Nenajdeme v dnešní době člověka, který by se dobrovolně a s lehkým srdcem rozhodl žít bezprizorně na ulici. Něco takového už k lidem z normální společnosti nepatří, normální lidé mívají svůj dům nebo byt. I když pochopitelně často ne doslova svůj – nejednou jde dejme tomu o objekt státní či náležející nějakému družstvu nebo pronajímateli.
Ovšem když se nad tím zamyslíme, snadno zjistíme, že nejlepší je přece jenom situace, kdy člověku jeho příbytek patří, když je jeho soukromým majetkem. Protože jenom v takovém objektu se může člověk stoprocentně cítit doma, jenom zde má jistotu, že ho majitel nikdy nevystěhuje, až se mu jeho nájemník z nějakého důvodu přestane zamlouvat.
Ten, kdo si svůj byt nebo dům koupí, má jistotu, že je tento jeho a do nejdelší smrti se na tom nemusí vůbec nic změnit, pokud si to takový majitel nepřeje.
Jenže získat právě takový soukromý objekt není ani trochu snadné. Něco takového si totiž člověk musí koupit, a to za částku, jež je přímo astronomická. Ano, soukromé domy a byty nejsou dnes ani trochu levná záležitost. A aby si je tak mohli mnozí z nás dovolit, berou se za účelem pořízení si něčeho takového hypotéky. Tedy půjčky nemalé výše, jež mají obvykle hodně dlouhou dobu splácení a u nichž je nezbytností zaručit se za ně zástavou nemovitostí, dejme tou právě těch kupovaných.
Kdo chce a je na tom po ekonomické stránce dobře, může si o takovou hypotéku zažádat a také ji dostat. A díky tomu bydlet ve vlastním. I když to je vlastně nepřesné, protože se takový objekt stane majetkem takového kupujícího teprve tehdy, když je splacen. Což může být až za desítky let.
Ovšem každopádně jsou hypotéky dobrá věc. Protože jenom díky nim si dnes mohou lidé často svou nemovitost koupit. Zatímco bez hypoték by na to možná vůbec nikdy neměli a museli by prožít svůj život v podnájmu, u rodičů nebo ještě hůř.
