Soukromému podnikání se u nás věnuje kdekdo. A mnozí další by se mu možná také rádi věnovali, jenom kdyby si věřili, že to zvládnou, respektive kdyby uměli něco, s čím by mohli na našem a třeba nejen našem trhu zabodovat.
Ti, kdo se tomuto poslání upsali, si pak někdy pochvalují, zatímco jindy mohou leda tak ronit slzy, zoufat si nebo proklínat nemilosrdný osud. To podle toho, zda se jim v tom, do čeho se pustili, daří, nebo ne.
A aby se někomu v podnikání dařilo, musí mít mimo jiné i určité kvality, bez nichž to prostě nejde. Vždyť ne všechno, co se dělá amatérsky, ne-li přímo fušersky, obstojí. Zejména když vezmeme v potaz, jak silná je tu nejednou konkurence.
A čím se má takový podnikatel vyznačovat?
Především musí mít ujasněno, s čím se chce a také dokáže na trhu prosadit. Musí vědět, jakou službu či jaké zboží může ostatním nabídnout, a za jakých přibližně podmínek.
Musí mu být jasné i to, z čeho zaplatí samotný rozjezd své živnosti, protože bez peněz vynaložených předem se to ve většině případů rozhodně neobejde.
Dále musí být takový člověk rovněž náležitě pracovitý. Bez práce nejsou koláče, a to platí v podnikání víc než kde jinde.
Někdo takový musí být připraven i na to, že se mu ne vždy bude dařit, musí být schopen se s tímto stavem věcí vypořádat a nepropadnout hned při prvních náznacích obtíží beznaději.
Je třeba zvládat takové věci, jako jsou třeba základy marketingu, účetnictví nebo práva, jež se k podnikání vztahují. Což je někdy relativně jednoduché, ale jsou i obory, v nichž se to předpisy a povinnostmi jenom hemží.
A hlavně to chce chtít. Protože kdo se věnuje něčemu, co ho neuspokojuje, nemá dobré pocity a nejde mu to tak od ruky, jak by mělo. A to je pak smutné. Není proto od věci změnit obor působení třeba i vícekrát, než si podnikatel ujasní, co je přesně to pravé pro něj.
