Na obchodování v podstatě závisí osud celého lidstva. Stačí, abyste se nad tím třeba i jenom trochu zamysleli, a musíte postřehnout, že obchodování zasahuje pomalu do všech sfér našeho života. Kdykoliv se někde ocitneme mezi lidmi, nejspíše tu postřehneme něco, co by se dalo označit za obchodování, byť toto může mít různorodé formy. Kdykoliv něco potřebujeme, je nám nezbytně zapotřebí uzavřít obchodní transakci s někým, kdo nám to postrádané může poskytnout, a to logicky za nějakou protislužbu. A kdykoliv chce někdo pro změnu něco od nás, pak je nejspíše ochoten rovněž uzavřít obchod s námi.
A neobchodují mezi sebou pouze jednotlivci a v malém. Obchodní transakce probíhají i na lokální, i na mezistátní, ba i na mezikontinentální úrovni. Protože vždycky se najde někdo, kdo potřebuje něco, co postrádá, a nemá jinou volbu než svoji potřebu uspokojit s pomocí někoho jiného. A na tom pochopitelně není nic špatného, protože aby někdo dosáhl takového uspokojení svých potřeb, musí pro změnu uspokojit na odpovídající úrovni potřeby někoho jiného.
K obchodování jsou pak vesměs používány peníze. Placení těmito je totiž mnohem jednodušší alternativa, než dohadovat směnu něčeho za něco bezprostředně, respektive než provádět podobně jako v pohádce o kohoutkovi a slepičce celou sérii směn, aby člověk nakonec snad dosáhl svého. A peníze nejednou nejen pomáhají, ale také komplikují situaci. Zejména tím, že jich často není dostatek. Protože ten, kdo nemá peníze, nemůže nakupovat a tudíž si musí ono populární obchodování tu více a tu méně odpírat.
Ale za to obchodování jako takové nemůže. A proto bychom měli být stoprocentně rádi, že ho máme. Protože díky němu získáváme skoro vše, na co si jenom vzpomeneme. A to by se jinak jen těžko řešilo. Protože žebrání není důstojnou alternativou obchodování a charita také neposkytne každému vše, co by si tento jenom přál.
