Blog

My všichni, kteří žijeme v takzvaném civilizovaném světě, se vyznačujeme tím, že se bez výjimky ženeme za penězi. Někdo z nás se v tomto ohledu spokojí i vcelku s málem, někdo naopak nemá nikdy dost, ale peníze chceme mít všichni. A to pochopitelně ne proto, abychom měli finance jako takové, ale proto, abychom se díky jejich vlastnění mohli věnovat i činnostem označovaným souhrnně jako obchodování.

Takovému obchodování se u nás věnujeme často a rádi. A nic na tom nemění skutečnost, že jsme při něm nejednou na pomyslných různých stranách barikády, tedy že někteří nakupujeme, zatímco jiní prodávají. Jak těm, tak oněm totiž právě obchodování něco dává. Jedněm umožňuje si jeho provozováním vydělávat již výše zmíněné peníze, zatímco jejich protějškům dává toto počínání dokonalou možnost pořídit si za již někde jinde získané peníze skutečné hodnoty, jež jsou k životu nezbytné nebo aspoň žádoucí.

Při obchodování totiž v podstatě směňujeme peníze za zboží. A to je ten nejjednodušší způsob, jak si zajistit důstojný život. Samozřejmě za předpokladu, že máme zmiňovaných peněz dostatek a že nežijeme v zemi, v níž je trh nějak deformovaný a tudíž provázený nedostatkem nabídky.

Obchodování je tedy vlastně hybnou silou lidstva a tím jediným, co lidi v dnešní době nutí pracovat, tedy věnovat se činnosti, jež prý kdysi vytvořila z našich opičích předků člověka. Protože jinak než prací si běžný člověk nesežene peníze, bez peněz se nedá obchodovat a bez obchodování není život žádný život.

A žít (si) chce přece každý. A proto je třeba smířit se s tím, že je obchodování tím, čím je. Činností, při níž jsme sice někdy bráni na hůl, někdy tak či onak šizeni, jíž někdy nejsme až tak docela uspokojeni. Protože tak už to prostě chodí. A ničím lepším se obchodování nahradit nedá. Aspoň dokud jsou lidé lidmi.

My všichni, kteří žijeme v takzvaném civilizovaném světě, se vyznačujeme tím, že se bez výjimky ženeme za penězi. Někdo z nás se v tomto ohledu spokojí i vcelku s málem, někdo naopak nemá nikdy dost, ale peníze chceme mít všichni. A to pochopitelně ne proto, abychom měli finance jako takové, ale proto, abychom se díky jejich vlastnění mohli věnovat i činnostem označovaným souhrnně jako obchodování.

Takovému obchodování se u nás věnujeme často a rádi. A nic na tom nemění skutečnost, že jsme při něm nejednou na pomyslných různých stranách barikády, tedy že někteří nakupujeme, zatímco jiní prodávají. Jak těm, tak oněm totiž právě obchodování něco dává. Jedněm umožňuje si jeho provozováním vydělávat již výše zmíněné peníze, zatímco jejich protějškům dává toto počínání dokonalou možnost pořídit si za již někde jinde získané peníze skutečné hodnoty, jež jsou k životu nezbytné nebo aspoň žádoucí.

Při obchodování totiž v podstatě směňujeme peníze za zboží. A to je ten nejjednodušší způsob, jak si zajistit důstojný život. Samozřejmě za předpokladu, že máme zmiňovaných peněz dostatek a že nežijeme v zemi, v níž je trh nějak deformovaný a tudíž provázený nedostatkem nabídky.

Obchodování je tedy vlastně hybnou silou lidstva a tím jediným, co lidi v dnešní době nutí pracovat, tedy věnovat se činnosti, jež prý kdysi vytvořila z našich opičích předků člověka. Protože jinak než prací si běžný člověk nesežene peníze, bez peněz se nedá obchodovat a bez obchodování není život žádný život.

A žít (si) chce přece každý. A proto je třeba smířit se s tím, že je obchodování tím, čím je. Činností, při níž jsme sice někdy bráni na hůl, někdy tak či onak šizeni, jíž někdy nejsme až tak docela uspokojeni. Protože tak už to prostě chodí. A ničím lepším se obchodování nahradit nedá. Aspoň dokud jsou lidé lidmi.

Pokud se chce člověk v práci realizovat naprosto podle svých představ, udělá nejlépe, když se dá na dráhu soukromého podnikatele. Protože jsou to právě takoví soukromníci, jež jejich podnikání živí, a přitom v tomto nejsou závislí na přáních a potřebách svých nadřízených, jež je nutno v případě zaměstnanců vždy a za všech okolností akceptovat. Soukromým podnikatelům do jejich výdělečné činnosti v podstatě nikdo mluvit nemůže, tito jsou svými pány. A tím jediným, co tito musejí brát v potaz, je to, co si od nich přejí jejich klienti, ti, kdo za podnikatelem poskytované zboží či služby platí a tím dávají dotyčnému vydělat.

Soukromé podnikání je tedy pro leckoho ideální volbou. Ovšem logicky jenom pro toho, kdo se chce nejen zbavit přímého vlivu nadřízených, ale je také svolný akceptovat to, že je soukromé podnikání vždy spojeno s určitým stupněm rizika, že se něco nepodaří a že mohou přijít i dost krušné časy. V takovém podnikání totiž jak známo není nikdy zaručeno, že bude po tom nabízeném dostatečně vysoká poptávka, nikdy tu není jisté, že se vydělá dost na to, aby se z toho dalo spokojeně nebo aspoň snesitelně žít. A jak známo, i zbankrotovat se tu dá.

A proto se na podnikatelskou dráhu nevydává jen tak někdo. Soukromníkem se nejednou stane ten, kdo má určité ideály, jež mu zaměstnanecký poměr nabídnout nemůže, podnikat začíná ten, kdo je schopný, a přitom jinde nedoceněný, podnikání může být ale třeba i z nouze ctnost tehdy, když se nenabízí žádný jiný způsob obživy…

A ten, kdo se na podnikání dá, někdy kvituje toto své rozhodnutí s povděkem a jindy si může třeba i zoufat. Protože získal určité přednosti, ale nádavkem se objevily i problémy, jež by jako zaměstnanec někoho jiného neměl. A je jenom na konkrétním jedinci, zda u svého podnikání setrvá a zda bude prosperovat. Což se sice nedosahuje automaticky, ale zvládnout se to určitě dá.

Pokud se chce člověk v práci realizovat naprosto podle svých představ, udělá nejlépe, když se dá na dráhu soukromého podnikatele. Protože jsou to právě takoví soukromníci, jež jejich podnikání živí, a přitom v tomto nejsou závislí na přáních a potřebách svých nadřízených, jež je nutno v případě zaměstnanců vždy a za všech okolností akceptovat. Soukromým podnikatelům do jejich výdělečné činnosti v podstatě nikdo mluvit nemůže, tito jsou svými pány. A tím jediným, co tito musejí brát v potaz, je to, co si od nich přejí jejich klienti, ti, kdo za podnikatelem poskytované zboží či služby platí a tím dávají dotyčnému vydělat.

Soukromé podnikání je tedy pro leckoho ideální volbou. Ovšem logicky jenom pro toho, kdo se chce nejen zbavit přímého vlivu nadřízených, ale je také svolný akceptovat to, že je soukromé podnikání vždy spojeno s určitým stupněm rizika, že se něco nepodaří a že mohou přijít i dost krušné časy. V takovém podnikání totiž jak známo není nikdy zaručeno, že bude po tom nabízeném dostatečně vysoká poptávka, nikdy tu není jisté, že se vydělá dost na to, aby se z toho dalo spokojeně nebo aspoň snesitelně žít. A jak známo, i zbankrotovat se tu dá.

A proto se na podnikatelskou dráhu nevydává jen tak někdo. Soukromníkem se nejednou stane ten, kdo má určité ideály, jež mu zaměstnanecký poměr nabídnout nemůže, podnikat začíná ten, kdo je schopný, a přitom jinde nedoceněný, podnikání může být ale třeba i z nouze ctnost tehdy, když se nenabízí žádný jiný způsob obživy…

A ten, kdo se na podnikání dá, někdy kvituje toto své rozhodnutí s povděkem a jindy si může třeba i zoufat. Protože získal určité přednosti, ale nádavkem se objevily i problémy, jež by jako zaměstnanec někoho jiného neměl. A je jenom na konkrétním jedinci, zda u svého podnikání setrvá a zda bude prosperovat. Což se sice nedosahuje automaticky, ale zvládnout se to určitě dá.

Pokud se chce člověk v práci realizovat naprosto podle svých představ, udělá nejlépe, když se dá na dráhu soukromého podnikatele. Protože jsou to právě takoví soukromníci, jež jejich podnikání živí, a přitom v tomto nejsou závislí na přáních a potřebách svých nadřízených, jež je nutno v případě zaměstnanců vždy a za všech okolností akceptovat. Soukromým podnikatelům do jejich výdělečné činnosti v podstatě nikdo mluvit nemůže, tito jsou svými pány. A tím jediným, co tito musejí brát v potaz, je to, co si od nich přejí jejich klienti, ti, kdo za podnikatelem poskytované zboží či služby platí a tím dávají dotyčnému vydělat.

Soukromé podnikání je tedy pro leckoho ideální volbou. Ovšem logicky jenom pro toho, kdo se chce nejen zbavit přímého vlivu nadřízených, ale je také svolný akceptovat to, že je soukromé podnikání vždy spojeno s určitým stupněm rizika, že se něco nepodaří a že mohou přijít i dost krušné časy. V takovém podnikání totiž jak známo není nikdy zaručeno, že bude po tom nabízeném dostatečně vysoká poptávka, nikdy tu není jisté, že se vydělá dost na to, aby se z toho dalo spokojeně nebo aspoň snesitelně žít. A jak známo, i zbankrotovat se tu dá.

A proto se na podnikatelskou dráhu nevydává jen tak někdo. Soukromníkem se nejednou stane ten, kdo má určité ideály, jež mu zaměstnanecký poměr nabídnout nemůže, podnikat začíná ten, kdo je schopný, a přitom jinde nedoceněný, podnikání může být ale třeba i z nouze ctnost tehdy, když se nenabízí žádný jiný způsob obživy…

A ten, kdo se na podnikání dá, někdy kvituje toto své rozhodnutí s povděkem a jindy si může třeba i zoufat. Protože získal určité přednosti, ale nádavkem se objevily i problémy, jež by jako zaměstnanec někoho jiného neměl. A je jenom na konkrétním jedinci, zda u svého podnikání setrvá a zda bude prosperovat. Což se sice nedosahuje automaticky, ale zvládnout se to určitě dá.

Pokud se chce člověk v práci realizovat naprosto podle svých představ, udělá nejlépe, když se dá na dráhu soukromého podnikatele. Protože jsou to právě takoví soukromníci, jež jejich podnikání živí, a přitom v tomto nejsou závislí na přáních a potřebách svých nadřízených, jež je nutno v případě zaměstnanců vždy a za všech okolností akceptovat. Soukromým podnikatelům do jejich výdělečné činnosti v podstatě nikdo mluvit nemůže, tito jsou svými pány. A tím jediným, co tito musejí brát v potaz, je to, co si od nich přejí jejich klienti, ti, kdo za podnikatelem poskytované zboží či služby platí a tím dávají dotyčnému vydělat.

Soukromé podnikání je tedy pro leckoho ideální volbou. Ovšem logicky jenom pro toho, kdo se chce nejen zbavit přímého vlivu nadřízených, ale je také svolný akceptovat to, že je soukromé podnikání vždy spojeno s určitým stupněm rizika, že se něco nepodaří a že mohou přijít i dost krušné časy. V takovém podnikání totiž jak známo není nikdy zaručeno, že bude po tom nabízeném dostatečně vysoká poptávka, nikdy tu není jisté, že se vydělá dost na to, aby se z toho dalo spokojeně nebo aspoň snesitelně žít. A jak známo, i zbankrotovat se tu dá.

A proto se na podnikatelskou dráhu nevydává jen tak někdo. Soukromníkem se nejednou stane ten, kdo má určité ideály, jež mu zaměstnanecký poměr nabídnout nemůže, podnikat začíná ten, kdo je schopný, a přitom jinde nedoceněný, podnikání může být ale třeba i z nouze ctnost tehdy, když se nenabízí žádný jiný způsob obživy…

A ten, kdo se na podnikání dá, někdy kvituje toto své rozhodnutí s povděkem a jindy si může třeba i zoufat. Protože získal určité přednosti, ale nádavkem se objevily i problémy, jež by jako zaměstnanec někoho jiného neměl. A je jenom na konkrétním jedinci, zda u svého podnikání setrvá a zda bude prosperovat. Což se sice nedosahuje automaticky, ale zvládnout se to určitě dá.

Pokud se chce člověk v práci realizovat naprosto podle svých představ, udělá nejlépe, když se dá na dráhu soukromého podnikatele. Protože jsou to právě takoví soukromníci, jež jejich podnikání živí, a přitom v tomto nejsou závislí na přáních a potřebách svých nadřízených, jež je nutno v případě zaměstnanců vždy a za všech okolností akceptovat. Soukromým podnikatelům do jejich výdělečné činnosti v podstatě nikdo mluvit nemůže, tito jsou svými pány. A tím jediným, co tito musejí brát v potaz, je to, co si od nich přejí jejich klienti, ti, kdo za podnikatelem poskytované zboží či služby platí a tím dávají dotyčnému vydělat.

Soukromé podnikání je tedy pro leckoho ideální volbou. Ovšem logicky jenom pro toho, kdo se chce nejen zbavit přímého vlivu nadřízených, ale je také svolný akceptovat to, že je soukromé podnikání vždy spojeno s určitým stupněm rizika, že se něco nepodaří a že mohou přijít i dost krušné časy. V takovém podnikání totiž jak známo není nikdy zaručeno, že bude po tom nabízeném dostatečně vysoká poptávka, nikdy tu není jisté, že se vydělá dost na to, aby se z toho dalo spokojeně nebo aspoň snesitelně žít. A jak známo, i zbankrotovat se tu dá.

A proto se na podnikatelskou dráhu nevydává jen tak někdo. Soukromníkem se nejednou stane ten, kdo má určité ideály, jež mu zaměstnanecký poměr nabídnout nemůže, podnikat začíná ten, kdo je schopný, a přitom jinde nedoceněný, podnikání může být ale třeba i z nouze ctnost tehdy, když se nenabízí žádný jiný způsob obživy…

A ten, kdo se na podnikání dá, někdy kvituje toto své rozhodnutí s povděkem a jindy si může třeba i zoufat. Protože získal určité přednosti, ale nádavkem se objevily i problémy, jež by jako zaměstnanec někoho jiného neměl. A je jenom na konkrétním jedinci, zda u svého podnikání setrvá a zda bude prosperovat. Což se sice nedosahuje automaticky, ale zvládnout se to určitě dá.

Pokud se chce člověk v práci realizovat naprosto podle svých představ, udělá nejlépe, když se dá na dráhu soukromého podnikatele. Protože jsou to právě takoví soukromníci, jež jejich podnikání živí, a přitom v tomto nejsou závislí na přáních a potřebách svých nadřízených, jež je nutno v případě zaměstnanců vždy a za všech okolností akceptovat. Soukromým podnikatelům do jejich výdělečné činnosti v podstatě nikdo mluvit nemůže, tito jsou svými pány. A tím jediným, co tito musejí brát v potaz, je to, co si od nich přejí jejich klienti, ti, kdo za podnikatelem poskytované zboží či služby platí a tím dávají dotyčnému vydělat.

Soukromé podnikání je tedy pro leckoho ideální volbou. Ovšem logicky jenom pro toho, kdo se chce nejen zbavit přímého vlivu nadřízených, ale je také svolný akceptovat to, že je soukromé podnikání vždy spojeno s určitým stupněm rizika, že se něco nepodaří a že mohou přijít i dost krušné časy. V takovém podnikání totiž jak známo není nikdy zaručeno, že bude po tom nabízeném dostatečně vysoká poptávka, nikdy tu není jisté, že se vydělá dost na to, aby se z toho dalo spokojeně nebo aspoň snesitelně žít. A jak známo, i zbankrotovat se tu dá.

A proto se na podnikatelskou dráhu nevydává jen tak někdo. Soukromníkem se nejednou stane ten, kdo má určité ideály, jež mu zaměstnanecký poměr nabídnout nemůže, podnikat začíná ten, kdo je schopný, a přitom jinde nedoceněný, podnikání může být ale třeba i z nouze ctnost tehdy, když se nenabízí žádný jiný způsob obživy…

A ten, kdo se na podnikání dá, někdy kvituje toto své rozhodnutí s povděkem a jindy si může třeba i zoufat. Protože získal určité přednosti, ale nádavkem se objevily i problémy, jež by jako zaměstnanec někoho jiného neměl. A je jenom na konkrétním jedinci, zda u svého podnikání setrvá a zda bude prosperovat. Což se sice nedosahuje automaticky, ale zvládnout se to určitě dá.

Pokud se chce člověk v práci realizovat naprosto podle svých představ, udělá nejlépe, když se dá na dráhu soukromého podnikatele. Protože jsou to právě takoví soukromníci, jež jejich podnikání živí, a přitom v tomto nejsou závislí na přáních a potřebách svých nadřízených, jež je nutno v případě zaměstnanců vždy a za všech okolností akceptovat. Soukromým podnikatelům do jejich výdělečné činnosti v podstatě nikdo mluvit nemůže, tito jsou svými pány. A tím jediným, co tito musejí brát v potaz, je to, co si od nich přejí jejich klienti, ti, kdo za podnikatelem poskytované zboží či služby platí a tím dávají dotyčnému vydělat.

Soukromé podnikání je tedy pro leckoho ideální volbou. Ovšem logicky jenom pro toho, kdo se chce nejen zbavit přímého vlivu nadřízených, ale je také svolný akceptovat to, že je soukromé podnikání vždy spojeno s určitým stupněm rizika, že se něco nepodaří a že mohou přijít i dost krušné časy. V takovém podnikání totiž jak známo není nikdy zaručeno, že bude po tom nabízeném dostatečně vysoká poptávka, nikdy tu není jisté, že se vydělá dost na to, aby se z toho dalo spokojeně nebo aspoň snesitelně žít. A jak známo, i zbankrotovat se tu dá.

A proto se na podnikatelskou dráhu nevydává jen tak někdo. Soukromníkem se nejednou stane ten, kdo má určité ideály, jež mu zaměstnanecký poměr nabídnout nemůže, podnikat začíná ten, kdo je schopný, a přitom jinde nedoceněný, podnikání může být ale třeba i z nouze ctnost tehdy, když se nenabízí žádný jiný způsob obživy…

A ten, kdo se na podnikání dá, někdy kvituje toto své rozhodnutí s povděkem a jindy si může třeba i zoufat. Protože získal určité přednosti, ale nádavkem se objevily i problémy, jež by jako zaměstnanec někoho jiného neměl. A je jenom na konkrétním jedinci, zda u svého podnikání setrvá a zda bude prosperovat. Což se sice nedosahuje automaticky, ale zvládnout se to určitě dá.

Pokud se chce člověk v práci realizovat naprosto podle svých představ, udělá nejlépe, když se dá na dráhu soukromého podnikatele. Protože jsou to právě takoví soukromníci, jež jejich podnikání živí, a přitom v tomto nejsou závislí na přáních a potřebách svých nadřízených, jež je nutno v případě zaměstnanců vždy a za všech okolností akceptovat. Soukromým podnikatelům do jejich výdělečné činnosti v podstatě nikdo mluvit nemůže, tito jsou svými pány. A tím jediným, co tito musejí brát v potaz, je to, co si od nich přejí jejich klienti, ti, kdo za podnikatelem poskytované zboží či služby platí a tím dávají dotyčnému vydělat.

Soukromé podnikání je tedy pro leckoho ideální volbou. Ovšem logicky jenom pro toho, kdo se chce nejen zbavit přímého vlivu nadřízených, ale je také svolný akceptovat to, že je soukromé podnikání vždy spojeno s určitým stupněm rizika, že se něco nepodaří a že mohou přijít i dost krušné časy. V takovém podnikání totiž jak známo není nikdy zaručeno, že bude po tom nabízeném dostatečně vysoká poptávka, nikdy tu není jisté, že se vydělá dost na to, aby se z toho dalo spokojeně nebo aspoň snesitelně žít. A jak známo, i zbankrotovat se tu dá.

A proto se na podnikatelskou dráhu nevydává jen tak někdo. Soukromníkem se nejednou stane ten, kdo má určité ideály, jež mu zaměstnanecký poměr nabídnout nemůže, podnikat začíná ten, kdo je schopný, a přitom jinde nedoceněný, podnikání může být ale třeba i z nouze ctnost tehdy, když se nenabízí žádný jiný způsob obživy…

A ten, kdo se na podnikání dá, někdy kvituje toto své rozhodnutí s povděkem a jindy si může třeba i zoufat. Protože získal určité přednosti, ale nádavkem se objevily i problémy, jež by jako zaměstnanec někoho jiného neměl. A je jenom na konkrétním jedinci, zda u svého podnikání setrvá a zda bude prosperovat. Což se sice nedosahuje automaticky, ale zvládnout se to určitě dá.