Vzpomeneme-li si jenom na nedávná léta, všichni máme dosud v živé paměti, že byla tato našimi vládními politiky pyšně charakterizována jako doba ekonomického rozkvětu. Dařilo se nám skvěle… a přesto náš stát končil rok co rok s dluhem v řádu desítek miliard. A pokud byste se mě chtěli ptát, v čem že tkvěla podstata onoho ‚ekonomického zázraku‘, pak vězte, že nevím. Nejsem vládní politik a nevím, v čem byly ony dluhy v dobrých časech pozitivní.
A současnost? Ta už se jeví pomyslným posledním hřebíčkem do rakve naší ekonomiky. V uplynulém roce nás totiž vláda zadlužila ve srovnání s těmi údajně dobrými lety desetinásobně. Jen za loňský rok zadlužila naši zemi o 410 miliard korun. Díky čemuž už dluží naše země přes dva biliony korun, což je napsáno číslem 2.050.000.000.000 korun.
Hrozivé číslo, nemyslíte? Zejména když vezmeme v potaz, že má naše země jenom před deset milionů obyvatel, takže se dluh každého z nás vyšplhal v průměru na řádově dvě stě tisíc. A i v letošním roce tato cifra poroste tempem přímo šíleným a na konci roku už by tak měl každý z nás dlužit v průměru čtvrt milionu. Což jsou peníze, jež mnozí z nás nikdy ani neviděli pohromadě. Ale přesto by je měli jednoho dne zaplatit.
A co vláda na to? Co by? Prostě vydala státní dluhopisy, jež rozprodala především na našem vnitřním trhu. Protože znáte to – podařilo se přesvědčit našince, že jde o zajištěné dluhopisy, které budou určitě proplaceny, navíc tu byl o něco vyšší úrok než u jiných pojištěných, a tedy nerizikových bankovních vkladů, a tak si je bulíci kupovali. A půjčovali tak vládě, která díky tomu mohla rozhazovat a zadlužovat nás všechny.
Až se naše ekonomika stala podobnou Titanicu. Tedy jde ke dnu. A rozdíl je tu jenom v tom, že na Titanicu zůstala celá řada cenností, zatímco v naší ekonomice jen prázdná kasa.
