Každý normální člověk v našich končinách někde bydlí, a pokud snad právě nebydlí, pak alespoň usiluje o to, aby bydlel, aby si sehnal aspoň nějakou trochu příhodnou střechu nad hlavou. A to nejenom proto, že v domě či bytě na člověka neprší a nesněží a nemohou tam k němu lehce proniknout kdejaké nežádoucí kriminální živly, ale i proto, že právě bydlení a jeho úroveň symbolizuje, co je takový člověk zač a zda se s ním případně dát dohromady nebo se mu raději vyhnout co největším obloukem.
Lidé si tedy bydlení shánějí. Mají své představy o tom, kde a jak by asi chtěli žít, jenže tyto se jim nejednou nedaří vyplnit. Protože nájemní bydlení, jež není rozhodně dokonalé, je pro mnohé z nás často cenově i jinak jen těžko dostupné, a o tom, jak nedosažitelné je pro běžné lidi bydlení ve vlastním objektu, už ani nemluvě.
Kdo by chtěl totiž to nejlepší možné bydlení, a tím mám na mysli bydlení ve vlastním domě či bytě, musí nezbytně nashromáždit značnou sumu peněz. Nemovitosti jsou u nás drahé a stále dražší a tolik, kolik tyto stojí, prostě nedá normální člověk dohromady, ani kdyby se snažil sebevíc. A než by si někdo na takový objekt našetřil, už by na něj zase neměl, protože by jeho cena v mezidobí vzrostla a vzdálila se zájemcovým možnostem. O tom, že by někdo na podobné bydlení nikdy nenašetřil vzhledem k nevelkým příjmům, už ani nemluvě.
Ale přesto si i obyčejní lidé své byty a domy do vlastnictví kupují, přesto na ně peníze často seženou. A tím, co jim dává takové možnosti, jsou hypotéky. Tedy půjčky určené právě k tomu, aby si za ně lidé kupovali nemovitosti.
Takové hypotéky představují velké částky půjčované na dlouhou dobu splácení a zajišťované zástavou nemovitosti, za které se pořizují právě nemovité statky. A díky nim tak mohou bydlet skoro jako ve svém, a nakonec ve svém i ti, jimž by se toho jinak nepodařilo nikdy dosáhnout.
