Když chce člověk bydlet ve vlastním, respektive vlastnit nějakou jinou nemovitost, stačí mu dnes už jenom vzít hromadu peněz a jít si ji koupit. Protože trh s nemovitostmi u nás funguje a každý si tedy může koupit takový objekt, jaký mu vyhovuje a na jaký má. Avšak potíž je tu s tím, že na něj rozhodně ne vždy má.
Nemovitosti jsou u nás prostě drahé, natolik drahé, že si na ně běžný člověk ze svých příjmů nevydělá. A kdyby si měl někdo na svůj dům nebo byt nejprve našetřit a až pak si ho koupit, byli bychom převážně národem lidí, kteří bydlí do pozdního věku u rodičů, lidí přebývajících v podnájmech a bezdomovců.
A za to, že tomu tak není, vděčíme velice často hypotékám. Jsou to totiž právě hypotéky, jež dávají možnost koupit si svůj vlastní objekt i lidem, kteří by na to jinak neměli.
Člověku tu zvolená finanční instituce půjčí nemalé peníze, poměrně velkou část ceny kupované nemovitosti, tato je za ně pořízena a slouží zároveň poskytovateli takové půjčky coby záruka splacení půjčených peněz s patřičnými úroky. Přičemž je právě díky takové záruce v podobě nemovitosti zaručeno, že se hypotéky dostane i lidem, kteří by jinak neměli naději tak velké peníze ve formě půjčky získat, protože by logicky neměli, čím splacení zaručit.
S pomocí hypotéky získaná nemovitost je tedy až do doby splacení půjčky v podstatě majetkem banky nebo jiné finanční instituce, jež peníze na ni poskytla. Ale přesto ji užívá ten, kdo si hypotéku vzal, jako by tato byla jeho vlastní, i dříve, hned po pořízení. Může v ní žít nebo podnikat, a tím pádem nemusí nikde platit nájem za jinou střechu nad hlavou. A tím je splácení hypotéky o poznání snazší, než kdyby tomu tak nebylo.
A je tak logické, že je hypotéka pro většinu našinců stoprocentně dobrá věc. Protože ceny nemovitostí rostou a ti, kdo s jejich koupí otálejí, na tom tratím, a dokonce se vystavují riziku, že nebudou mít své vlastní bydlení k dispozici vůbec nikdy.
