jednoho. Třeba proto, že bez daní by nebyla ani žádná finanční správa, nikdo by negarantoval měnu a peníze by pozbyly smysl. A co bychom z nich pak měli? I z těch, jež bychom ušetřili na daních?

Ten, kdo by dnes u nás nechtěl slušně bydlet, by působil notně nepatřičně, byl by osobou, jež by vzbuzovala údiv nebo opovržení. Někdo takový by totiž nezapadal do řad našinců, pro které je bydlení jednou ze životních priorit, něčím, bez čeho se neobejdeme.

Chtít bydlet, a to na co nejvyšší úrovni, je tedy normální. Ovšem stejně tak je vlastně bohužel normální i to, že našinci na vlastní bydlení, tedy na koupi vhodného bytu či domu, obvykle nemají peníze. Jde jak známo o astronomické částky, a pokud by byli naši lidé odkázáni jenom sami na sebe, nejednou by se na vlastní střechu nad hlavou nikdy nezmohli. Ušetřit si na ni před její koupí by totiž znamenalo dlouhá léta utrhování si od úst, a toto spoření by navíc bylo komplikováno i tím, že by dotyční prozatím museli bydlet někde v nájmu, který by, jak je rovněž známo, polykal značnou část jejich příjmů. A kolik by jenom u nás bylo lidí, kteří by se vzhledem k popsané situaci nikdy svého vlastního bydlení nedočkali!

A tak je dobře, že v tom našinci nejsou ponecháni napospas osudu. Že existují hypotéky, tedy půjčky na pořízení si právě nějaké té vlastní nemovitosti.
Taková hypotéka je půjčkou, která je specifická, odlišná od půjček jiných. Liší se v zásadě hlavně tím, že se tu poskytují za vcelku příznivých podmínek velké částky peněz, jež lze použít pouze na koupi konkrétní nemovitosti, a že se za takovéto půjčky dává po celou dobu splácení nemovitost do zástavy. Banky tak mají jistotu, že dostanou své peníze zpět. A lidé? Ti nejednou díky hypotékám mají své vlastní bydlení, na které by jinak nejspíše nikdy nedosáhli. Protože ceny nemovitostí rostou, a to často rychleji než příjmy lidí, a proto by se možnostem člověka v průběhu času spíše vzdalovaly, než aby se stávaly dosažitelnými.
Hypotéky nám prostě dávají šanci bydlet ve svém. A to je něco, co se neodmítá.

Ten, kdo by dnes u nás nechtěl slušně bydlet, by působil notně nepatřičně, byl by osobou, jež by vzbuzovala údiv nebo opovržení. Někdo takový by totiž nezapadal do řad našinců, pro které je bydlení jednou ze životních priorit, něčím, bez čeho se neobejdeme.

Chtít bydlet, a to na co nejvyšší úrovni, je tedy normální. Ovšem stejně tak je vlastně bohužel normální i to, že našinci na vlastní bydlení, tedy na koupi vhodného bytu či domu, obvykle nemají peníze. Jde jak známo o astronomické částky, a pokud by byli naši lidé odkázáni jenom sami na sebe, nejednou by se na vlastní střechu nad hlavou nikdy nezmohli. Ušetřit si na ni před její koupí by totiž znamenalo dlouhá léta utrhování si od úst, a toto spoření by navíc bylo komplikováno i tím, že by dotyční prozatím museli bydlet někde v nájmu, který by, jak je rovněž známo, polykal značnou část jejich příjmů. A kolik by jenom u nás bylo lidí, kteří by se vzhledem k popsané situaci nikdy svého vlastního bydlení nedočkali!

A tak je dobře, že v tom našinci nejsou ponecháni napospas osudu. Že existují hypotéky, tedy půjčky na pořízení si právě nějaké té vlastní nemovitosti.
Taková hypotéka je půjčkou, která je specifická, odlišná od půjček jiných. Liší se v zásadě hlavně tím, že se tu poskytují za vcelku příznivých podmínek velké částky peněz, jež lze použít pouze na koupi konkrétní nemovitosti, a že se za takovéto půjčky dává po celou dobu splácení nemovitost do zástavy. Banky tak mají jistotu, že dostanou své peníze zpět. A lidé? Ti nejednou díky hypotékám mají své vlastní bydlení, na které by jinak nejspíše nikdy nedosáhli. Protože ceny nemovitostí rostou, a to často rychleji než příjmy lidí, a proto by se možnostem člověka v průběhu času spíše vzdalovaly, než aby se stávaly dosažitelnými.
Hypotéky nám prostě dávají šanci bydlet ve svém. A to je něco, co se neodmítá.