Každý z lidí něco umí. Tedy pomineme-li případy, kdy někdo neumí zhola nic. Avšak nikdo na světě neumí úplně všechno. A protože jsou lidé takto nesoběstační a do značné míry individuálně specializovaní, je normální, že se každý věnuje tomu, co mu jde. Samozřejmě za předpokladu, že to má nějaký efekt. A to, co člověk vytvoří, je pak nabízeno ostatním.
A aby mohli lidé využívat to co vytvořili ostatní, a aby pro změnu mohl někdo získat to, co tito nabízejí, existuje obchodování. Tedy činnost, při níž se směňuje různé zboží za jiné s využitím služeb prostředků běžně označovaných jako peníze.
Existují tak jednotlivci stejně jako firmy různého typu, které zajišťují, aby se to, co někdo vytvořil a nedokáže spotřebovat, dostalo k ostatním, jimž se toho nedostává, a aby se to vyměnilo se zájemci za finanční prostředky, jež následně dostane ten, kdo zboží k prodeji nabídl, aby si i tento mohl koupit to, co je pro změnu zapotřebí jemu.
Obchody probíhají jak známo v kamenných stejně jako internetových obchodech. Každý z těchto má své přednosti i nedostatky a je jenom na zájemcích o koupi, pro kterou alternativu se rozhodnou. A protože v žádném obchodě není možné prodávat vše, třeba i jenom proto, že by se to tam nevešlo nebo že jsou typy zboží, jež se vedle sebe z logických důvodů vůbec nemohou objevit, existují obchody specializované třeba na potraviny, průmyslové zboží, elektroniku atd. Což na jednu stranu nutí zákazníky k tomu, aby se třeba i něco naběhali od krámu ke krámu, když mají rozmanité potřeby, ovšem na druhou stranu je to výhodné, protože aspoň každý ví, kde co hledat.
A ať člověk v dnešní době shání jakékoliv zboží, je velice pravděpodobné, že uspěje. Protože jsou peníze středobodem zájmu každého z nás a kde je poptávka, tam se najde i někdo, kdo ji dokáže za peníze uspokojit. Vše je tu tedy jenom otázkou peněz. Peněz, které – jak se traduje – nesmrdí. Na rozdíl od nejedné pochybné obchodní transakce.
