O tom, že lidé potřebují peníze, není sporu. To víme všichni, protože každý ví, co peníze obnášejí, a dokáže si tak představit, jak vypadá život s nimi a bez nich. A všichni se shodneme, že i ten z nás, kdo žije nejskromnějším a nejsoběstačnějším stylem života, nějaké ty peníze potřebuje.
Ovšem jak se to má se spořením? Je toto prospěšné nebo naopak nežádoucí? Máme se spoření věnovat nebo nikoliv?
Chtělo by se říci, že asi ano. Jenže navzdory tomu vyvstávají i určité pochybnosti, má-li se tak vlastně činit.
Ten, kdo si spoří, má vytvořenu určitou finanční rezervu. Má tedy prostředky, na které může sáhnout, pokud se mu život nějak ekonomicky zkomplikuje nebo pokud se objeví dejme tomu nějaké neplánované výdaje, jež jsou v daném okamžiku nezvládnutelné. A to je určitě dobrá věc. Protože je to lepší než se ocitnout v situaci, kdy člověk nemá ani vindru ve chvíli, kdy je nezbytné něco uhradit.
Ovšem na druhou stranu…
Podívejte se na situaci těch, kdo si už něco naspořili, trochu jinýma očima, z jiného úhlu pohledu. Co uvidíte? Uzříte, jak tito prodělávají na tom, že své peníze bezezbytku neutratili hned, kdy je získali. Inflace lidem ukusuje z reálné hodnoty jejich jmění, a to ať už jsou tyto uloženy na jakémkoliv bezpečném finančním produktu. Oč jenom si toho dnes můžeme koupit za své úspory méně než před rokem, před pěti, deseti nebo lhostejno kolika lety! A oč méně si toho za čas koupíme ve srovnání s dneškem!
Má si tak někdo spořit, když vidí, že je vlastně otázkou, co mu z jeho peněz jednou zbyde? Má si někdo utrhovat od úst, aby je tím později už nenaplnil?
A že si má tedy člověk své úspory uložit tam, kde se nabízí dostatečné úročení? Budiž, ale… Tady není zaručeno nejen ono velké úročení, ale ani návratnost investice. A pak může člověk spořit, aby tím umožnil něčí krach, po němž mu nezbude nic.
Takže spořit nebo ne? Nevím. Poraďte si sami.
