Blog

Pokud si myslíte, že daně jsou dnes naprosto nesmyslné, možná bychom se měli podívat do historie, rázem se totiž přesvědčíme, že daně byly a budou a jsou nesmyslné napříč generacemi. Většinou se jedná jen o další příjem pro stát.

1. Ruský car Petr Veliký zavedl daň za vousy, aby motivoval ruské muže k větší eleganci a evropanství, neboť na západě všichni nosili pěkně upravené kníry a holili se.
2. Daň za moč zavedl císař Vespasián ve starém Římě, protože potřeboval pro své války a rozšiřující se impérium další peníze. „Peníze nesmrdí“ jsou jen ukázkou lidské kreativity ve střetu s chladnou byrokracií.
3. Japonsko mělo daň na whisky, která byla odvozena od procenta alkoholu. Právě proto japonští výrobci přidávali do whisky vodu, aby tak bylo procento alkoholu co nejmenší.
4. Daň za nos se platila v bývalém Rakousku-Uhersku. Daň však nebyla odvozena od velikosti nosu, nýbrž to byla daň za šňupací tabák, který byl v té době velmi oblíbený.
5. Daň za prdy dodnes platí ve Švédsku a stejná daň měla být později také uvalena na prdy v Novém Zélandu. Cílem však nebylo postihnout jedlíky fazolí, nýbrž chovatele hospodářských zvířat – mělo se snížit množství metanu od hospodářských zvířat.

Můžete se tak přesvědčit, že daně byly někdy směšné, někdy trochu absurdní a někdy byly jen nešťastně pojmenovány a aplikovány. Ať už to bylo ale jakkoliv, vždycky se jednalo o povinnost, která musela být plněna, ať se dělo co se dělo. Proto se říká, že jedině dvě věci jsou v životě jisté – daně a smrt. Samozřejmě, nikdo přesně neví, jak to s těmi daněmi vlastně má být, každý má tak trošku svoji vlastní pravdu, kterou vyváží do okolí. Co pravda je, tak to je to, že daně jsou většinou odrazem společnosti a přímou reakcí na něco, co se v dané společnosti děje. Zdali je míra zdanění příliš vysoká či nízká, to už musí ohodnotit sami daňoví poplatníci.

Pokud si myslíte, že daně jsou dnes naprosto nesmyslné, možná bychom se měli podívat do historie, rázem se totiž přesvědčíme, že daně byly a budou a jsou nesmyslné napříč generacemi. Většinou se jedná jen o další příjem pro stát.

1. Ruský car Petr Veliký zavedl daň za vousy, aby motivoval ruské muže k větší eleganci a evropanství, neboť na západě všichni nosili pěkně upravené kníry a holili se.
2. Daň za moč zavedl císař Vespasián ve starém Římě, protože potřeboval pro své války a rozšiřující se impérium další peníze. „Peníze nesmrdí“ jsou jen ukázkou lidské kreativity ve střetu s chladnou byrokracií.
3. Japonsko mělo daň na whisky, která byla odvozena od procenta alkoholu. Právě proto japonští výrobci přidávali do whisky vodu, aby tak bylo procento alkoholu co nejmenší.
4. Daň za nos se platila v bývalém Rakousku-Uhersku. Daň však nebyla odvozena od velikosti nosu, nýbrž to byla daň za šňupací tabák, který byl v té době velmi oblíbený.
5. Daň za prdy dodnes platí ve Švédsku a stejná daň měla být později také uvalena na prdy v Novém Zélandu. Cílem však nebylo postihnout jedlíky fazolí, nýbrž chovatele hospodářských zvířat – mělo se snížit množství metanu od hospodářských zvířat.

Můžete se tak přesvědčit, že daně byly někdy směšné, někdy trochu absurdní a někdy byly jen nešťastně pojmenovány a aplikovány. Ať už to bylo ale jakkoliv, vždycky se jednalo o povinnost, která musela být plněna, ať se dělo co se dělo. Proto se říká, že jedině dvě věci jsou v životě jisté – daně a smrt. Samozřejmě, nikdo přesně neví, jak to s těmi daněmi vlastně má být, každý má tak trošku svoji vlastní pravdu, kterou vyváží do okolí. Co pravda je, tak to je to, že daně jsou většinou odrazem společnosti a přímou reakcí na něco, co se v dané společnosti děje. Zdali je míra zdanění příliš vysoká či nízká, to už musí ohodnotit sami daňoví poplatníci.

Pokud si myslíte, že daně jsou dnes naprosto nesmyslné, možná bychom se měli podívat do historie, rázem se totiž přesvědčíme, že daně byly a budou a jsou nesmyslné napříč generacemi. Většinou se jedná jen o další příjem pro stát.

1. Ruský car Petr Veliký zavedl daň za vousy, aby motivoval ruské muže k větší eleganci a evropanství, neboť na západě všichni nosili pěkně upravené kníry a holili se.
2. Daň za moč zavedl císař Vespasián ve starém Římě, protože potřeboval pro své války a rozšiřující se impérium další peníze. „Peníze nesmrdí“ jsou jen ukázkou lidské kreativity ve střetu s chladnou byrokracií.
3. Japonsko mělo daň na whisky, která byla odvozena od procenta alkoholu. Právě proto japonští výrobci přidávali do whisky vodu, aby tak bylo procento alkoholu co nejmenší.
4. Daň za nos se platila v bývalém Rakousku-Uhersku. Daň však nebyla odvozena od velikosti nosu, nýbrž to byla daň za šňupací tabák, který byl v té době velmi oblíbený.
5. Daň za prdy dodnes platí ve Švédsku a stejná daň měla být později také uvalena na prdy v Novém Zélandu. Cílem však nebylo postihnout jedlíky fazolí, nýbrž chovatele hospodářských zvířat – mělo se snížit množství metanu od hospodářských zvířat.

Můžete se tak přesvědčit, že daně byly někdy směšné, někdy trochu absurdní a někdy byly jen nešťastně pojmenovány a aplikovány. Ať už to bylo ale jakkoliv, vždycky se jednalo o povinnost, která musela být plněna, ať se dělo co se dělo. Proto se říká, že jedině dvě věci jsou v životě jisté – daně a smrt. Samozřejmě, nikdo přesně neví, jak to s těmi daněmi vlastně má být, každý má tak trošku svoji vlastní pravdu, kterou vyváží do okolí. Co pravda je, tak to je to, že daně jsou většinou odrazem společnosti a přímou reakcí na něco, co se v dané společnosti děje. Zdali je míra zdanění příliš vysoká či nízká, to už musí ohodnotit sami daňoví poplatníci.

V běžném životě, jak už odmala všichni víme, si bohatě vystačíme s docela obyčejnými klasickými penězi. Stačí nám našetřit si nebo vydělat nějakou tu klasickou měnu, jež je v naší zemi, respektive v zemi, do níž míříme, v oběhu, stačí sehnat bankovky a mince nebo mít platební kartu či podobný nástroj spojený s dostatečně naditým účtem, a jsme spokojeni. Protože si za takové finance pořídíme to, co potřebujeme, zaplatíme jimi za zboží a služby a máme klidný a spokojený život.

Ovšem jsou mezi námi i tací, jimž jsou běžné peníze málo. A tací lidé sázejí třeba i na kryptoměny. Tedy na cosi, co se sice obvykle za specifické peníze považuje, ale někdy je to také bráno jenom jako nehmotná movitá věc. To podle toho, kdo a jak se na to dívá.
Takové kryptoměny mají totiž své specifické vlastnosti, jimiž se od klasické měny odlišují. A díky těmto vlastnostem tak mohou leckoho daleko spíše uspokojit. A jak se říká, proti gustu žádný dyšputát. Kdy chce kryptoměny mít a používat, ať si tak klidně činí.
A s čím že v takovém případě máme tu čest? Co to ty kryptoměny vlastně jsou?
Jedná se o digitální měnu, elektronické peníze či nehmotnou movitou věc. To podle toho, jak na ně kdo nahlíží. Každopádně jde ale o decentralizované, neprolomitelné, pseudoanonymní, transparentní a globálně využitelné nástroje, jimiž si lze navzájem platit, a to velice rychle, pohodlně, levně či dokonce zdarma a bez nutnosti využívat služeb nějakých prostředníků.

Vzhledem k tomu, že na tyto měny nemají žádný vliv ani centrální banky, ani politici, jsou tyto nezávislé na autoritách, jejichž vlivu jsme v reálném světě dnes a denně vystavováni, nejsou tu potřeba ani žádné finanční instituce, roli nehrají ani hranice států a po nikom se tu nevyžaduje uvádění osobních údajů, což činí tyto měny z pohledu leckoho dokonalými. Protože lze těmito zaplatit komukoliv z nejbližšího sousedství stejně jako z druhého konce světa, a takové platby, jež byly provedeny, už jsou neměnné a nezrušitelné.
Což jsou jen ty nejzákladnější přednosti, pro něž leckdo nedá na kryptoměny dopustit.

V běžném životě, jak už odmala všichni víme, si bohatě vystačíme s docela obyčejnými klasickými penězi. Stačí nám našetřit si nebo vydělat nějakou tu klasickou měnu, jež je v naší zemi, respektive v zemi, do níž míříme, v oběhu, stačí sehnat bankovky a mince nebo mít platební kartu či podobný nástroj spojený s dostatečně naditým účtem, a jsme spokojeni. Protože si za takové finance pořídíme to, co potřebujeme, zaplatíme jimi za zboží a služby a máme klidný a spokojený život.

Ovšem jsou mezi námi i tací, jimž jsou běžné peníze málo. A tací lidé sázejí třeba i na kryptoměny. Tedy na cosi, co se sice obvykle za specifické peníze považuje, ale někdy je to také bráno jenom jako nehmotná movitá věc. To podle toho, kdo a jak se na to dívá.
Takové kryptoměny mají totiž své specifické vlastnosti, jimiž se od klasické měny odlišují. A díky těmto vlastnostem tak mohou leckoho daleko spíše uspokojit. A jak se říká, proti gustu žádný dyšputát. Kdy chce kryptoměny mít a používat, ať si tak klidně činí.
A s čím že v takovém případě máme tu čest? Co to ty kryptoměny vlastně jsou?
Jedná se o digitální měnu, elektronické peníze či nehmotnou movitou věc. To podle toho, jak na ně kdo nahlíží. Každopádně jde ale o decentralizované, neprolomitelné, pseudoanonymní, transparentní a globálně využitelné nástroje, jimiž si lze navzájem platit, a to velice rychle, pohodlně, levně či dokonce zdarma a bez nutnosti využívat služeb nějakých prostředníků.

Vzhledem k tomu, že na tyto měny nemají žádný vliv ani centrální banky, ani politici, jsou tyto nezávislé na autoritách, jejichž vlivu jsme v reálném světě dnes a denně vystavováni, nejsou tu potřeba ani žádné finanční instituce, roli nehrají ani hranice států a po nikom se tu nevyžaduje uvádění osobních údajů, což činí tyto měny z pohledu leckoho dokonalými. Protože lze těmito zaplatit komukoliv z nejbližšího sousedství stejně jako z druhého konce světa, a takové platby, jež byly provedeny, už jsou neměnné a nezrušitelné.
Což jsou jen ty nejzákladnější přednosti, pro něž leckdo nedá na kryptoměny dopustit.

V běžném životě, jak už odmala všichni víme, si bohatě vystačíme s docela obyčejnými klasickými penězi. Stačí nám našetřit si nebo vydělat nějakou tu klasickou měnu, jež je v naší zemi, respektive v zemi, do níž míříme, v oběhu, stačí sehnat bankovky a mince nebo mít platební kartu či podobný nástroj spojený s dostatečně naditým účtem, a jsme spokojeni. Protože si za takové finance pořídíme to, co potřebujeme, zaplatíme jimi za zboží a služby a máme klidný a spokojený život.

Ovšem jsou mezi námi i tací, jimž jsou běžné peníze málo. A tací lidé sázejí třeba i na kryptoměny. Tedy na cosi, co se sice obvykle za specifické peníze považuje, ale někdy je to také bráno jenom jako nehmotná movitá věc. To podle toho, kdo a jak se na to dívá.
Takové kryptoměny mají totiž své specifické vlastnosti, jimiž se od klasické měny odlišují. A díky těmto vlastnostem tak mohou leckoho daleko spíše uspokojit. A jak se říká, proti gustu žádný dyšputát. Kdy chce kryptoměny mít a používat, ať si tak klidně činí.
A s čím že v takovém případě máme tu čest? Co to ty kryptoměny vlastně jsou?
Jedná se o digitální měnu, elektronické peníze či nehmotnou movitou věc. To podle toho, jak na ně kdo nahlíží. Každopádně jde ale o decentralizované, neprolomitelné, pseudoanonymní, transparentní a globálně využitelné nástroje, jimiž si lze navzájem platit, a to velice rychle, pohodlně, levně či dokonce zdarma a bez nutnosti využívat služeb nějakých prostředníků.

Vzhledem k tomu, že na tyto měny nemají žádný vliv ani centrální banky, ani politici, jsou tyto nezávislé na autoritách, jejichž vlivu jsme v reálném světě dnes a denně vystavováni, nejsou tu potřeba ani žádné finanční instituce, roli nehrají ani hranice států a po nikom se tu nevyžaduje uvádění osobních údajů, což činí tyto měny z pohledu leckoho dokonalými. Protože lze těmito zaplatit komukoliv z nejbližšího sousedství stejně jako z druhého konce světa, a takové platby, jež byly provedeny, už jsou neměnné a nezrušitelné.
Což jsou jen ty nejzákladnější přednosti, pro něž leckdo nedá na kryptoměny dopustit.

V běžném životě, jak už odmala všichni víme, si bohatě vystačíme s docela obyčejnými klasickými penězi. Stačí nám našetřit si nebo vydělat nějakou tu klasickou měnu, jež je v naší zemi, respektive v zemi, do níž míříme, v oběhu, stačí sehnat bankovky a mince nebo mít platební kartu či podobný nástroj spojený s dostatečně naditým účtem, a jsme spokojeni. Protože si za takové finance pořídíme to, co potřebujeme, zaplatíme jimi za zboží a služby a máme klidný a spokojený život.

Ovšem jsou mezi námi i tací, jimž jsou běžné peníze málo. A tací lidé sázejí třeba i na kryptoměny. Tedy na cosi, co se sice obvykle za specifické peníze považuje, ale někdy je to také bráno jenom jako nehmotná movitá věc. To podle toho, kdo a jak se na to dívá.
Takové kryptoměny mají totiž své specifické vlastnosti, jimiž se od klasické měny odlišují. A díky těmto vlastnostem tak mohou leckoho daleko spíše uspokojit. A jak se říká, proti gustu žádný dyšputát. Kdy chce kryptoměny mít a používat, ať si tak klidně činí.
A s čím že v takovém případě máme tu čest? Co to ty kryptoměny vlastně jsou?
Jedná se o digitální měnu, elektronické peníze či nehmotnou movitou věc. To podle toho, jak na ně kdo nahlíží. Každopádně jde ale o decentralizované, neprolomitelné, pseudoanonymní, transparentní a globálně využitelné nástroje, jimiž si lze navzájem platit, a to velice rychle, pohodlně, levně či dokonce zdarma a bez nutnosti využívat služeb nějakých prostředníků.

Vzhledem k tomu, že na tyto měny nemají žádný vliv ani centrální banky, ani politici, jsou tyto nezávislé na autoritách, jejichž vlivu jsme v reálném světě dnes a denně vystavováni, nejsou tu potřeba ani žádné finanční instituce, roli nehrají ani hranice států a po nikom se tu nevyžaduje uvádění osobních údajů, což činí tyto měny z pohledu leckoho dokonalými. Protože lze těmito zaplatit komukoliv z nejbližšího sousedství stejně jako z druhého konce světa, a takové platby, jež byly provedeny, už jsou neměnné a nezrušitelné.
Což jsou jen ty nejzákladnější přednosti, pro něž leckdo nedá na kryptoměny dopustit.

V běžném životě, jak už odmala všichni víme, si bohatě vystačíme s docela obyčejnými klasickými penězi. Stačí nám našetřit si nebo vydělat nějakou tu klasickou měnu, jež je v naší zemi, respektive v zemi, do níž míříme, v oběhu, stačí sehnat bankovky a mince nebo mít platební kartu či podobný nástroj spojený s dostatečně naditým účtem, a jsme spokojeni. Protože si za takové finance pořídíme to, co potřebujeme, zaplatíme jimi za zboží a služby a máme klidný a spokojený život.

Ovšem jsou mezi námi i tací, jimž jsou běžné peníze málo. A tací lidé sázejí třeba i na kryptoměny. Tedy na cosi, co se sice obvykle za specifické peníze považuje, ale někdy je to také bráno jenom jako nehmotná movitá věc. To podle toho, kdo a jak se na to dívá.
Takové kryptoměny mají totiž své specifické vlastnosti, jimiž se od klasické měny odlišují. A díky těmto vlastnostem tak mohou leckoho daleko spíše uspokojit. A jak se říká, proti gustu žádný dyšputát. Kdy chce kryptoměny mít a používat, ať si tak klidně činí.
A s čím že v takovém případě máme tu čest? Co to ty kryptoměny vlastně jsou?
Jedná se o digitální měnu, elektronické peníze či nehmotnou movitou věc. To podle toho, jak na ně kdo nahlíží. Každopádně jde ale o decentralizované, neprolomitelné, pseudoanonymní, transparentní a globálně využitelné nástroje, jimiž si lze navzájem platit, a to velice rychle, pohodlně, levně či dokonce zdarma a bez nutnosti využívat služeb nějakých prostředníků.

Vzhledem k tomu, že na tyto měny nemají žádný vliv ani centrální banky, ani politici, jsou tyto nezávislé na autoritách, jejichž vlivu jsme v reálném světě dnes a denně vystavováni, nejsou tu potřeba ani žádné finanční instituce, roli nehrají ani hranice států a po nikom se tu nevyžaduje uvádění osobních údajů, což činí tyto měny z pohledu leckoho dokonalými. Protože lze těmito zaplatit komukoliv z nejbližšího sousedství stejně jako z druhého konce světa, a takové platby, jež byly provedeny, už jsou neměnné a nezrušitelné.
Což jsou jen ty nejzákladnější přednosti, pro něž leckdo nedá na kryptoměny dopustit.

V běžném životě, jak už odmala všichni víme, si bohatě vystačíme s docela obyčejnými klasickými penězi. Stačí nám našetřit si nebo vydělat nějakou tu klasickou měnu, jež je v naší zemi, respektive v zemi, do níž míříme, v oběhu, stačí sehnat bankovky a mince nebo mít platební kartu či podobný nástroj spojený s dostatečně naditým účtem, a jsme spokojeni. Protože si za takové finance pořídíme to, co potřebujeme, zaplatíme jimi za zboží a služby a máme klidný a spokojený život.

Ovšem jsou mezi námi i tací, jimž jsou běžné peníze málo. A tací lidé sázejí třeba i na kryptoměny. Tedy na cosi, co se sice obvykle za specifické peníze považuje, ale někdy je to také bráno jenom jako nehmotná movitá věc. To podle toho, kdo a jak se na to dívá.
Takové kryptoměny mají totiž své specifické vlastnosti, jimiž se od klasické měny odlišují. A díky těmto vlastnostem tak mohou leckoho daleko spíše uspokojit. A jak se říká, proti gustu žádný dyšputát. Kdy chce kryptoměny mít a používat, ať si tak klidně činí.
A s čím že v takovém případě máme tu čest? Co to ty kryptoměny vlastně jsou?
Jedná se o digitální měnu, elektronické peníze či nehmotnou movitou věc. To podle toho, jak na ně kdo nahlíží. Každopádně jde ale o decentralizované, neprolomitelné, pseudoanonymní, transparentní a globálně využitelné nástroje, jimiž si lze navzájem platit, a to velice rychle, pohodlně, levně či dokonce zdarma a bez nutnosti využívat služeb nějakých prostředníků.

Vzhledem k tomu, že na tyto měny nemají žádný vliv ani centrální banky, ani politici, jsou tyto nezávislé na autoritách, jejichž vlivu jsme v reálném světě dnes a denně vystavováni, nejsou tu potřeba ani žádné finanční instituce, roli nehrají ani hranice států a po nikom se tu nevyžaduje uvádění osobních údajů, což činí tyto měny z pohledu leckoho dokonalými. Protože lze těmito zaplatit komukoliv z nejbližšího sousedství stejně jako z druhého konce světa, a takové platby, jež byly provedeny, už jsou neměnné a nezrušitelné.
Což jsou jen ty nejzákladnější přednosti, pro něž leckdo nedá na kryptoměny dopustit.

V běžném životě, jak už odmala všichni víme, si bohatě vystačíme s docela obyčejnými klasickými penězi. Stačí nám našetřit si nebo vydělat nějakou tu klasickou měnu, jež je v naší zemi, respektive v zemi, do níž míříme, v oběhu, stačí sehnat bankovky a mince nebo mít platební kartu či podobný nástroj spojený s dostatečně naditým účtem, a jsme spokojeni. Protože si za takové finance pořídíme to, co potřebujeme, zaplatíme jimi za zboží a služby a máme klidný a spokojený život.

Ovšem jsou mezi námi i tací, jimž jsou běžné peníze málo. A tací lidé sázejí třeba i na kryptoměny. Tedy na cosi, co se sice obvykle za specifické peníze považuje, ale někdy je to také bráno jenom jako nehmotná movitá věc. To podle toho, kdo a jak se na to dívá.
Takové kryptoměny mají totiž své specifické vlastnosti, jimiž se od klasické měny odlišují. A díky těmto vlastnostem tak mohou leckoho daleko spíše uspokojit. A jak se říká, proti gustu žádný dyšputát. Kdy chce kryptoměny mít a používat, ať si tak klidně činí.
A s čím že v takovém případě máme tu čest? Co to ty kryptoměny vlastně jsou?
Jedná se o digitální měnu, elektronické peníze či nehmotnou movitou věc. To podle toho, jak na ně kdo nahlíží. Každopádně jde ale o decentralizované, neprolomitelné, pseudoanonymní, transparentní a globálně využitelné nástroje, jimiž si lze navzájem platit, a to velice rychle, pohodlně, levně či dokonce zdarma a bez nutnosti využívat služeb nějakých prostředníků.

Vzhledem k tomu, že na tyto měny nemají žádný vliv ani centrální banky, ani politici, jsou tyto nezávislé na autoritách, jejichž vlivu jsme v reálném světě dnes a denně vystavováni, nejsou tu potřeba ani žádné finanční instituce, roli nehrají ani hranice států a po nikom se tu nevyžaduje uvádění osobních údajů, což činí tyto měny z pohledu leckoho dokonalými. Protože lze těmito zaplatit komukoliv z nejbližšího sousedství stejně jako z druhého konce světa, a takové platby, jež byly provedeny, už jsou neměnné a nezrušitelné.
Což jsou jen ty nejzákladnější přednosti, pro něž leckdo nedá na kryptoměny dopustit.