Lidé mají v dnešní době už přímo enormní množství přání a potřeb. Je mnoho toho, bez čeho se už nedokážeme obejít. Ale současně tu platí i to, že si většinu z toho, čeho je nám zapotřebí, nedokážeme obstarat vlastními silami. Spoustu toho, co potřebujeme, si nedokážeme vyrobit, a proto si to pořizujeme od ostatních, jimž za to nabízíme na oplátku to, v čem jsme dobří a co jim tedy můžeme poskytnout zrovna my. A aby taková výměna zboží a služeb fungovala, musí tu být funkční ekonomika.
Ekonomika totiž spočívá právě v tom, že každý dělá to, po čem je poptávka a v čem tento dokáže uspokojit ostatní, a že ti, kdo si něco nedokážou obstarat sami, si toto pořizují od ostatních. Na což se pak nabalují i další tu více a t méně podstatné záležitosti, jež s ekonomikou nějak souvisejí.
K tomu, aby ekonomika fungovala tak, jak má, jsou pak potřeba peníze. Je totiž jen velice málo situací, v nichž by se dalo jedno zboží směnit bezproblémově přímo za jiné, hezky z ruky do ruky, a proto přicházejí vhod právě takovéto poukazy na určitou hodnotu, jež se směňují bez větších problémů.
Ovšem s penězi je nejedna svízel. A to nemusí být zdaleka jenom to, že se jich lidem často nedostává. Peníze totiž mají i tu neblahou vlastnost, že je postihuje třeba inflace. Tedy že tyto postupně ztrácejí svoji hodnotu a ten, kdo si za ně nekoupí nic hned, odkladem jejich utracení do jisté míry tratí. Ovšem může je postihovat naopak i deflace, při níž naopak hodnota peněz roste, a lidé jsou tak motivováni k tomu, aby počkali na zhodnocení a neutráceli, čímž se nežádoucně zpomaluje oběh zboží.
Na penězích pak závisí takové věci, jako jsou třeba daně a jiné odvody, zaměstnanost, penze a další sociální dávky, fungování státních institucí, obrana státu a ochrana veřejného pořádku, ty jsou nezbytné i v mezinárodním ekonomickém, a nejen ekonomickém kontextu…
Prostě ekonomika zasahuje snad do všeho, co nás obklopuje. A proto bychom ji určitě neměli brát na lehkou váhu.
