Blog

Jenom těžko bychom u nás hledali někoho, kdo by nechtěl mít vhodné bydlení, a to pochopitelně nejlépe vlastní. Je to logické, protože kromě skutečnosti, že je dobré mít nějaký prostor, kde může mít člověk v bezpečí uložený svůj majetek, a kromě toho, že je zde dotyčný v soukromí uchráněn všech nežádoucích vnějších vlivů, od počasí až po kdo ví co, je bydliště nezbytné i k tomu, aby měl člověk adresu a tím úředně někam patřil, s čímž se pojí nejedna důležitá záležitost.

Ten, kdo nemá své vlastní bydlení a přežívá na ulici nebo kde se jenom dá, to má pochopitelně o poznání těžší než my bydlící, a navrch je brán svým okolím v podstatě jako méněcenný, jako někdo, s kým nechtějí mít ‚slušní lidé‘ obvykle raději nic společného. A to je nezáviděníhodný úděl.

Každý člověk tedy chce někde bydlet. A i když je alternativ, jak se někde ubytovat, více, upřednostňujeme u nás obvykle vlastní nemovitost. Protože ti, kdo bydlí ve svém, logicky nemohou být vystěhováni, na rozdíl od těch, kdo žijí někde v něčem pronajatém, kde si může majitel časem usmyslet, že potřebuje byt či dům z nějakého důvodu uvolnit, a člověk, aby se tak nejednou třeba i naprosto nedobrovolně stěhoval. O tom, že nájmy rostou a mohlo by se stát, že si někdo slušné nájemní bydlení jednoho dne ani nebude moci se svým příjmem dovolit, ani nemluvě.
A protože lidé chtějí bydlet ve vlastním, jenže na to vzhledem k cenám nemovitostí často nemají potřebné peníze, využívají se u nás ve velkém měřítku hypotéky. Člověk si v tomto případě půjčí velké peníze, jimiž lze pořízení si vybrané nemovitosti zaplatit, a po celou dobu splácení, jež bývá velice dlouhá, za splácení onou (nebo i jinou) nemovitostí ručí. A nakonec, po splacení, konečně bydlí ve svém. A to je to nejlepší, čeho se dá v otázce bydlení dosáhnout. Protože kdo má vlastní bydlení, má své jisté.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.

Když se nad tím opravdu zamyslíme, lehce zjistíme, že by se dal lidský život přirovnat ve své podstatě k doživotně trvajícímu obchodování. Jakkoliv tento názor nemusí být leckomu po chuti, jakkoliv se může leckdo domnívat, že je existence člověka přece jenom něco jiného než jen pouhopouhý kšeft, a i v tom se vlastně ukrývá kus pravdy, je naše existence přece jenom v první řadě obchodem, bez kterého bychom zřejmě neobstáli a vrátili se v nejlepším případě ‚na stromy‘.

Podívejte se jenom na věci, které denně nebo třeba i jenom vzácně používáte. Kde se tyto vzaly? Abyste je měli, museli jste se obrátit na někoho, kdo s nimi obchoduje a kdo byl s vámi ochoten uzavřít obchodní transakci. Případně se na takového obchodníka obrátil a obchod s ním uzavřel ten, kdo vám tyto věci následně poskytl. A to nejednou také ne jenom z dobrosrdečnosti, ale proto, že tím něco sledoval, že i zde šlo o určitý kšeft, jakkoliv třeba neprovázený platbou penězi.
A věcmi, které nás obklopují, obchodování pochopitelně nekončí. Potřebujeme přece i další životní podmínky, jež si nejednou nejsme schopni zajistit sami. A pak využíváme služeb poskytovaných nám jinými lidmi, kteří si za to logicky vesměs také dají zaplatit, a tudíž i zde jde o obchod, byť třeba ne jenom s hmotnými statky.
Abychom nebyli (pokud možno) tupé stádo, potřebujeme někoho, kdo by nás třeba i po dlouhá léta učil, jak obstát, kdo by nám předal vědomosti a zkušenosti. A i s takovými znalostmi a informacemi se vlastně obchoduje, ani ty nám nikdo nikdy nedá zadarmo. A za informace, které nám někdo vnutí zdarma, se nejednou vlastně nedoplatíme, případně na ně doplatíme.

Aby fungovala naše tělesná schránka, musí se jí dostávat zdravotní péče. A to, že zde jde o velký kšeft, už dnes vědí všichni, i ti, kdo byli z minula zvyklí, že je tato péče ‚jenom za korunu za recept‘.
A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat. Protože život je kšeft. A jestli nevěříte, zkuste si v něm obstát bez peněz.