Každý člověk bez výjimky má alespoň minimální životní potřeby, jež musí být uspokojovány, aby tento dokázal přežít. Někdo si vystačí třeba i s málem, někdo toho potřebuje víc, ale nikdo nemůže zůstat zcela nezaopatřený. A protože si lidé snad bez výjimky nedokážou zajistit vše, co k životu potřebují, sami osobně, musí se prostě to, co je potřeba, od někoho získat. A to pochopitelně v podobě koupě. Chce to mít peníze, ty nabídnout tomu, kdo může poskytnout požadovaný předmět nebo potřebnou službu, a poté uzavřít obchod, při němž se peníze za ono potřebné zboží smění.
Ovšem to znamená, že člověk musí ony právě zmíněné peníze mít. Protože jenom za ně se získá vše, co je potřeba, jistě a snadno, zatímco bezplatně už se dnes nenabízí takřka nic. A aby lidé měli peníze, musí si je logicky vydělat.
Jenže co ten, kdo si je nevydělá?
Pro toho není nejednou jiné východisko než půjčka, s jejíž pomocí je naděje na zvládnutí současných potíží, logicky spojená s tím, že se to splatí z budoucích příjmů dotyčného.
Půjčky se u nás pochopitelně nabízejí, a to notně různorodé, a mohlo by se tedy zdát, že s tím problém nebude. Že si člověk jednoduše vybere tu, která mu nejlépe vyhovuje, zažádá si o ni, získá ji a je zase dobře.
Jenže jak všichni dobře víme, nebývá to rozhodně pravidlem. Protože ten, kdo potřebuje půjčit, musí nejprve dostatečně prokázat, že splní to, co se po něm žádá, tedy že dokáže vše splatit tak, jak tomu má být, v dohodnutém termínu, se všemi úroky i poplatky. A to nejednou žadatel splnit nedokáže. Obvykle se pohoří kvůli předluženosti, nízkým příjmům nebo záznamům v registrech dlužníků, problémem může být ale i leccos jiného. A když žadatel nesplní to, co po něm poskytovatel půjčky chce, mívá smůlu a nic nedostane.
A proto se dá říci, že by se měl člověk určitě snažit vyžít z toho, co si vydělá. Protože to je jisté, to mu náleží a nikdo ho o to nepřipraví. A půjčky by měly být až poslední volbou, když už to nejde jinak.
