Pokud někdo má nebo naopak chce mít nemovitost, může v souvislosti s touto využívat i půjčky. A těmto se zpravidla říká hypotéky. Přičemž si tyto lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny.
- U těch prvních si člověk půjčuje na koupi nemovitosti, již touží vlastnit, ale na niž při dnešních cenách logicky vesměs nemá dostatek finančních prostředků.
- A u těch druhých člověk naopak tím, že dá finanční instituci do zástavy nemovitost, již už vlastní, přichází k penězům, jež jsou mu půjčeny.
V každém případě jde ale u hypoték o finanční půjčky, jež se nějak vážou právě na nemovitosti. Bez těch to nejde.
A jaké jsou vlastnosti takových hypoték?
Pokud si vezmeme ty, za něž si chce někdo nemovitost pořídit, dají se tyto charakterizovat jako dlouhodobé půjčky se vcelku příznivými úroky. Člověku jsou tu poskytnuty bankovní peníze na koupi dejme tomu domu nebo bytu, jenž se ale nestává majetkem dotyčného kupujícího, nýbrž v podstatě půjčující banky. Člověk, který si za hypotéku pořídí nemovitost, tuto sice užívá, jako by byla jeho vlastní, ovšem tak je tomu logicky pouze v případě, že hradí zodpovědně nastavené splátky. A teprve po úplném splacení přechází taková nemovitost do vlastnictví kupce. Respektive tomuto může být zabavena, pokud nesplatí vše tak, jak měl.
U druhých hypoték, tedy u těch poskytovaných na už člověkem vlastněnou nemovitost, se pak jedná o to, že se dá vlastněný objekt, pozemek nebo jiná nemovitost finanční instituci, třeba nějaké nebankovní společnosti, do zástavy, a na oplátku je poskytnuta půjčka v dohodnuté výši a za dohodnutých podmínek. Již je posléze třeba splatit, aby dlužník rovněž o zastavenou nemovitost nepřišel.
Ať tak či onak, už se dnes neposkytuje sto procent ceny takové nemovitosti. Po neblahých zkušenostech (nejen) z Ameriky se poskytuje jen předpisy omezená část takové ceny a zbytek musí být doplacen z vlastních zdrojů klienta, jenž si hypotéku bere. Aby byl tento zainteresován v řádném splácení nejen tím, že by jinak o tento nemovitý majetek přišel.
