Blog

  • Půjčky nesmí škodit

    Půjčky nesmí škodit


    Když se lidé ocitnou v nezáviděníhodné finanční situaci, nejednou je napadne, že by to chtělo vzít si někde půjčku. Rázem by tím pádem byly k dispozici postrádané peníze, rázem by bylo čím platit a člověk by se necítil tak bídně, jak se cítí ve chvíli, kdy má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou.

    platební karta

    Ovšem ačkoliv je život těch, kdo mají hluboko do kapsy, skutečně složitý, ačkoliv těmto není vůbec co závidět, ne vždy je jim vhodné půjčku doporučovat. Protože touto by se současné problémy vyřešily nejsnáze, jenže člověk nežije jenom dnes. Je třeba myslet vždy i na budoucnost. A když se dnes vezme půjčka, bude se tato muset zítra zase začít splácet a vše bude muset být vráceno, a to i s úroky, do posledního haléře.
    A tak by měl člověk myslet i na eventualitu, co si případně počne, budou-li peníze z půjčky utracené a nebudou žádné jiné nejen na život, ale ani na splátky. I to se totiž může stát a nejednou se to i stane.
    Dokážete si pak představit toho, kdo nemá na živobytí, a ještě by měl nějaké peníze odevzdávat finanční instituci? Pokud ano, pak vám při té představě určitě není do smíchu, že? Nikdo by se v podobné situaci nechtěl ocitnout.
    A co tedy s tím? Vzít si dnes půjčku a z této žít a doufat, že jednou bude líp? Nebo radši nést svůj hodně těžký kříž bez cizí pomoci, avšak aspoň s vědomím, že si tak člověk nezadělá na budoucí problémy? Co byste zvolili?

    prasátko s mincemi

    Ať se člověk rozhodne pro tu nebo onu eventualitu, jedno je jisté. Že každé takové rozhodnutí může být dobré stejně jako špatné. Protože nikdo nemá křišťálovou kouli, jež by mu ukázala, co přinesou dny příští.
    A tak nezbývá než vám oznámit, že si toto dilema musíte zkrátka vyřešit sami. Kdokoliv by vám radil, činí tak na základě svého vlastního smýšlení, jež nikdy není směrodatné. Musíte si sami vybrat, zda si půjčit nebo ne. Protože to budete zase jenom vy sami, kdo ponese důsledky takového rozhodnutí.

  • Půjčky nesmí škodit

    Půjčky nesmí škodit


    Když se lidé ocitnou v nezáviděníhodné finanční situaci, nejednou je napadne, že by to chtělo vzít si někde půjčku. Rázem by tím pádem byly k dispozici postrádané peníze, rázem by bylo čím platit a člověk by se necítil tak bídně, jak se cítí ve chvíli, kdy má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou.

    platební karta

    Ovšem ačkoliv je život těch, kdo mají hluboko do kapsy, skutečně složitý, ačkoliv těmto není vůbec co závidět, ne vždy je jim vhodné půjčku doporučovat. Protože touto by se současné problémy vyřešily nejsnáze, jenže člověk nežije jenom dnes. Je třeba myslet vždy i na budoucnost. A když se dnes vezme půjčka, bude se tato muset zítra zase začít splácet a vše bude muset být vráceno, a to i s úroky, do posledního haléře.
    A tak by měl člověk myslet i na eventualitu, co si případně počne, budou-li peníze z půjčky utracené a nebudou žádné jiné nejen na život, ale ani na splátky. I to se totiž může stát a nejednou se to i stane.
    Dokážete si pak představit toho, kdo nemá na živobytí, a ještě by měl nějaké peníze odevzdávat finanční instituci? Pokud ano, pak vám při té představě určitě není do smíchu, že? Nikdo by se v podobné situaci nechtěl ocitnout.
    A co tedy s tím? Vzít si dnes půjčku a z této žít a doufat, že jednou bude líp? Nebo radši nést svůj hodně těžký kříž bez cizí pomoci, avšak aspoň s vědomím, že si tak člověk nezadělá na budoucí problémy? Co byste zvolili?

    prasátko s mincemi

    Ať se člověk rozhodne pro tu nebo onu eventualitu, jedno je jisté. Že každé takové rozhodnutí může být dobré stejně jako špatné. Protože nikdo nemá křišťálovou kouli, jež by mu ukázala, co přinesou dny příští.
    A tak nezbývá než vám oznámit, že si toto dilema musíte zkrátka vyřešit sami. Kdokoliv by vám radil, činí tak na základě svého vlastního smýšlení, jež nikdy není směrodatné. Musíte si sami vybrat, zda si půjčit nebo ne. Protože to budete zase jenom vy sami, kdo ponese důsledky takového rozhodnutí.

  • Půjčky nesmí škodit

    Půjčky nesmí škodit


    Když se lidé ocitnou v nezáviděníhodné finanční situaci, nejednou je napadne, že by to chtělo vzít si někde půjčku. Rázem by tím pádem byly k dispozici postrádané peníze, rázem by bylo čím platit a člověk by se necítil tak bídně, jak se cítí ve chvíli, kdy má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou.

    platební karta

    Ovšem ačkoliv je život těch, kdo mají hluboko do kapsy, skutečně složitý, ačkoliv těmto není vůbec co závidět, ne vždy je jim vhodné půjčku doporučovat. Protože touto by se současné problémy vyřešily nejsnáze, jenže člověk nežije jenom dnes. Je třeba myslet vždy i na budoucnost. A když se dnes vezme půjčka, bude se tato muset zítra zase začít splácet a vše bude muset být vráceno, a to i s úroky, do posledního haléře.
    A tak by měl člověk myslet i na eventualitu, co si případně počne, budou-li peníze z půjčky utracené a nebudou žádné jiné nejen na život, ale ani na splátky. I to se totiž může stát a nejednou se to i stane.
    Dokážete si pak představit toho, kdo nemá na živobytí, a ještě by měl nějaké peníze odevzdávat finanční instituci? Pokud ano, pak vám při té představě určitě není do smíchu, že? Nikdo by se v podobné situaci nechtěl ocitnout.
    A co tedy s tím? Vzít si dnes půjčku a z této žít a doufat, že jednou bude líp? Nebo radši nést svůj hodně těžký kříž bez cizí pomoci, avšak aspoň s vědomím, že si tak člověk nezadělá na budoucí problémy? Co byste zvolili?

    prasátko s mincemi

    Ať se člověk rozhodne pro tu nebo onu eventualitu, jedno je jisté. Že každé takové rozhodnutí může být dobré stejně jako špatné. Protože nikdo nemá křišťálovou kouli, jež by mu ukázala, co přinesou dny příští.
    A tak nezbývá než vám oznámit, že si toto dilema musíte zkrátka vyřešit sami. Kdokoliv by vám radil, činí tak na základě svého vlastního smýšlení, jež nikdy není směrodatné. Musíte si sami vybrat, zda si půjčit nebo ne. Protože to budete zase jenom vy sami, kdo ponese důsledky takového rozhodnutí.

  • Půjčky nesmí škodit

    Půjčky nesmí škodit


    Když se lidé ocitnou v nezáviděníhodné finanční situaci, nejednou je napadne, že by to chtělo vzít si někde půjčku. Rázem by tím pádem byly k dispozici postrádané peníze, rázem by bylo čím platit a člověk by se necítil tak bídně, jak se cítí ve chvíli, kdy má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou.

    platební karta

    Ovšem ačkoliv je život těch, kdo mají hluboko do kapsy, skutečně složitý, ačkoliv těmto není vůbec co závidět, ne vždy je jim vhodné půjčku doporučovat. Protože touto by se současné problémy vyřešily nejsnáze, jenže člověk nežije jenom dnes. Je třeba myslet vždy i na budoucnost. A když se dnes vezme půjčka, bude se tato muset zítra zase začít splácet a vše bude muset být vráceno, a to i s úroky, do posledního haléře.
    A tak by měl člověk myslet i na eventualitu, co si případně počne, budou-li peníze z půjčky utracené a nebudou žádné jiné nejen na život, ale ani na splátky. I to se totiž může stát a nejednou se to i stane.
    Dokážete si pak představit toho, kdo nemá na živobytí, a ještě by měl nějaké peníze odevzdávat finanční instituci? Pokud ano, pak vám při té představě určitě není do smíchu, že? Nikdo by se v podobné situaci nechtěl ocitnout.
    A co tedy s tím? Vzít si dnes půjčku a z této žít a doufat, že jednou bude líp? Nebo radši nést svůj hodně těžký kříž bez cizí pomoci, avšak aspoň s vědomím, že si tak člověk nezadělá na budoucí problémy? Co byste zvolili?

    prasátko s mincemi

    Ať se člověk rozhodne pro tu nebo onu eventualitu, jedno je jisté. Že každé takové rozhodnutí může být dobré stejně jako špatné. Protože nikdo nemá křišťálovou kouli, jež by mu ukázala, co přinesou dny příští.
    A tak nezbývá než vám oznámit, že si toto dilema musíte zkrátka vyřešit sami. Kdokoliv by vám radil, činí tak na základě svého vlastního smýšlení, jež nikdy není směrodatné. Musíte si sami vybrat, zda si půjčit nebo ne. Protože to budete zase jenom vy sami, kdo ponese důsledky takového rozhodnutí.

  • Půjčky nesmí škodit

    Půjčky nesmí škodit


    Když se lidé ocitnou v nezáviděníhodné finanční situaci, nejednou je napadne, že by to chtělo vzít si někde půjčku. Rázem by tím pádem byly k dispozici postrádané peníze, rázem by bylo čím platit a člověk by se necítil tak bídně, jak se cítí ve chvíli, kdy má jednu kapsu prázdnou a druhou vysypanou.

    platební karta

    Ovšem ačkoliv je život těch, kdo mají hluboko do kapsy, skutečně složitý, ačkoliv těmto není vůbec co závidět, ne vždy je jim vhodné půjčku doporučovat. Protože touto by se současné problémy vyřešily nejsnáze, jenže člověk nežije jenom dnes. Je třeba myslet vždy i na budoucnost. A když se dnes vezme půjčka, bude se tato muset zítra zase začít splácet a vše bude muset být vráceno, a to i s úroky, do posledního haléře.
    A tak by měl člověk myslet i na eventualitu, co si případně počne, budou-li peníze z půjčky utracené a nebudou žádné jiné nejen na život, ale ani na splátky. I to se totiž může stát a nejednou se to i stane.
    Dokážete si pak představit toho, kdo nemá na živobytí, a ještě by měl nějaké peníze odevzdávat finanční instituci? Pokud ano, pak vám při té představě určitě není do smíchu, že? Nikdo by se v podobné situaci nechtěl ocitnout.
    A co tedy s tím? Vzít si dnes půjčku a z této žít a doufat, že jednou bude líp? Nebo radši nést svůj hodně těžký kříž bez cizí pomoci, avšak aspoň s vědomím, že si tak člověk nezadělá na budoucí problémy? Co byste zvolili?

    prasátko s mincemi

    Ať se člověk rozhodne pro tu nebo onu eventualitu, jedno je jisté. Že každé takové rozhodnutí může být dobré stejně jako špatné. Protože nikdo nemá křišťálovou kouli, jež by mu ukázala, co přinesou dny příští.
    A tak nezbývá než vám oznámit, že si toto dilema musíte zkrátka vyřešit sami. Kdokoliv by vám radil, činí tak na základě svého vlastního smýšlení, jež nikdy není směrodatné. Musíte si sami vybrat, zda si půjčit nebo ne. Protože to budete zase jenom vy sami, kdo ponese důsledky takového rozhodnutí.

  • Jsme v krizi

    Jsme v krizi


    Přišla ona dnes už všeobecně známá pandemie koronaviru a rázem je po starých zlatých časech. I když si musíme upřímně přiznat, že ani ony staré zlaté časy nebyly zase až tak zlaté, protože se nemalá část naší populace i tenkrát pohybovala jenom těsně nad hranicí toho, co se oficiálně považuje za chudobu, a to za situace, kdy se stát zadlužoval v řádu desítek miliard korun ročně a tehdejší vládní strana nechala natisknout a rozdat hory peněz ve snaze zajistit si volební vítězství, což oficiálně maskovala bojem proti prý nebezpečné deflaci a za jakousi údajně zdravou inflaci.

    ekonomický graf

    Dnes už jsou dobré časy ty tam. Jsme v krizi, v níž se žije spoustě z nás prachbídně. Kdekdo musel omezit, přerušit nebo dokonce zrušit své podnikání, někdo přišel o práci, někdo se musel odebrat domů s vidinou života hrazeného toliko skoupým ošetřovným. A do toho rostou ceny v obchodech jako pominuté, všechno je pořád dražší a dražší, což se oficiálně zdůvodňuje tím, že jde o kompenzaci zvýšených nákladů souvisejících s pandemií, neoficiálně jde ale i o vliv oné již zmíněné údajné ‚zdravé inflace‘, jež přerostla v inflaci nezdravou.
    Lidem se tak žije hůř a hůř. A krize, v níž se nacházíme, má prý být ještě daleko hlubší a delší, než si to my běžní lidé dokážeme představit a než si to připouštíme. Protože kromě dluhů, jež dělá stát v současnosti kvůli pandemii, máme splácet i státní dluh, jenž nadělaly naše vlády v předchozích dobrých časech, kdy nebylo zadlužování vůbec nezbytné. Politici nám v dobrých časech rozfofrovali státní rezervy, zvýšili neúměrně počty státních zaměstnanců a jejich platy, nadlimitně zvyšovali důchody, rozházeli, co se jenom dalo. A dnes tak není kde brát. Nejsou rezervy a musí se žít na dluh, jenž je a bude horentní.

    pohled na burzu

    Stát je na tom finančně katastrofálně, mnozí z lidí zchudli a panuje tu notný neklid a obavy z toho, co bude. A když se podíváme na vládní kroky činěné v této době, tyto rozhodně neuklidňují, nedávají naději. Protože dnešní krize, v níž politická řešení ekonomických problémů selhávají, vlastně ještě není tím nejhorším. Ještě nemáme plošný hlad a strach o holé přežití. Ještě pořád máme ‚jenom‘ nějakých 170000 Kč státního dluhu na každého z nás.

  • Jsme v krizi

    Jsme v krizi


    Přišla ona dnes už všeobecně známá pandemie koronaviru a rázem je po starých zlatých časech. I když si musíme upřímně přiznat, že ani ony staré zlaté časy nebyly zase až tak zlaté, protože se nemalá část naší populace i tenkrát pohybovala jenom těsně nad hranicí toho, co se oficiálně považuje za chudobu, a to za situace, kdy se stát zadlužoval v řádu desítek miliard korun ročně a tehdejší vládní strana nechala natisknout a rozdat hory peněz ve snaze zajistit si volební vítězství, což oficiálně maskovala bojem proti prý nebezpečné deflaci a za jakousi údajně zdravou inflaci.

    ekonomický graf

    Dnes už jsou dobré časy ty tam. Jsme v krizi, v níž se žije spoustě z nás prachbídně. Kdekdo musel omezit, přerušit nebo dokonce zrušit své podnikání, někdo přišel o práci, někdo se musel odebrat domů s vidinou života hrazeného toliko skoupým ošetřovným. A do toho rostou ceny v obchodech jako pominuté, všechno je pořád dražší a dražší, což se oficiálně zdůvodňuje tím, že jde o kompenzaci zvýšených nákladů souvisejících s pandemií, neoficiálně jde ale i o vliv oné již zmíněné údajné ‚zdravé inflace‘, jež přerostla v inflaci nezdravou.
    Lidem se tak žije hůř a hůř. A krize, v níž se nacházíme, má prý být ještě daleko hlubší a delší, než si to my běžní lidé dokážeme představit a než si to připouštíme. Protože kromě dluhů, jež dělá stát v současnosti kvůli pandemii, máme splácet i státní dluh, jenž nadělaly naše vlády v předchozích dobrých časech, kdy nebylo zadlužování vůbec nezbytné. Politici nám v dobrých časech rozfofrovali státní rezervy, zvýšili neúměrně počty státních zaměstnanců a jejich platy, nadlimitně zvyšovali důchody, rozházeli, co se jenom dalo. A dnes tak není kde brát. Nejsou rezervy a musí se žít na dluh, jenž je a bude horentní.

    pohled na burzu

    Stát je na tom finančně katastrofálně, mnozí z lidí zchudli a panuje tu notný neklid a obavy z toho, co bude. A když se podíváme na vládní kroky činěné v této době, tyto rozhodně neuklidňují, nedávají naději. Protože dnešní krize, v níž politická řešení ekonomických problémů selhávají, vlastně ještě není tím nejhorším. Ještě nemáme plošný hlad a strach o holé přežití. Ještě pořád máme ‚jenom‘ nějakých 170000 Kč státního dluhu na každého z nás.

  • Jsme v krizi

    Jsme v krizi


    Přišla ona dnes už všeobecně známá pandemie koronaviru a rázem je po starých zlatých časech. I když si musíme upřímně přiznat, že ani ony staré zlaté časy nebyly zase až tak zlaté, protože se nemalá část naší populace i tenkrát pohybovala jenom těsně nad hranicí toho, co se oficiálně považuje za chudobu, a to za situace, kdy se stát zadlužoval v řádu desítek miliard korun ročně a tehdejší vládní strana nechala natisknout a rozdat hory peněz ve snaze zajistit si volební vítězství, což oficiálně maskovala bojem proti prý nebezpečné deflaci a za jakousi údajně zdravou inflaci.

    ekonomický graf

    Dnes už jsou dobré časy ty tam. Jsme v krizi, v níž se žije spoustě z nás prachbídně. Kdekdo musel omezit, přerušit nebo dokonce zrušit své podnikání, někdo přišel o práci, někdo se musel odebrat domů s vidinou života hrazeného toliko skoupým ošetřovným. A do toho rostou ceny v obchodech jako pominuté, všechno je pořád dražší a dražší, což se oficiálně zdůvodňuje tím, že jde o kompenzaci zvýšených nákladů souvisejících s pandemií, neoficiálně jde ale i o vliv oné již zmíněné údajné ‚zdravé inflace‘, jež přerostla v inflaci nezdravou.
    Lidem se tak žije hůř a hůř. A krize, v níž se nacházíme, má prý být ještě daleko hlubší a delší, než si to my běžní lidé dokážeme představit a než si to připouštíme. Protože kromě dluhů, jež dělá stát v současnosti kvůli pandemii, máme splácet i státní dluh, jenž nadělaly naše vlády v předchozích dobrých časech, kdy nebylo zadlužování vůbec nezbytné. Politici nám v dobrých časech rozfofrovali státní rezervy, zvýšili neúměrně počty státních zaměstnanců a jejich platy, nadlimitně zvyšovali důchody, rozházeli, co se jenom dalo. A dnes tak není kde brát. Nejsou rezervy a musí se žít na dluh, jenž je a bude horentní.

    pohled na burzu

    Stát je na tom finančně katastrofálně, mnozí z lidí zchudli a panuje tu notný neklid a obavy z toho, co bude. A když se podíváme na vládní kroky činěné v této době, tyto rozhodně neuklidňují, nedávají naději. Protože dnešní krize, v níž politická řešení ekonomických problémů selhávají, vlastně ještě není tím nejhorším. Ještě nemáme plošný hlad a strach o holé přežití. Ještě pořád máme ‚jenom‘ nějakých 170000 Kč státního dluhu na každého z nás.

  • Jsme v krizi

    Jsme v krizi


    Přišla ona dnes už všeobecně známá pandemie koronaviru a rázem je po starých zlatých časech. I když si musíme upřímně přiznat, že ani ony staré zlaté časy nebyly zase až tak zlaté, protože se nemalá část naší populace i tenkrát pohybovala jenom těsně nad hranicí toho, co se oficiálně považuje za chudobu, a to za situace, kdy se stát zadlužoval v řádu desítek miliard korun ročně a tehdejší vládní strana nechala natisknout a rozdat hory peněz ve snaze zajistit si volební vítězství, což oficiálně maskovala bojem proti prý nebezpečné deflaci a za jakousi údajně zdravou inflaci.

    ekonomický graf

    Dnes už jsou dobré časy ty tam. Jsme v krizi, v níž se žije spoustě z nás prachbídně. Kdekdo musel omezit, přerušit nebo dokonce zrušit své podnikání, někdo přišel o práci, někdo se musel odebrat domů s vidinou života hrazeného toliko skoupým ošetřovným. A do toho rostou ceny v obchodech jako pominuté, všechno je pořád dražší a dražší, což se oficiálně zdůvodňuje tím, že jde o kompenzaci zvýšených nákladů souvisejících s pandemií, neoficiálně jde ale i o vliv oné již zmíněné údajné ‚zdravé inflace‘, jež přerostla v inflaci nezdravou.
    Lidem se tak žije hůř a hůř. A krize, v níž se nacházíme, má prý být ještě daleko hlubší a delší, než si to my běžní lidé dokážeme představit a než si to připouštíme. Protože kromě dluhů, jež dělá stát v současnosti kvůli pandemii, máme splácet i státní dluh, jenž nadělaly naše vlády v předchozích dobrých časech, kdy nebylo zadlužování vůbec nezbytné. Politici nám v dobrých časech rozfofrovali státní rezervy, zvýšili neúměrně počty státních zaměstnanců a jejich platy, nadlimitně zvyšovali důchody, rozházeli, co se jenom dalo. A dnes tak není kde brát. Nejsou rezervy a musí se žít na dluh, jenž je a bude horentní.

    pohled na burzu

    Stát je na tom finančně katastrofálně, mnozí z lidí zchudli a panuje tu notný neklid a obavy z toho, co bude. A když se podíváme na vládní kroky činěné v této době, tyto rozhodně neuklidňují, nedávají naději. Protože dnešní krize, v níž politická řešení ekonomických problémů selhávají, vlastně ještě není tím nejhorším. Ještě nemáme plošný hlad a strach o holé přežití. Ještě pořád máme ‚jenom‘ nějakých 170000 Kč státního dluhu na každého z nás.

  • Jsme v krizi

    Jsme v krizi


    Přišla ona dnes už všeobecně známá pandemie koronaviru a rázem je po starých zlatých časech. I když si musíme upřímně přiznat, že ani ony staré zlaté časy nebyly zase až tak zlaté, protože se nemalá část naší populace i tenkrát pohybovala jenom těsně nad hranicí toho, co se oficiálně považuje za chudobu, a to za situace, kdy se stát zadlužoval v řádu desítek miliard korun ročně a tehdejší vládní strana nechala natisknout a rozdat hory peněz ve snaze zajistit si volební vítězství, což oficiálně maskovala bojem proti prý nebezpečné deflaci a za jakousi údajně zdravou inflaci.

    ekonomický graf

    Dnes už jsou dobré časy ty tam. Jsme v krizi, v níž se žije spoustě z nás prachbídně. Kdekdo musel omezit, přerušit nebo dokonce zrušit své podnikání, někdo přišel o práci, někdo se musel odebrat domů s vidinou života hrazeného toliko skoupým ošetřovným. A do toho rostou ceny v obchodech jako pominuté, všechno je pořád dražší a dražší, což se oficiálně zdůvodňuje tím, že jde o kompenzaci zvýšených nákladů souvisejících s pandemií, neoficiálně jde ale i o vliv oné již zmíněné údajné ‚zdravé inflace‘, jež přerostla v inflaci nezdravou.
    Lidem se tak žije hůř a hůř. A krize, v níž se nacházíme, má prý být ještě daleko hlubší a delší, než si to my běžní lidé dokážeme představit a než si to připouštíme. Protože kromě dluhů, jež dělá stát v současnosti kvůli pandemii, máme splácet i státní dluh, jenž nadělaly naše vlády v předchozích dobrých časech, kdy nebylo zadlužování vůbec nezbytné. Politici nám v dobrých časech rozfofrovali státní rezervy, zvýšili neúměrně počty státních zaměstnanců a jejich platy, nadlimitně zvyšovali důchody, rozházeli, co se jenom dalo. A dnes tak není kde brát. Nejsou rezervy a musí se žít na dluh, jenž je a bude horentní.

    pohled na burzu

    Stát je na tom finančně katastrofálně, mnozí z lidí zchudli a panuje tu notný neklid a obavy z toho, co bude. A když se podíváme na vládní kroky činěné v této době, tyto rozhodně neuklidňují, nedávají naději. Protože dnešní krize, v níž politická řešení ekonomických problémů selhávají, vlastně ještě není tím nejhorším. Ještě nemáme plošný hlad a strach o holé přežití. Ještě pořád máme ‚jenom‘ nějakých 170000 Kč státního dluhu na každého z nás.