Všichni, kdo jsme tady, žijeme ve světě, ve kterém nikdo nedokáže sám obstát. I kdybychom se snažili sebevíc, nikdy se nestaneme naprosto soběstačnými, nikdy nebude nikdo z nás ostrůvkem v moři dalších lidí, který by se od těch ostatních mohl zcela separovat, a přesto by obstál.
Kdyby nebylo ekonomiky, zavládl by tu zákon džungle, v němž by byl každý svého (ne)štěstí strůjcem. Každý by se hnal jen za svou vlastní obživou, a naše životy by se smrsknuly na pouhý každodenní boj o holé přežití, ve kterém by jenom málokdo obstál.
Což se díky ekonomice neděje. Ekonomika nám umožňuje rozdělení si úloh tak, jak jsme je schopni plnit, a vzájemnou kooperaci, jež zajišťuje, že každý může poskytnout ostatním to, v čem je dobrý, a na oplátku získat to, s čím by se sám nevypořádal.
V ekonomice je tedy zásadní vytváření určitých hodnot a jejich vzájemná směna. Každý tu dává na trh to, co dokáže nabídnout, a naopak si za to bere to, čeho se mu nedostává. Což je ta nejprostší definice toho, co lze za ekonomiku považovat.
Jenže toto samotné by pochopitelně notně vázlo. I když se něčím podobným různí mudrcové v minulosti seriózně zaobírali, i když by to bylo teoreticky ideální, v praxi by bezprostřední směna zboží za zboží a služeb za protislužby nefungovala. Idea, že by měl každý pracovat podle svých schopností a být odměňován podle své práce, byla v minulosti relativně odzkoušena i v naší zemi a dobře víme, jak to dopadlo, kam jsme to s ní dopracovali.
Tudy tedy cesta nevede. A proto potřebujeme ekonomiku založenou na zákonitostech trhu a provázenou tím, čemu se říká peníze. Což sice, jak všichni dobře víme, také není dokonalé, ale je to bohužel to nejlepší, co nás mohlo potkat.
Někdy nám to dělá dobře, někdy s tím máme problémy, ale nic s tím nenaděláme. Svět už je takový a ekonomika je jenom ekonomika. A musíme to akceptovat. A být rádi, že ekonomiku máme, ať už je tato jakkoliv nedokonalá.
