Blog

Otázka. Proč platíme daně? Protože léty vystupňovaný systém si vyžaduje různé poplatky, které hradíme státu. Většina zaměstnanců ví, že platí ze svého platu či mzdy zálohu na daň a zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, ale to je tak vše. Nemají už představu, jak se taková daň vypočítá, kdo ji odvádí, jak se „dostane“ tam, kam má.
Zálohu na daň za své zaměstnance je povinen odvádět zaměstnavatel, který daň spočítá a odvádí na účet finanční správy, u které je ze zákona povinen se registrovat. Z platu či mezd váš chlebodárce odvádí srážkovou a zálohovou daň.

Oba výpočty jsou rozdílné a základní rozdíl mezi těmito daněmi je ten, že sražením srážkové daně ze mzdy či platu zaměstnance, je vaše daňová povinnost vyrovnaná a nevstupuje ani do ročního zúčtování, které provádí zaměstnavatel na žádost svého zaměstnance anebo do daňového přiznání, které podáváte vy sami, pokud máte ze zákona tuto povinnost.
Co znamená pojem roční zúčtování daně?
Vysvětleme si to jednoduše na příkladu: Uzavřete pracovní poměr, podepíšete Prohlášení poplatníka („růžový papír“) a tím jste, aniž byste to možná věděli, získali vyšší mzdu. Ještě než se rozepíšeme, podotýkáme, že pojem mzda se používá u výrobní sféry, pojem plat patří do rozpočtové sféry.

Budeme tak hovořit pro zjednodušení pojmů o mzdě (ale platí i pro platy). Takže – podepsali jste při nástupu do zaměstnání daňové prohlášení a tím jste uplatnili nezdanitelnou položku na poplatníka, to znamená, že z vaší mzdy se odečte položka, o kterou se poníží vaše hrubá mzda a daní se tím pádem nižší částka. To znamená, že odvádíte daň z nižší mzdy. A pokud máte děti, máte možnost zažádat i o snížení daní z důvodu uplatnění slevy na děti, respektive daňového zvýhodnění na děti. Podmínkou ale je, že děti s vámi sdílejí domácnost a v případě, že jsou zletilé, splňují podmínku nezaopatřenosti.

Otázka. Proč platíme daně? Protože léty vystupňovaný systém si vyžaduje různé poplatky, které hradíme státu. Většina zaměstnanců ví, že platí ze svého platu či mzdy zálohu na daň a zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, ale to je tak vše. Nemají už představu, jak se taková daň vypočítá, kdo ji odvádí, jak se „dostane“ tam, kam má.
Zálohu na daň za své zaměstnance je povinen odvádět zaměstnavatel, který daň spočítá a odvádí na účet finanční správy, u které je ze zákona povinen se registrovat. Z platu či mezd váš chlebodárce odvádí srážkovou a zálohovou daň.

Oba výpočty jsou rozdílné a základní rozdíl mezi těmito daněmi je ten, že sražením srážkové daně ze mzdy či platu zaměstnance, je vaše daňová povinnost vyrovnaná a nevstupuje ani do ročního zúčtování, které provádí zaměstnavatel na žádost svého zaměstnance anebo do daňového přiznání, které podáváte vy sami, pokud máte ze zákona tuto povinnost.
Co znamená pojem roční zúčtování daně?
Vysvětleme si to jednoduše na příkladu: Uzavřete pracovní poměr, podepíšete Prohlášení poplatníka („růžový papír“) a tím jste, aniž byste to možná věděli, získali vyšší mzdu. Ještě než se rozepíšeme, podotýkáme, že pojem mzda se používá u výrobní sféry, pojem plat patří do rozpočtové sféry.

Budeme tak hovořit pro zjednodušení pojmů o mzdě (ale platí i pro platy). Takže – podepsali jste při nástupu do zaměstnání daňové prohlášení a tím jste uplatnili nezdanitelnou položku na poplatníka, to znamená, že z vaší mzdy se odečte položka, o kterou se poníží vaše hrubá mzda a daní se tím pádem nižší částka. To znamená, že odvádíte daň z nižší mzdy. A pokud máte děti, máte možnost zažádat i o snížení daní z důvodu uplatnění slevy na děti, respektive daňového zvýhodnění na děti. Podmínkou ale je, že děti s vámi sdílejí domácnost a v případě, že jsou zletilé, splňují podmínku nezaopatřenosti.

Otázka. Proč platíme daně? Protože léty vystupňovaný systém si vyžaduje různé poplatky, které hradíme státu. Většina zaměstnanců ví, že platí ze svého platu či mzdy zálohu na daň a zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, ale to je tak vše. Nemají už představu, jak se taková daň vypočítá, kdo ji odvádí, jak se „dostane“ tam, kam má.
Zálohu na daň za své zaměstnance je povinen odvádět zaměstnavatel, který daň spočítá a odvádí na účet finanční správy, u které je ze zákona povinen se registrovat. Z platu či mezd váš chlebodárce odvádí srážkovou a zálohovou daň.

Oba výpočty jsou rozdílné a základní rozdíl mezi těmito daněmi je ten, že sražením srážkové daně ze mzdy či platu zaměstnance, je vaše daňová povinnost vyrovnaná a nevstupuje ani do ročního zúčtování, které provádí zaměstnavatel na žádost svého zaměstnance anebo do daňového přiznání, které podáváte vy sami, pokud máte ze zákona tuto povinnost.
Co znamená pojem roční zúčtování daně?
Vysvětleme si to jednoduše na příkladu: Uzavřete pracovní poměr, podepíšete Prohlášení poplatníka („růžový papír“) a tím jste, aniž byste to možná věděli, získali vyšší mzdu. Ještě než se rozepíšeme, podotýkáme, že pojem mzda se používá u výrobní sféry, pojem plat patří do rozpočtové sféry.

Budeme tak hovořit pro zjednodušení pojmů o mzdě (ale platí i pro platy). Takže – podepsali jste při nástupu do zaměstnání daňové prohlášení a tím jste uplatnili nezdanitelnou položku na poplatníka, to znamená, že z vaší mzdy se odečte položka, o kterou se poníží vaše hrubá mzda a daní se tím pádem nižší částka. To znamená, že odvádíte daň z nižší mzdy. A pokud máte děti, máte možnost zažádat i o snížení daní z důvodu uplatnění slevy na děti, respektive daňového zvýhodnění na děti. Podmínkou ale je, že děti s vámi sdílejí domácnost a v případě, že jsou zletilé, splňují podmínku nezaopatřenosti.

Otázka. Proč platíme daně? Protože léty vystupňovaný systém si vyžaduje různé poplatky, které hradíme státu. Většina zaměstnanců ví, že platí ze svého platu či mzdy zálohu na daň a zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, ale to je tak vše. Nemají už představu, jak se taková daň vypočítá, kdo ji odvádí, jak se „dostane“ tam, kam má.
Zálohu na daň za své zaměstnance je povinen odvádět zaměstnavatel, který daň spočítá a odvádí na účet finanční správy, u které je ze zákona povinen se registrovat. Z platu či mezd váš chlebodárce odvádí srážkovou a zálohovou daň.

Oba výpočty jsou rozdílné a základní rozdíl mezi těmito daněmi je ten, že sražením srážkové daně ze mzdy či platu zaměstnance, je vaše daňová povinnost vyrovnaná a nevstupuje ani do ročního zúčtování, které provádí zaměstnavatel na žádost svého zaměstnance anebo do daňového přiznání, které podáváte vy sami, pokud máte ze zákona tuto povinnost.
Co znamená pojem roční zúčtování daně?
Vysvětleme si to jednoduše na příkladu: Uzavřete pracovní poměr, podepíšete Prohlášení poplatníka („růžový papír“) a tím jste, aniž byste to možná věděli, získali vyšší mzdu. Ještě než se rozepíšeme, podotýkáme, že pojem mzda se používá u výrobní sféry, pojem plat patří do rozpočtové sféry.

Budeme tak hovořit pro zjednodušení pojmů o mzdě (ale platí i pro platy). Takže – podepsali jste při nástupu do zaměstnání daňové prohlášení a tím jste uplatnili nezdanitelnou položku na poplatníka, to znamená, že z vaší mzdy se odečte položka, o kterou se poníží vaše hrubá mzda a daní se tím pádem nižší částka. To znamená, že odvádíte daň z nižší mzdy. A pokud máte děti, máte možnost zažádat i o snížení daní z důvodu uplatnění slevy na děti, respektive daňového zvýhodnění na děti. Podmínkou ale je, že děti s vámi sdílejí domácnost a v případě, že jsou zletilé, splňují podmínku nezaopatřenosti.

Otázka. Proč platíme daně? Protože léty vystupňovaný systém si vyžaduje různé poplatky, které hradíme státu. Většina zaměstnanců ví, že platí ze svého platu či mzdy zálohu na daň a zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, ale to je tak vše. Nemají už představu, jak se taková daň vypočítá, kdo ji odvádí, jak se „dostane“ tam, kam má.
Zálohu na daň za své zaměstnance je povinen odvádět zaměstnavatel, který daň spočítá a odvádí na účet finanční správy, u které je ze zákona povinen se registrovat. Z platu či mezd váš chlebodárce odvádí srážkovou a zálohovou daň.

Oba výpočty jsou rozdílné a základní rozdíl mezi těmito daněmi je ten, že sražením srážkové daně ze mzdy či platu zaměstnance, je vaše daňová povinnost vyrovnaná a nevstupuje ani do ročního zúčtování, které provádí zaměstnavatel na žádost svého zaměstnance anebo do daňového přiznání, které podáváte vy sami, pokud máte ze zákona tuto povinnost.
Co znamená pojem roční zúčtování daně?
Vysvětleme si to jednoduše na příkladu: Uzavřete pracovní poměr, podepíšete Prohlášení poplatníka („růžový papír“) a tím jste, aniž byste to možná věděli, získali vyšší mzdu. Ještě než se rozepíšeme, podotýkáme, že pojem mzda se používá u výrobní sféry, pojem plat patří do rozpočtové sféry.

Budeme tak hovořit pro zjednodušení pojmů o mzdě (ale platí i pro platy). Takže – podepsali jste při nástupu do zaměstnání daňové prohlášení a tím jste uplatnili nezdanitelnou položku na poplatníka, to znamená, že z vaší mzdy se odečte položka, o kterou se poníží vaše hrubá mzda a daní se tím pádem nižší částka. To znamená, že odvádíte daň z nižší mzdy. A pokud máte děti, máte možnost zažádat i o snížení daní z důvodu uplatnění slevy na děti, respektive daňového zvýhodnění na děti. Podmínkou ale je, že děti s vámi sdílejí domácnost a v případě, že jsou zletilé, splňují podmínku nezaopatřenosti.

Otázka. Proč platíme daně? Protože léty vystupňovaný systém si vyžaduje různé poplatky, které hradíme státu. Většina zaměstnanců ví, že platí ze svého platu či mzdy zálohu na daň a zdravotní pojištění a pojistné na sociální zabezpečení, ale to je tak vše. Nemají už představu, jak se taková daň vypočítá, kdo ji odvádí, jak se „dostane“ tam, kam má.
Zálohu na daň za své zaměstnance je povinen odvádět zaměstnavatel, který daň spočítá a odvádí na účet finanční správy, u které je ze zákona povinen se registrovat. Z platu či mezd váš chlebodárce odvádí srážkovou a zálohovou daň.

Oba výpočty jsou rozdílné a základní rozdíl mezi těmito daněmi je ten, že sražením srážkové daně ze mzdy či platu zaměstnance, je vaše daňová povinnost vyrovnaná a nevstupuje ani do ročního zúčtování, které provádí zaměstnavatel na žádost svého zaměstnance anebo do daňového přiznání, které podáváte vy sami, pokud máte ze zákona tuto povinnost.
Co znamená pojem roční zúčtování daně?
Vysvětleme si to jednoduše na příkladu: Uzavřete pracovní poměr, podepíšete Prohlášení poplatníka („růžový papír“) a tím jste, aniž byste to možná věděli, získali vyšší mzdu. Ještě než se rozepíšeme, podotýkáme, že pojem mzda se používá u výrobní sféry, pojem plat patří do rozpočtové sféry.

Budeme tak hovořit pro zjednodušení pojmů o mzdě (ale platí i pro platy). Takže – podepsali jste při nástupu do zaměstnání daňové prohlášení a tím jste uplatnili nezdanitelnou položku na poplatníka, to znamená, že z vaší mzdy se odečte položka, o kterou se poníží vaše hrubá mzda a daní se tím pádem nižší částka. To znamená, že odvádíte daň z nižší mzdy. A pokud máte děti, máte možnost zažádat i o snížení daní z důvodu uplatnění slevy na děti, respektive daňového zvýhodnění na děti. Podmínkou ale je, že děti s vámi sdílejí domácnost a v případě, že jsou zletilé, splňují podmínku nezaopatřenosti.

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je dobré mít finanční rezervy. Protože žijeme v době, kdy nikdo nemá za všech okolností zajištěnu spokojenou existenci, a je tak jedině dobře, pokud má člověk nějaké ty uložené peníze, které se dají využít, když se život nedá momentálně z průběžných příjmů ufinancovat.
A jak se takové žádoucí úspory získávají? Pochopitelně tím, že si člověk utrhuje aspoň trochu od úst, neutrácí vše, co má, hned, a ukládá si takové volné finanční prostředky na později.

Toto počínání, tedy spoření, je jednoznačně rozumná věc. Ten, kdo se mu věnuje svědomitě, činí dobře, a doporučit to lze určitě všem. I kdyby mělo jít třeba i jenom o zanedbatelné sumičky peněz, může se z těchto stát časem docela obstojný majetek. A nejednou přijde v tísni třeba i pár drobných vhod.
Jenže tím, že si někdo utrhne od úst, by to ještě rozhodně skončit nemělo. Nestačí si jenom nějaké ty peníze podržet. Je třeba zajistit i jejich vhodné investování, a to proto, aby takové úspory byly navíc i úročené. Protože úroky někdy podobný majetek rozhojňují a někdy alespoň pomáhají bojovat proti inflaci, jež je odvrácenou stranou spoření. A to proto, že kvůli inflaci peníze postupně ztrácejí svoji reálnou hodnotu, tedy dá se za ně koupit čím dál míň. A jenom vhodným investováním naspořených peněz se dá takovým ztrátám zabránit.

A kam peníze vložit, aby člověku zůstaly co nejhodnotnější úspory? Pro jakou investici se rozhodnout, aby z toho spořivému jedinci něco káplo nebo aby aspoň netratil víc, než je nevyhnutelné?
Na tuto otázku už se odpovídá jenom velice těžko. Někdo má totiž radši své jisté, byť prodělávající, zatímco jiný radši s investicí zariskuje a třeba na tom vydělá. Anebo také ne.
To už je ale přece jenom podružná záležitost. Hlavní je si našetřit. Aspoň něco. Protože co vy víte, co budoucnost přinese a kdy bude úspor naléhavě zapotřebí?

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je dobré mít finanční rezervy. Protože žijeme v době, kdy nikdo nemá za všech okolností zajištěnu spokojenou existenci, a je tak jedině dobře, pokud má člověk nějaké ty uložené peníze, které se dají využít, když se život nedá momentálně z průběžných příjmů ufinancovat.
A jak se takové žádoucí úspory získávají? Pochopitelně tím, že si člověk utrhuje aspoň trochu od úst, neutrácí vše, co má, hned, a ukládá si takové volné finanční prostředky na později.

Toto počínání, tedy spoření, je jednoznačně rozumná věc. Ten, kdo se mu věnuje svědomitě, činí dobře, a doporučit to lze určitě všem. I kdyby mělo jít třeba i jenom o zanedbatelné sumičky peněz, může se z těchto stát časem docela obstojný majetek. A nejednou přijde v tísni třeba i pár drobných vhod.
Jenže tím, že si někdo utrhne od úst, by to ještě rozhodně skončit nemělo. Nestačí si jenom nějaké ty peníze podržet. Je třeba zajistit i jejich vhodné investování, a to proto, aby takové úspory byly navíc i úročené. Protože úroky někdy podobný majetek rozhojňují a někdy alespoň pomáhají bojovat proti inflaci, jež je odvrácenou stranou spoření. A to proto, že kvůli inflaci peníze postupně ztrácejí svoji reálnou hodnotu, tedy dá se za ně koupit čím dál míň. A jenom vhodným investováním naspořených peněz se dá takovým ztrátám zabránit.

A kam peníze vložit, aby člověku zůstaly co nejhodnotnější úspory? Pro jakou investici se rozhodnout, aby z toho spořivému jedinci něco káplo nebo aby aspoň netratil víc, než je nevyhnutelné?
Na tuto otázku už se odpovídá jenom velice těžko. Někdo má totiž radši své jisté, byť prodělávající, zatímco jiný radši s investicí zariskuje a třeba na tom vydělá. Anebo také ne.
To už je ale přece jenom podružná záležitost. Hlavní je si našetřit. Aspoň něco. Protože co vy víte, co budoucnost přinese a kdy bude úspor naléhavě zapotřebí?

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je dobré mít finanční rezervy. Protože žijeme v době, kdy nikdo nemá za všech okolností zajištěnu spokojenou existenci, a je tak jedině dobře, pokud má člověk nějaké ty uložené peníze, které se dají využít, když se život nedá momentálně z průběžných příjmů ufinancovat.
A jak se takové žádoucí úspory získávají? Pochopitelně tím, že si člověk utrhuje aspoň trochu od úst, neutrácí vše, co má, hned, a ukládá si takové volné finanční prostředky na později.

Toto počínání, tedy spoření, je jednoznačně rozumná věc. Ten, kdo se mu věnuje svědomitě, činí dobře, a doporučit to lze určitě všem. I kdyby mělo jít třeba i jenom o zanedbatelné sumičky peněz, může se z těchto stát časem docela obstojný majetek. A nejednou přijde v tísni třeba i pár drobných vhod.
Jenže tím, že si někdo utrhne od úst, by to ještě rozhodně skončit nemělo. Nestačí si jenom nějaké ty peníze podržet. Je třeba zajistit i jejich vhodné investování, a to proto, aby takové úspory byly navíc i úročené. Protože úroky někdy podobný majetek rozhojňují a někdy alespoň pomáhají bojovat proti inflaci, jež je odvrácenou stranou spoření. A to proto, že kvůli inflaci peníze postupně ztrácejí svoji reálnou hodnotu, tedy dá se za ně koupit čím dál míň. A jenom vhodným investováním naspořených peněz se dá takovým ztrátám zabránit.

A kam peníze vložit, aby člověku zůstaly co nejhodnotnější úspory? Pro jakou investici se rozhodnout, aby z toho spořivému jedinci něco káplo nebo aby aspoň netratil víc, než je nevyhnutelné?
Na tuto otázku už se odpovídá jenom velice těžko. Někdo má totiž radši své jisté, byť prodělávající, zatímco jiný radši s investicí zariskuje a třeba na tom vydělá. Anebo také ne.
To už je ale přece jenom podružná záležitost. Hlavní je si našetřit. Aspoň něco. Protože co vy víte, co budoucnost přinese a kdy bude úspor naléhavě zapotřebí?

Určitě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je dobré mít finanční rezervy. Protože žijeme v době, kdy nikdo nemá za všech okolností zajištěnu spokojenou existenci, a je tak jedině dobře, pokud má člověk nějaké ty uložené peníze, které se dají využít, když se život nedá momentálně z průběžných příjmů ufinancovat.
A jak se takové žádoucí úspory získávají? Pochopitelně tím, že si člověk utrhuje aspoň trochu od úst, neutrácí vše, co má, hned, a ukládá si takové volné finanční prostředky na později.

Toto počínání, tedy spoření, je jednoznačně rozumná věc. Ten, kdo se mu věnuje svědomitě, činí dobře, a doporučit to lze určitě všem. I kdyby mělo jít třeba i jenom o zanedbatelné sumičky peněz, může se z těchto stát časem docela obstojný majetek. A nejednou přijde v tísni třeba i pár drobných vhod.
Jenže tím, že si někdo utrhne od úst, by to ještě rozhodně skončit nemělo. Nestačí si jenom nějaké ty peníze podržet. Je třeba zajistit i jejich vhodné investování, a to proto, aby takové úspory byly navíc i úročené. Protože úroky někdy podobný majetek rozhojňují a někdy alespoň pomáhají bojovat proti inflaci, jež je odvrácenou stranou spoření. A to proto, že kvůli inflaci peníze postupně ztrácejí svoji reálnou hodnotu, tedy dá se za ně koupit čím dál míň. A jenom vhodným investováním naspořených peněz se dá takovým ztrátám zabránit.

A kam peníze vložit, aby člověku zůstaly co nejhodnotnější úspory? Pro jakou investici se rozhodnout, aby z toho spořivému jedinci něco káplo nebo aby aspoň netratil víc, než je nevyhnutelné?
Na tuto otázku už se odpovídá jenom velice těžko. Někdo má totiž radši své jisté, byť prodělávající, zatímco jiný radši s investicí zariskuje a třeba na tom vydělá. Anebo také ne.
To už je ale přece jenom podružná záležitost. Hlavní je si našetřit. Aspoň něco. Protože co vy víte, co budoucnost přinese a kdy bude úspor naléhavě zapotřebí?