I kdyby se dělo v kterékoliv civilizované společnosti cokoliv, jedna věc tu nikdy neustane. A sice obchodování. Jistě, někdy toto vzkvétá, zatímco jindy je v útlumu, ale vždy se tu nějaké ty obchodní transakce provádějí a také provádět musí. O čemž nás může přesvědčit i situace posledních měsíců, kdy se v naší společnosti v souvislosti s koronavirem zrušilo, omezilo nebo i vysloveně zakázalo ledacos, ale přesto i nadále alespoň v omezeném rozsahu můžeme navštěvovat obchody, a to proto, abychom si zde nakoupili aspoň to, co je pro život zásadní a nezbytné. Ani v nejtěžších chvílích pandemie se tu nezavřely obchody všechny, a to prostě proto, že bychom bez alespoň minima obchodování svoji situaci nezvládli, nevyžili bychom.
Obchodování je prostě nezbytné k tomu, abychom si mohli pořizovat to, bez čeho se nedá žít a co si zároveň my lidé nedokážeme obvykle obstarat s využitím svých vlastních sil. To, co si někdo nedokáže vypěstovat či vyrobit sám, se musí zkrátka nakoupit. A aby bylo za co nakupovat, musí lidé logicky prodat ostatním to, co mohou nabídnout, a zde je tedy opět ono nezbytné obchodování.
A tak se obchoduje. Tu v takzvaně kamenných provozovnách, tu třeba i virtuálně, přes internet. Nakupuje se v malém i ve velkém, obchodní transakce se provádějí v lokální, celostátním i mezinárodním měřítku, obchoduje se s natolik rozsáhlým sortimentem, že si tu tento nelze ani ve stručnosti vyjmenovat.
A aby se obchodování dařilo, je třeba, aby měli potenciální zákazníci peníze. Protože bez peněz se nedá nakupovat ani prodávat. A i když existují i možnosti odnést si něco z obchodu bez placení, nejde o charitu, ale jen o něco, co se zaplatí dodatečně, naráz nebo třeba i po splátkách.
A tak vyděláváme a utrácíme, ať už je doba jakákoliv. Vždyť jak už je to dávno, kdy zpíval Michal Tučný o tom, že ‚obchod je věc stále kvetoucí‘! A kořeny obchodování sahají ještě mnohem dál do minulosti.
