Udržitelná ekonomika je jedním z největších otazníků tohoto století a bude zásadní otázkou pro nadcházející generace. Již jsme si uvědomili, že nelze využívat divokou přírodu a přírodní zdroje donekonečna. Bohužel, jsme na to přišli později. Ovšem nikdy není pozdě změnit vše, co se děje kolem nás. Ekonomika se však musí překotit. Z dotovaných odvětví se musí stát odvětví výdělečná, avšak ekologicky a udržitelně.
Rybolov jako obživa
Přímořské státy musí často řešit dilema – dotovat nevýdělečný rybolov, který potřebujeme, nebo jej nechat sežrat? Rybolov světový čelí několika problémům najednou – nedostatkem ryb v oceánech a mořích, podfinancování a nevýdělečnost. Protože v mořích nejsou již ryby, musí být rybáři dotováni. Aby mohli být dotováni, musí utnout veškeré nadbytečné náklady – nejčastěji mzdy. Rybáři jsou tak často odměňování velice málo. Jak to vyřešit?
– existuje několik studií, které poukazují na pozitivní vývoj chráněného rybářství na Palau. Vláda zakázala v jedné třetině vod rybolov. Ryby se přemnožily natolik a tak prosperovaly, že se brzy „přelily“ i do zón s povoleným rybolovem. Rybáři tak měli větší úlovky, nemuseli být tolik dotováni a zvýšila se i jejich životní úroveň.
Farmy ve městech i na vesnicích
Pěstování zabírá valnou většinu flóry a půdy na naší planetě. Existují však nezměrné plochy – města – kde se nepěstuje zhola nic. Přitom dnes máme technologii i dostatek prostředků a lidí na to, aby se města stala skutečným středobodem lidského života a to i s jídlem. Holandsko má omezenou plochu, se kterou musí nějak vyžít. I přesto je druhým největším exportérem jídla na celém světě. Proč? Protože zcela efektivně využívá každý kousek metru pro pěstování velkých objemů jídla. Proto Holanďané válcují naše zemědělce. Naši farmáři jsou neefektivní, používají staré komunistické technologie – všechno ve velkém a najednou. Ale takhle to nejde.
Plasty
Plasty zanechávají obrovskou stopu na naší planetě. Ale i u nás je vidět posun k lepšímu. Plasty představují náš rychlý život, kdy nikdo na nic nemá čas. Jenomže my tenhle přístup musíme změnit. A věřte, že jakmile vymizí hrůzy v podobě „jednorázových“ plastů, což je oxymóron sám o sobě, vymizí i naše příliš rychlé životy. Jednoho dne se probereme a řekneme sami sobě – co jsem to vlastně celá ta léta dělal?
