Pokud chceme v dnešní době vést to, co považujeme za normální život, musíme si kupovat leccos, co nám pomáhá právě takový život mít. Není na světě nikoho, kdo by dokázal kompletně uspokojit všechny své potřeby, kdo by si dokázal vlastními silami pořídit všechno to, bez čeho se dnes snad už ani nedá obejít.
A abychom si to mohli kupovat, musí optimálně fungovat procesy, jimž jsme si zvykli souhrnně říkat obchodování.
Takový obchod, to není nic zase až tak jednoduchého. I když by se to nemuselo zdát, je to docela komplikovaná záležitost. Protože se tu musí zajistit zboží od dodavatelů, a to takové, které bude žádané a současně i cenově dostupné, musí se pořídit jeho přiměřené množství, musí se propočítat, jakou si má obchodník přirazit marži, aby z toho dokázal dostatečně kvalitně vyžít, a je třeba také sehnat zákazníky, kteří budou v dostatečně hojném počtu, a hlavně za dostatečně velké peníze, ochotni nakupovat.
A lidé? Když ti mají nakupovat, musí mít peníze, jež tito pro změnu získají tím, že ‚prodají‘ svoji práci, že poskytnou ostatním něco, za co dostanou rovněž zaplaceno.
A aby fungovaly takové peníze, je tu nezbytná i zodpovědná měnová politika státu nebo jiného území, na kterém je určitá měna používána. Musí se najít dostatečně důvěryhodná instituce, jež se zaručí za to, že jsou peníze vždy penězi, musí se garantovat stabilita měny a její co nejbezproblémovější oběh. A protože se obchoduje i s cizinou, je třeba zajistit odpovídající vzájemné kurzy různých měn, je třeba udržovat vyrovnanou platební bilanci, je nutné nastavit určitá pravidla hry a někdy třeba i chránit trh před nežádoucím exportem či naopak importem.
Prostě je takové obchodování docela komplikovaná záležitost. Nejde tu jen o to, přijít do obchodu, vzít si tu housku a odevzdat prodávajícímu náležitou minci.
