Společnost se dělí mimo jiné třeba i na lidi, kteří mohou něco nabízet, a na ty, kdo to nabízené potřebují nebo chtějí mít. Přičemž tu musí být pravidlem, že by měl každý v průběhu produktivního věku něco i nabízet i potřebovat, aby tu byla rovnováha na trhu.
Aby se pak ti, kdo něco shánějí, k tomuto i dostali, potřebují nejednou někoho, kdo jim poskytne spojení s těmi, kteří mu to mohou nabídnout. Ne vždy ten, kdo něco potřebuje, také ví, kdo to dotyčné vyrábí a nabízí, respektive kdo to nabízí za nejvýhodnějších podmínek, a ne vždy má také člověk čas a síly na to, aby objížděl výrobce po celé republice, respektive i světě, kdykoliv něco shání.
A proto existují i obchodníci. Tedy ti, kdo se věnují obchodování, tedy vlastně jakémusi zprostředkovávání kontaktu mezi dodavateli a odběrateli nějakého zboží. Obchodníci jsou těmi, díky nimž nemusíme putovat světa kraj, kdykoliv něco potřebujeme. Oni vědí, kde co ze svého obvyklého sortimentu sehnat, díky odběru většího množství zboží od výrobců pak vesměs dostávají i slušnější cenovou nabídku, než by získal zájemce o množství malé, pak přirazí k ceně tolik, aby z toho dokázali vyžít, a rozprodávají takové zboží ostatním lidem, případně jiným odběratelům.
Obchodníci tak pomáhají uspokojovat potřeby lidí. A to někdy ve velkém coby velkoobchodníci a někdy v malém v rámci maloobchodu. Tito co nejvýhodněji shánějí to, ač je nebo by mohl být zájem, a starají se, aby se to posléze zase co možná nejdráže nebo aspoň finančně výhodně někomu prodalo. Aby se tím uživili.
A zpravidla se tím i nějak uživí. Protože lidé pořád něco potřebují a shánějí.
Ovšem jsou i zlé časy, kdy není těm, kdo obchodují, vůbec co závidět. Vezměme si jenom naši současnost. Mnohým z těchto se prostě politickým rozhodnutím jejich činnost zakázala a tito třeli a třou bídu kvůli docela malému koronaviru. A mohou jenom doufat, že si od nich lidé zase začnou něco kupovat, aby vyžili.
