Člověk, který nemá čím platit, musí počítat s tím, že se mu nejednou v něčem nevyhoví. Jak totiž všichni víme, obvykle se za skoro všechno platí, a když není čím platit, obvykle se to, co není gratis, člověku neposkytne.
Někdy to není problém. Všichni víme, že si nemůžeme dovolit všechno, co nám svět nabízí, jsme s tím smířeni a leccos si tak odpíráme už natolik automaticky, že na to vlastně ani nemyslíme. A někdy si lze odříci i to, co by se nám sice hodilo, ale není to zase až tak docela nezbytné.
Ovšem co když se nedostávají peníze ani na naprosto zásadní věci, na to, bez čeho se snad ani nedá žít? Je-li tomu tak, není ničím neobvyklým, že se na to seženou peníze v podobě půjčky. Není to sice ideální řešení, protože se musí následně splácet, a to víc, než kolik jsme si půjčili, ale i tak může být půjčka dobrá věc, pokud si ji vezmeme až po jejím zodpovědném zvážení a dospění k názoru, že nás tato nestáhne ke dnu.
A na co by si lidé půjčovat měli? Pokud už to jinak nejde, patří mezi to, na co je rozumné si půjčky vzít, takové nezbytnosti, jako je třeba koupě domu nebo bytu, ve kterém má člověk bydlet, koupě toho, co má posloužit k výdělečné činnosti, jež přinese zisky, jichž by se jinak nedosáhlo.
Mezi to, co se dá ještě akceptovat, patří půjčky na nějaké to vybavení domácnosti, auto nebo jiné předměty dlouhodobé spotřeby, které budou člověku sloužit a bez nichž by se buď nedalo obejít vůbec, nebo jenom s nemalými obtížemi.
A jestli by se na něco půjčky brát neměly, pak na spotřebu a luxus. Protože je sice skvělý pocit, když se může někdo chlubit prožitou luxusní dovolenou nebo něčím jiným luxusním natolik, že mu to budou ostatní závidět, ale až dojde na splácení, nebude to už vůbec taková senzace.
Prostě by měl člověk vědět, že jsou jisté hranice možností, jež nelze překročit. A kdo je překročí, nedopadne možná ani trochu dobře.
