Bydlet se už dnes dá různě. Obýváme zpravidla různé byty a domy, které se liší podle toho, v čím jsou vlastnictví. Někdo tak má k dispozici pronajatý soukromý příbytek, někdo žije v objektu družstevním, státním a pochopitelně nejednou i soukromém. A těm, kdo žijí ve vlastním, lze vlastně v mnoha ohledech závidět. Třeba to, že dotyční mají ve vlastnictví nemovitost, což je hodně cenný majetek, třeba to, že za bydlení neplatí víc, než je nezbytně nutné, protože nemusí platit žádnému cizímu majiteli za to, že je tam nechá žít, a třeba i to, že majitele takového bydlení nemůže nikdo vystěhovat, kdykoliv se mu jenom zlíbí.
Soukromý dům nebo byt je tedy dokonalá varianta bydlení. Ovšem stejně jako na jiných věcech se i na tomto dá nalézt přinejmenším jedna vada na kráse. A to ta, že není rozhodně jednoduché takový objekt do soukromého vlastnictví získat. Ne proto, že by se podobných nemovitostí nedostávalo, ale proto, že jsou tyto pro obyčejné smrtelníky nesnesitelně drahé. Kdo z lidí může zalovit v kapse a vytáhnout odsud rovnou ony miliony, aby si vlastní střechu nad hlavou koupil, že? Skutečně jenom málokdo.
Skepsi však rozhodně propadat nemusíme. Soukromé nemovitosti jsou sice nechutně drahé, ale zaplatit se přece jenom často dají, a to díky možnosti využít hypotéky. Což jsou – jak je dávno dobře známo – půjčky sloužící právě k pořizování si nemovitého majetku.
Člověk tu může dostat i ony ohromné peníze, jež se za nemovitosti platí, a své bydlení si tak koupit. Ovšem pochopitelně s tím, že se vzhledem k výši takových půjček a délce jejich splácení, jež musí být velice dlouhá, aby to člověk-dlužník zvládnul, musí ručit zástavou nemovitosti, a to vesměs právě té takto kupované. Takže se člověk vlastně stane skutečným majitelem objektu až po splacení, a do té doby je tento v zástavě peníze poskytující finanční instituce.
Ale přesto jsou takové hypotéky skvělé. Nebýt jich, neměli by mnozí z nás kde bydlet.
