Blog

Úspory jsou jistota

Když si člověk hodně nebo aspoň obstojně vydělává, neměl by nikdy usnout na vavřínech a měl by myslet i na zadní kolečka. Tedy měl by vést v patrnosti, že i když se mu dnes vede skvěle, nemusí tomu tak být navždy. A po časech hodokvasu může naopak nastat doba pomyslného i skutečného utahování opasku.
A když nastanou ty právě zmíněné těžké časy, přijdou obvykle nějaké ty úspory vhod. A dokonce se tyto mohou stát i tím, co dotyčného spasí před naprostou bídou.

A tak se určitě vyplatí aspoň nějaké spoření.
Že člověk nemá tolik, aby se mu vyplácelo s tím chodit někam do banky a tam to ukládat, že ho těch pár korun, které mu přebývají, nevytrhne? Možná tomu tak i je. Jenže i miliony, i daleko větší cifry se skládají z malých číslíček. A tak i z notně skromných vkladů může být jednoho dne číslo, které bude mít svoji váhu.
Ovšem jak spořit, když už se k tomu někdo odhodlá? Ke spoření je přece možné využít nejednu alternativu, a kterou si vybrat? Co je lepší – zajištěný vklad, který není nebo téměř není úročený a požírá ho tedy inflace, nebo spíše nějaká ta rizikovější investice, u níž člověk, který do toho moc nevidí, vlastně ani neví, uvidí-li v budoucnu aspoň to, co do toho vložil?
To je otázka, na kterou se jen velice těžko hledá odpověď. Protože člověk v tomto tápe a ani odborníci vlastně nejsou zajedno. Můžeme sice slýchat různá doporučení, ale nikdo jasně neřekne, kam mají lidé své peníze nastrkat. Protože je to nejisté a nikdo nechce být tím, kdo si to od zklamaných investorů nakonec vypije, pokud to nevyjde.

A tak je způsob spoření vlastně na každém z nás. A kdybych vám měl něco doporučit já, pak bych vám doporučil něco, co se v naší zemi obvykle v této souvislosti neslýchá. Ba v čem se doporučuje obvykle pravý opak mé rady.
Doporučil bych vám nestrkat své peníze do státních dluhopisů. Protože ty sice přinášejí nějaké úroky a jsou zaručené, což není u jiných produktů současně platné, ale na druhou stranu je tu jedno nesporné zlo. A sice to, že se tím dávají peníze do rukou politiků, jimž nikdo ze střadatelů nevidí pod prsty. A pokud dostane vkladatel své peníze zpět, kdo mu je zaplatí? Přece on sám. Ze svých budoucích daní.

3. 2. 2021
Úspory jsou jistota

Když si člověk hodně nebo aspoň obstojně vydělává, neměl by nikdy usnout na vavřínech a měl by myslet i na zadní kolečka. Tedy měl by vést v patrnosti, že i když se mu dnes vede skvěle, nemusí tomu tak být navždy. A po časech hodokvasu může naopak nastat doba pomyslného i skutečného utahování opasku.
A když nastanou ty právě zmíněné těžké časy, přijdou obvykle nějaké ty úspory vhod. A dokonce se tyto mohou stát i tím, co dotyčného spasí před naprostou bídou.

A tak se určitě vyplatí aspoň nějaké spoření.
Že člověk nemá tolik, aby se mu vyplácelo s tím chodit někam do banky a tam to ukládat, že ho těch pár korun, které mu přebývají, nevytrhne? Možná tomu tak i je. Jenže i miliony, i daleko větší cifry se skládají z malých číslíček. A tak i z notně skromných vkladů může být jednoho dne číslo, které bude mít svoji váhu.
Ovšem jak spořit, když už se k tomu někdo odhodlá? Ke spoření je přece možné využít nejednu alternativu, a kterou si vybrat? Co je lepší – zajištěný vklad, který není nebo téměř není úročený a požírá ho tedy inflace, nebo spíše nějaká ta rizikovější investice, u níž člověk, který do toho moc nevidí, vlastně ani neví, uvidí-li v budoucnu aspoň to, co do toho vložil?
To je otázka, na kterou se jen velice těžko hledá odpověď. Protože člověk v tomto tápe a ani odborníci vlastně nejsou zajedno. Můžeme sice slýchat různá doporučení, ale nikdo jasně neřekne, kam mají lidé své peníze nastrkat. Protože je to nejisté a nikdo nechce být tím, kdo si to od zklamaných investorů nakonec vypije, pokud to nevyjde.

A tak je způsob spoření vlastně na každém z nás. A kdybych vám měl něco doporučit já, pak bych vám doporučil něco, co se v naší zemi obvykle v této souvislosti neslýchá. Ba v čem se doporučuje obvykle pravý opak mé rady.
Doporučil bych vám nestrkat své peníze do státních dluhopisů. Protože ty sice přinášejí nějaké úroky a jsou zaručené, což není u jiných produktů současně platné, ale na druhou stranu je tu jedno nesporné zlo. A sice to, že se tím dávají peníze do rukou politiků, jimž nikdo ze střadatelů nevidí pod prsty. A pokud dostane vkladatel své peníze zpět, kdo mu je zaplatí? Přece on sám. Ze svých budoucích daní.

3. 2. 2021
Úspory jsou jistota

Když si člověk hodně nebo aspoň obstojně vydělává, neměl by nikdy usnout na vavřínech a měl by myslet i na zadní kolečka. Tedy měl by vést v patrnosti, že i když se mu dnes vede skvěle, nemusí tomu tak být navždy. A po časech hodokvasu může naopak nastat doba pomyslného i skutečného utahování opasku.
A když nastanou ty právě zmíněné těžké časy, přijdou obvykle nějaké ty úspory vhod. A dokonce se tyto mohou stát i tím, co dotyčného spasí před naprostou bídou.

A tak se určitě vyplatí aspoň nějaké spoření.
Že člověk nemá tolik, aby se mu vyplácelo s tím chodit někam do banky a tam to ukládat, že ho těch pár korun, které mu přebývají, nevytrhne? Možná tomu tak i je. Jenže i miliony, i daleko větší cifry se skládají z malých číslíček. A tak i z notně skromných vkladů může být jednoho dne číslo, které bude mít svoji váhu.
Ovšem jak spořit, když už se k tomu někdo odhodlá? Ke spoření je přece možné využít nejednu alternativu, a kterou si vybrat? Co je lepší – zajištěný vklad, který není nebo téměř není úročený a požírá ho tedy inflace, nebo spíše nějaká ta rizikovější investice, u níž člověk, který do toho moc nevidí, vlastně ani neví, uvidí-li v budoucnu aspoň to, co do toho vložil?
To je otázka, na kterou se jen velice těžko hledá odpověď. Protože člověk v tomto tápe a ani odborníci vlastně nejsou zajedno. Můžeme sice slýchat různá doporučení, ale nikdo jasně neřekne, kam mají lidé své peníze nastrkat. Protože je to nejisté a nikdo nechce být tím, kdo si to od zklamaných investorů nakonec vypije, pokud to nevyjde.

A tak je způsob spoření vlastně na každém z nás. A kdybych vám měl něco doporučit já, pak bych vám doporučil něco, co se v naší zemi obvykle v této souvislosti neslýchá. Ba v čem se doporučuje obvykle pravý opak mé rady.
Doporučil bych vám nestrkat své peníze do státních dluhopisů. Protože ty sice přinášejí nějaké úroky a jsou zaručené, což není u jiných produktů současně platné, ale na druhou stranu je tu jedno nesporné zlo. A sice to, že se tím dávají peníze do rukou politiků, jimž nikdo ze střadatelů nevidí pod prsty. A pokud dostane vkladatel své peníze zpět, kdo mu je zaplatí? Přece on sám. Ze svých budoucích daní.

3. 2. 2021
Úspory jsou jistota

Když si člověk hodně nebo aspoň obstojně vydělává, neměl by nikdy usnout na vavřínech a měl by myslet i na zadní kolečka. Tedy měl by vést v patrnosti, že i když se mu dnes vede skvěle, nemusí tomu tak být navždy. A po časech hodokvasu může naopak nastat doba pomyslného i skutečného utahování opasku.
A když nastanou ty právě zmíněné těžké časy, přijdou obvykle nějaké ty úspory vhod. A dokonce se tyto mohou stát i tím, co dotyčného spasí před naprostou bídou.

A tak se určitě vyplatí aspoň nějaké spoření.
Že člověk nemá tolik, aby se mu vyplácelo s tím chodit někam do banky a tam to ukládat, že ho těch pár korun, které mu přebývají, nevytrhne? Možná tomu tak i je. Jenže i miliony, i daleko větší cifry se skládají z malých číslíček. A tak i z notně skromných vkladů může být jednoho dne číslo, které bude mít svoji váhu.
Ovšem jak spořit, když už se k tomu někdo odhodlá? Ke spoření je přece možné využít nejednu alternativu, a kterou si vybrat? Co je lepší – zajištěný vklad, který není nebo téměř není úročený a požírá ho tedy inflace, nebo spíše nějaká ta rizikovější investice, u níž člověk, který do toho moc nevidí, vlastně ani neví, uvidí-li v budoucnu aspoň to, co do toho vložil?
To je otázka, na kterou se jen velice těžko hledá odpověď. Protože člověk v tomto tápe a ani odborníci vlastně nejsou zajedno. Můžeme sice slýchat různá doporučení, ale nikdo jasně neřekne, kam mají lidé své peníze nastrkat. Protože je to nejisté a nikdo nechce být tím, kdo si to od zklamaných investorů nakonec vypije, pokud to nevyjde.

A tak je způsob spoření vlastně na každém z nás. A kdybych vám měl něco doporučit já, pak bych vám doporučil něco, co se v naší zemi obvykle v této souvislosti neslýchá. Ba v čem se doporučuje obvykle pravý opak mé rady.
Doporučil bych vám nestrkat své peníze do státních dluhopisů. Protože ty sice přinášejí nějaké úroky a jsou zaručené, což není u jiných produktů současně platné, ale na druhou stranu je tu jedno nesporné zlo. A sice to, že se tím dávají peníze do rukou politiků, jimž nikdo ze střadatelů nevidí pod prsty. A pokud dostane vkladatel své peníze zpět, kdo mu je zaplatí? Přece on sám. Ze svých budoucích daní.

3. 2. 2021
Mě byste měli za blázna

Schválně mi zkuste říct, jak si představujete člověka, který je dobrým hospodářem. Jsem si téměř jist, že mi odpovíte něco v tom duchu, že jde o někoho, kdo si na sebe dokáže dostatečně vydělat nebo kdo se v případě nevyhnutelné nouze alespoň postará o to, aby byl soběstačný v tom nejpodstatnějším a aby nedělal nesmyslné dluhy, zejména takové, s nimiž se nedokáže lehce vypořádat.
A zkuste mi naopak popsat někoho, kdo dobrým hospodářem není. I zde si troufám tvrdit, že se přinejmenším v hrubých rysech shodneme na tom, že jde o někoho, kdo neodvádí dobrou práci, jsou s ním jenom potíže a zároveň si tento žije nad své ekonomické možnosti, a to, aniž by si dělal z rostoucích nesplacených dluhů těžkou hlavu. Přesně v duchu rčení ‚po nás potopa‘.

Domnívám se, že jsme se na výše uvedených definicích shodli. Že nám to připadlo jako něco naprosto samozřejmého a nezpochybnitelného.
Ovšem je tomu skutečně tak? Podle obyčejných soudných lidí ano, podle politiků však zřejmě nikoliv.
Jak totiž nedávno odsouhlasila naše vláda, má být deficit našeho státního rozpočtu v letošním roce půl bilionu korun. A protože ne každý z nás má náležité vzdělání nebo by leckomu mohlo uniknout jedno písmenko a tento by mohl zaměnit v uvedené cifře b za m, napišme si to číslo raději i numericky. Dluh našeho stát má letos narůst o dalších 500.000.000.000 korun. Což znamená, že každý z nás nadělá prostřednictvím státu a z rozhodnutí vlády v letošním roce nový dluh ve výši padesáti tisíc.

To víte, bojuje se s pandemií, vláda rozdává pomoc potřebným i nepotřebným potřebným, snižuje se zdanění zaměstnanců, něco stojí testování i vakcinace, potažmo zdravotnictví jako celek… A to něco stojí, i když to často za nic nestojí.
Takže se připravte na to, že budete po letošním roce ještě o padesát tisíc zadluženější. A že to jednoho dne budete muset také splatit. Ovšem zatímco na to leckdo z vás nemá a pro leckoho z nás je taková ekonomika šílenství, vláda, která o tom rozhodla, si pochvaluje. Protože jsme podle dnešní ministryně financí jednou ze zemí s nejnižším zadlužením a toho se musí využít. Abychom dlužili víc.
Inu, vláda má jiná kritéria, podle nichž se určuje, kdo je a kdo není dobrým hospodářem.

2. 2. 2021
Mě byste měli za blázna

Schválně mi zkuste říct, jak si představujete člověka, který je dobrým hospodářem. Jsem si téměř jist, že mi odpovíte něco v tom duchu, že jde o někoho, kdo si na sebe dokáže dostatečně vydělat nebo kdo se v případě nevyhnutelné nouze alespoň postará o to, aby byl soběstačný v tom nejpodstatnějším a aby nedělal nesmyslné dluhy, zejména takové, s nimiž se nedokáže lehce vypořádat.
A zkuste mi naopak popsat někoho, kdo dobrým hospodářem není. I zde si troufám tvrdit, že se přinejmenším v hrubých rysech shodneme na tom, že jde o někoho, kdo neodvádí dobrou práci, jsou s ním jenom potíže a zároveň si tento žije nad své ekonomické možnosti, a to, aniž by si dělal z rostoucích nesplacených dluhů těžkou hlavu. Přesně v duchu rčení ‚po nás potopa‘.

Domnívám se, že jsme se na výše uvedených definicích shodli. Že nám to připadlo jako něco naprosto samozřejmého a nezpochybnitelného.
Ovšem je tomu skutečně tak? Podle obyčejných soudných lidí ano, podle politiků však zřejmě nikoliv.
Jak totiž nedávno odsouhlasila naše vláda, má být deficit našeho státního rozpočtu v letošním roce půl bilionu korun. A protože ne každý z nás má náležité vzdělání nebo by leckomu mohlo uniknout jedno písmenko a tento by mohl zaměnit v uvedené cifře b za m, napišme si to číslo raději i numericky. Dluh našeho stát má letos narůst o dalších 500.000.000.000 korun. Což znamená, že každý z nás nadělá prostřednictvím státu a z rozhodnutí vlády v letošním roce nový dluh ve výši padesáti tisíc.

To víte, bojuje se s pandemií, vláda rozdává pomoc potřebným i nepotřebným potřebným, snižuje se zdanění zaměstnanců, něco stojí testování i vakcinace, potažmo zdravotnictví jako celek… A to něco stojí, i když to často za nic nestojí.
Takže se připravte na to, že budete po letošním roce ještě o padesát tisíc zadluženější. A že to jednoho dne budete muset také splatit. Ovšem zatímco na to leckdo z vás nemá a pro leckoho z nás je taková ekonomika šílenství, vláda, která o tom rozhodla, si pochvaluje. Protože jsme podle dnešní ministryně financí jednou ze zemí s nejnižším zadlužením a toho se musí využít. Abychom dlužili víc.
Inu, vláda má jiná kritéria, podle nichž se určuje, kdo je a kdo není dobrým hospodářem.

2. 2. 2021
Mě byste měli za blázna

Schválně mi zkuste říct, jak si představujete člověka, který je dobrým hospodářem. Jsem si téměř jist, že mi odpovíte něco v tom duchu, že jde o někoho, kdo si na sebe dokáže dostatečně vydělat nebo kdo se v případě nevyhnutelné nouze alespoň postará o to, aby byl soběstačný v tom nejpodstatnějším a aby nedělal nesmyslné dluhy, zejména takové, s nimiž se nedokáže lehce vypořádat.
A zkuste mi naopak popsat někoho, kdo dobrým hospodářem není. I zde si troufám tvrdit, že se přinejmenším v hrubých rysech shodneme na tom, že jde o někoho, kdo neodvádí dobrou práci, jsou s ním jenom potíže a zároveň si tento žije nad své ekonomické možnosti, a to, aniž by si dělal z rostoucích nesplacených dluhů těžkou hlavu. Přesně v duchu rčení ‚po nás potopa‘.

Domnívám se, že jsme se na výše uvedených definicích shodli. Že nám to připadlo jako něco naprosto samozřejmého a nezpochybnitelného.
Ovšem je tomu skutečně tak? Podle obyčejných soudných lidí ano, podle politiků však zřejmě nikoliv.
Jak totiž nedávno odsouhlasila naše vláda, má být deficit našeho státního rozpočtu v letošním roce půl bilionu korun. A protože ne každý z nás má náležité vzdělání nebo by leckomu mohlo uniknout jedno písmenko a tento by mohl zaměnit v uvedené cifře b za m, napišme si to číslo raději i numericky. Dluh našeho stát má letos narůst o dalších 500.000.000.000 korun. Což znamená, že každý z nás nadělá prostřednictvím státu a z rozhodnutí vlády v letošním roce nový dluh ve výši padesáti tisíc.

To víte, bojuje se s pandemií, vláda rozdává pomoc potřebným i nepotřebným potřebným, snižuje se zdanění zaměstnanců, něco stojí testování i vakcinace, potažmo zdravotnictví jako celek… A to něco stojí, i když to často za nic nestojí.
Takže se připravte na to, že budete po letošním roce ještě o padesát tisíc zadluženější. A že to jednoho dne budete muset také splatit. Ovšem zatímco na to leckdo z vás nemá a pro leckoho z nás je taková ekonomika šílenství, vláda, která o tom rozhodla, si pochvaluje. Protože jsme podle dnešní ministryně financí jednou ze zemí s nejnižším zadlužením a toho se musí využít. Abychom dlužili víc.
Inu, vláda má jiná kritéria, podle nichž se určuje, kdo je a kdo není dobrým hospodářem.

2. 2. 2021
Mě byste měli za blázna

Schválně mi zkuste říct, jak si představujete člověka, který je dobrým hospodářem. Jsem si téměř jist, že mi odpovíte něco v tom duchu, že jde o někoho, kdo si na sebe dokáže dostatečně vydělat nebo kdo se v případě nevyhnutelné nouze alespoň postará o to, aby byl soběstačný v tom nejpodstatnějším a aby nedělal nesmyslné dluhy, zejména takové, s nimiž se nedokáže lehce vypořádat.
A zkuste mi naopak popsat někoho, kdo dobrým hospodářem není. I zde si troufám tvrdit, že se přinejmenším v hrubých rysech shodneme na tom, že jde o někoho, kdo neodvádí dobrou práci, jsou s ním jenom potíže a zároveň si tento žije nad své ekonomické možnosti, a to, aniž by si dělal z rostoucích nesplacených dluhů těžkou hlavu. Přesně v duchu rčení ‚po nás potopa‘.

Domnívám se, že jsme se na výše uvedených definicích shodli. Že nám to připadlo jako něco naprosto samozřejmého a nezpochybnitelného.
Ovšem je tomu skutečně tak? Podle obyčejných soudných lidí ano, podle politiků však zřejmě nikoliv.
Jak totiž nedávno odsouhlasila naše vláda, má být deficit našeho státního rozpočtu v letošním roce půl bilionu korun. A protože ne každý z nás má náležité vzdělání nebo by leckomu mohlo uniknout jedno písmenko a tento by mohl zaměnit v uvedené cifře b za m, napišme si to číslo raději i numericky. Dluh našeho stát má letos narůst o dalších 500.000.000.000 korun. Což znamená, že každý z nás nadělá prostřednictvím státu a z rozhodnutí vlády v letošním roce nový dluh ve výši padesáti tisíc.

To víte, bojuje se s pandemií, vláda rozdává pomoc potřebným i nepotřebným potřebným, snižuje se zdanění zaměstnanců, něco stojí testování i vakcinace, potažmo zdravotnictví jako celek… A to něco stojí, i když to často za nic nestojí.
Takže se připravte na to, že budete po letošním roce ještě o padesát tisíc zadluženější. A že to jednoho dne budete muset také splatit. Ovšem zatímco na to leckdo z vás nemá a pro leckoho z nás je taková ekonomika šílenství, vláda, která o tom rozhodla, si pochvaluje. Protože jsme podle dnešní ministryně financí jednou ze zemí s nejnižším zadlužením a toho se musí využít. Abychom dlužili víc.
Inu, vláda má jiná kritéria, podle nichž se určuje, kdo je a kdo není dobrým hospodářem.

2. 2. 2021
Mě byste měli za blázna

Schválně mi zkuste říct, jak si představujete člověka, který je dobrým hospodářem. Jsem si téměř jist, že mi odpovíte něco v tom duchu, že jde o někoho, kdo si na sebe dokáže dostatečně vydělat nebo kdo se v případě nevyhnutelné nouze alespoň postará o to, aby byl soběstačný v tom nejpodstatnějším a aby nedělal nesmyslné dluhy, zejména takové, s nimiž se nedokáže lehce vypořádat.
A zkuste mi naopak popsat někoho, kdo dobrým hospodářem není. I zde si troufám tvrdit, že se přinejmenším v hrubých rysech shodneme na tom, že jde o někoho, kdo neodvádí dobrou práci, jsou s ním jenom potíže a zároveň si tento žije nad své ekonomické možnosti, a to, aniž by si dělal z rostoucích nesplacených dluhů těžkou hlavu. Přesně v duchu rčení ‚po nás potopa‘.

Domnívám se, že jsme se na výše uvedených definicích shodli. Že nám to připadlo jako něco naprosto samozřejmého a nezpochybnitelného.
Ovšem je tomu skutečně tak? Podle obyčejných soudných lidí ano, podle politiků však zřejmě nikoliv.
Jak totiž nedávno odsouhlasila naše vláda, má být deficit našeho státního rozpočtu v letošním roce půl bilionu korun. A protože ne každý z nás má náležité vzdělání nebo by leckomu mohlo uniknout jedno písmenko a tento by mohl zaměnit v uvedené cifře b za m, napišme si to číslo raději i numericky. Dluh našeho stát má letos narůst o dalších 500.000.000.000 korun. Což znamená, že každý z nás nadělá prostřednictvím státu a z rozhodnutí vlády v letošním roce nový dluh ve výši padesáti tisíc.

To víte, bojuje se s pandemií, vláda rozdává pomoc potřebným i nepotřebným potřebným, snižuje se zdanění zaměstnanců, něco stojí testování i vakcinace, potažmo zdravotnictví jako celek… A to něco stojí, i když to často za nic nestojí.
Takže se připravte na to, že budete po letošním roce ještě o padesát tisíc zadluženější. A že to jednoho dne budete muset také splatit. Ovšem zatímco na to leckdo z vás nemá a pro leckoho z nás je taková ekonomika šílenství, vláda, která o tom rozhodla, si pochvaluje. Protože jsme podle dnešní ministryně financí jednou ze zemí s nejnižším zadlužením a toho se musí využít. Abychom dlužili víc.
Inu, vláda má jiná kritéria, podle nichž se určuje, kdo je a kdo není dobrým hospodářem.

2. 2. 2021
Mě byste měli za blázna

Schválně mi zkuste říct, jak si představujete člověka, který je dobrým hospodářem. Jsem si téměř jist, že mi odpovíte něco v tom duchu, že jde o někoho, kdo si na sebe dokáže dostatečně vydělat nebo kdo se v případě nevyhnutelné nouze alespoň postará o to, aby byl soběstačný v tom nejpodstatnějším a aby nedělal nesmyslné dluhy, zejména takové, s nimiž se nedokáže lehce vypořádat.
A zkuste mi naopak popsat někoho, kdo dobrým hospodářem není. I zde si troufám tvrdit, že se přinejmenším v hrubých rysech shodneme na tom, že jde o někoho, kdo neodvádí dobrou práci, jsou s ním jenom potíže a zároveň si tento žije nad své ekonomické možnosti, a to, aniž by si dělal z rostoucích nesplacených dluhů těžkou hlavu. Přesně v duchu rčení ‚po nás potopa‘.

Domnívám se, že jsme se na výše uvedených definicích shodli. Že nám to připadlo jako něco naprosto samozřejmého a nezpochybnitelného.
Ovšem je tomu skutečně tak? Podle obyčejných soudných lidí ano, podle politiků však zřejmě nikoliv.
Jak totiž nedávno odsouhlasila naše vláda, má být deficit našeho státního rozpočtu v letošním roce půl bilionu korun. A protože ne každý z nás má náležité vzdělání nebo by leckomu mohlo uniknout jedno písmenko a tento by mohl zaměnit v uvedené cifře b za m, napišme si to číslo raději i numericky. Dluh našeho stát má letos narůst o dalších 500.000.000.000 korun. Což znamená, že každý z nás nadělá prostřednictvím státu a z rozhodnutí vlády v letošním roce nový dluh ve výši padesáti tisíc.

To víte, bojuje se s pandemií, vláda rozdává pomoc potřebným i nepotřebným potřebným, snižuje se zdanění zaměstnanců, něco stojí testování i vakcinace, potažmo zdravotnictví jako celek… A to něco stojí, i když to často za nic nestojí.
Takže se připravte na to, že budete po letošním roce ještě o padesát tisíc zadluženější. A že to jednoho dne budete muset také splatit. Ovšem zatímco na to leckdo z vás nemá a pro leckoho z nás je taková ekonomika šílenství, vláda, která o tom rozhodla, si pochvaluje. Protože jsme podle dnešní ministryně financí jednou ze zemí s nejnižším zadlužením a toho se musí využít. Abychom dlužili víc.
Inu, vláda má jiná kritéria, podle nichž se určuje, kdo je a kdo není dobrým hospodářem.

2. 2. 2021