Blog

Minulý rok byl jeden z těch, na které žádný majitel firmy jen tak nezapomene. Doufejme, že letošek budete přívětivější, vrátí se vše alespoň trochu do normálu a ustálí se naše ekonomická situace. Zákony ovšem na nikoho nečekají, a proto se začátkem ledna přichází pár změn. Největší změny přináší novelizovaný zákon o obchodních korporacích, ale pozadu nejsou ani daně a zákoník práce, např.:

• paušální daň pro OSVČ,
• změny rozdělení zisků společnosti,
• jednodušší založení firmy,
• povinný zápis do obchodního rejstříku.

Nové stravenky

Každodenní změna, kterou letošek přináší a dotkne se i zaměstnanců, je nový stravenkový paušál. Nyní totiž můžete kromě klasických stravenek a jídelen zaměstnancům poskytovat i příspěvek ve formě peněz za stejných daňových podmínek. Pozitivem by mělo být méně administrativy a odpadnou také náklady na provize a poplatky společností, které stravenky vydávají.
 

Dovolená se bude opět počítat jinak

Zaměstnavatelé již nebudou zaměstnancům poskytovat dovolenou podle počtu odpracovaných dnů, ale za kalendářní rok nebo jeho poměrnou část. Délka dovolené prozatím zůstává stejná a i nadále bude vyčíslena v týdnech. Množství poskytnuté dovolené se ovšem bude odvozovat od týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance. Nebude-li se jednat o plný úvazek, jedinec bude mít nárok na nižší počet dnů. Jedná se o jednu ze změn, na které se zaměstnavatelé musí zaručeně připravit.

Sdílená místa

Rok 2020 přináší velkou novelizaci zákoníku práce. Některé z nich jsou účinné již od ledna, jiné až od poloviny roku. Dojde k zavedení sdílených pracovních míst, placeného volna pro zaměstnance táborů pro děti a mládež, stejně jako se úpravy dočkala náhrada majetkové i nemajetkové újmy. Pro zaměstnavatele se jedná o poměrně velké novinky, které by neměl ignorovat a stejně jako v předchozích letech by je měl nastudovat, protože neznalost neomlouvá.

Minulý rok byl jeden z těch, na které žádný majitel firmy jen tak nezapomene. Doufejme, že letošek budete přívětivější, vrátí se vše alespoň trochu do normálu a ustálí se naše ekonomická situace. Zákony ovšem na nikoho nečekají, a proto se začátkem ledna přichází pár změn. Největší změny přináší novelizovaný zákon o obchodních korporacích, ale pozadu nejsou ani daně a zákoník práce, např.:

• paušální daň pro OSVČ,
• změny rozdělení zisků společnosti,
• jednodušší založení firmy,
• povinný zápis do obchodního rejstříku.

Nové stravenky

Každodenní změna, kterou letošek přináší a dotkne se i zaměstnanců, je nový stravenkový paušál. Nyní totiž můžete kromě klasických stravenek a jídelen zaměstnancům poskytovat i příspěvek ve formě peněz za stejných daňových podmínek. Pozitivem by mělo být méně administrativy a odpadnou také náklady na provize a poplatky společností, které stravenky vydávají.
 

Dovolená se bude opět počítat jinak

Zaměstnavatelé již nebudou zaměstnancům poskytovat dovolenou podle počtu odpracovaných dnů, ale za kalendářní rok nebo jeho poměrnou část. Délka dovolené prozatím zůstává stejná a i nadále bude vyčíslena v týdnech. Množství poskytnuté dovolené se ovšem bude odvozovat od týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance. Nebude-li se jednat o plný úvazek, jedinec bude mít nárok na nižší počet dnů. Jedná se o jednu ze změn, na které se zaměstnavatelé musí zaručeně připravit.

Sdílená místa

Rok 2020 přináší velkou novelizaci zákoníku práce. Některé z nich jsou účinné již od ledna, jiné až od poloviny roku. Dojde k zavedení sdílených pracovních míst, placeného volna pro zaměstnance táborů pro děti a mládež, stejně jako se úpravy dočkala náhrada majetkové i nemajetkové újmy. Pro zaměstnavatele se jedná o poměrně velké novinky, které by neměl ignorovat a stejně jako v předchozích letech by je měl nastudovat, protože neznalost neomlouvá.

Minulý rok byl jeden z těch, na které žádný majitel firmy jen tak nezapomene. Doufejme, že letošek budete přívětivější, vrátí se vše alespoň trochu do normálu a ustálí se naše ekonomická situace. Zákony ovšem na nikoho nečekají, a proto se začátkem ledna přichází pár změn. Největší změny přináší novelizovaný zákon o obchodních korporacích, ale pozadu nejsou ani daně a zákoník práce, např.:

• paušální daň pro OSVČ,
• změny rozdělení zisků společnosti,
• jednodušší založení firmy,
• povinný zápis do obchodního rejstříku.

Nové stravenky

Každodenní změna, kterou letošek přináší a dotkne se i zaměstnanců, je nový stravenkový paušál. Nyní totiž můžete kromě klasických stravenek a jídelen zaměstnancům poskytovat i příspěvek ve formě peněz za stejných daňových podmínek. Pozitivem by mělo být méně administrativy a odpadnou také náklady na provize a poplatky společností, které stravenky vydávají.
 

Dovolená se bude opět počítat jinak

Zaměstnavatelé již nebudou zaměstnancům poskytovat dovolenou podle počtu odpracovaných dnů, ale za kalendářní rok nebo jeho poměrnou část. Délka dovolené prozatím zůstává stejná a i nadále bude vyčíslena v týdnech. Množství poskytnuté dovolené se ovšem bude odvozovat od týdenní pracovní doby konkrétního zaměstnance. Nebude-li se jednat o plný úvazek, jedinec bude mít nárok na nižší počet dnů. Jedná se o jednu ze změn, na které se zaměstnavatelé musí zaručeně připravit.

Sdílená místa

Rok 2020 přináší velkou novelizaci zákoníku práce. Některé z nich jsou účinné již od ledna, jiné až od poloviny roku. Dojde k zavedení sdílených pracovních míst, placeného volna pro zaměstnance táborů pro děti a mládež, stejně jako se úpravy dočkala náhrada majetkové i nemajetkové újmy. Pro zaměstnavatele se jedná o poměrně velké novinky, které by neměl ignorovat a stejně jako v předchozích letech by je měl nastudovat, protože neznalost neomlouvá.

Ten, kdo chce normálně žít, musí mít kde bydlet. Na tom se určitě shodneme. Ten, kdo dnes nikde nebydlí, je totiž někým, kdo je vystrnaděn na okraj společnosti, kdo nevzbuzuje důvěru a vlastně si tímto i sám komplikuje svoji životní situaci, protože kamkoliv se vrtne, úřady počínaje a třeba zaměstnavateli konče, všude se po něm žádá adresa trvalého pobytu. A běda tomu, kdo ji nemá. O tom, že má někdo bez bydliště i problémy s každodenním bytím, že nemá soukromí, bezpečné místo pro uschování svého majetku, prostor pro založení rodiny a podobně, už ani nemluvě.

A tak si našinci bydlení shánějí. A vesměs zjišťují, že je to nad jejich síly. Protože různých domů a bytů je u nás k dispozici dost a dost, jenže při pohledu na jejich ceny nejeden z nás rázem dospěje ke zjištění, že na něco takového jen tak mít nebude, bude-li na to vůbec někdy mít. Zkuste si našetřit částku, jaká je požadována i za tu nejobyčejnější nevalnou nemovitost, z platu, který běžní našinci pobírají!

A tak se nejeden z našinců nastěhuje někam do nájmu. Což o to, ani to nemusí být špatná volba, jenže takový příbytek dotyčnému nepatří, a to obnáší nejednu komplikaci. Je běžné, že v takovém bytě nebo domě nelze setrvat po zbytek života, že si majitel časem usmyslí, že musí jít nájemník o dům dál a obývaný prostor uvolnit, a o tom, kolik takové nájmy stojí, ani nemluvě. A ten, kdo v nájmu bydlí, se zároveň do jisté míry zbavuje i možnosti bydlet později ve vlastním, protože mu částky vynakládané za nájem ukusují z toho, co by si mohl našetřit na objekt vlastní.
A jak to zaonačit, aby to nevypadalo tak beznadějně? Jedině tak, že lidé využijí hypotéky. Tedy půjčky sloužící k pořízení si vlastní nemovitosti. Tady si žadatel půjčí velké peníze, jež vloží do vybrané nemovitosti a pak je postupně po velice dlouhou řadu let splácí. Bydlí tak rádoby ve vlastním, byť mu ona nemovitost připadne vlastně až ve chvíli, kdy ji splatí a tato tak přestane být zástavou, jíž se ručí bance.
A jistě mi dáte za pravdu, že jsou hypotéky vlastně to nejlepší, co v tomto textu mohlo zaznít. Nebýt těch, mnozí z nás by nikdy ve vlastním nebydleli.

Ten, kdo chce normálně žít, musí mít kde bydlet. Na tom se určitě shodneme. Ten, kdo dnes nikde nebydlí, je totiž někým, kdo je vystrnaděn na okraj společnosti, kdo nevzbuzuje důvěru a vlastně si tímto i sám komplikuje svoji životní situaci, protože kamkoliv se vrtne, úřady počínaje a třeba zaměstnavateli konče, všude se po něm žádá adresa trvalého pobytu. A běda tomu, kdo ji nemá. O tom, že má někdo bez bydliště i problémy s každodenním bytím, že nemá soukromí, bezpečné místo pro uschování svého majetku, prostor pro založení rodiny a podobně, už ani nemluvě.

A tak si našinci bydlení shánějí. A vesměs zjišťují, že je to nad jejich síly. Protože různých domů a bytů je u nás k dispozici dost a dost, jenže při pohledu na jejich ceny nejeden z nás rázem dospěje ke zjištění, že na něco takového jen tak mít nebude, bude-li na to vůbec někdy mít. Zkuste si našetřit částku, jaká je požadována i za tu nejobyčejnější nevalnou nemovitost, z platu, který běžní našinci pobírají!

A tak se nejeden z našinců nastěhuje někam do nájmu. Což o to, ani to nemusí být špatná volba, jenže takový příbytek dotyčnému nepatří, a to obnáší nejednu komplikaci. Je běžné, že v takovém bytě nebo domě nelze setrvat po zbytek života, že si majitel časem usmyslí, že musí jít nájemník o dům dál a obývaný prostor uvolnit, a o tom, kolik takové nájmy stojí, ani nemluvě. A ten, kdo v nájmu bydlí, se zároveň do jisté míry zbavuje i možnosti bydlet později ve vlastním, protože mu částky vynakládané za nájem ukusují z toho, co by si mohl našetřit na objekt vlastní.
A jak to zaonačit, aby to nevypadalo tak beznadějně? Jedině tak, že lidé využijí hypotéky. Tedy půjčky sloužící k pořízení si vlastní nemovitosti. Tady si žadatel půjčí velké peníze, jež vloží do vybrané nemovitosti a pak je postupně po velice dlouhou řadu let splácí. Bydlí tak rádoby ve vlastním, byť mu ona nemovitost připadne vlastně až ve chvíli, kdy ji splatí a tato tak přestane být zástavou, jíž se ručí bance.
A jistě mi dáte za pravdu, že jsou hypotéky vlastně to nejlepší, co v tomto textu mohlo zaznít. Nebýt těch, mnozí z nás by nikdy ve vlastním nebydleli.

Ten, kdo chce normálně žít, musí mít kde bydlet. Na tom se určitě shodneme. Ten, kdo dnes nikde nebydlí, je totiž někým, kdo je vystrnaděn na okraj společnosti, kdo nevzbuzuje důvěru a vlastně si tímto i sám komplikuje svoji životní situaci, protože kamkoliv se vrtne, úřady počínaje a třeba zaměstnavateli konče, všude se po něm žádá adresa trvalého pobytu. A běda tomu, kdo ji nemá. O tom, že má někdo bez bydliště i problémy s každodenním bytím, že nemá soukromí, bezpečné místo pro uschování svého majetku, prostor pro založení rodiny a podobně, už ani nemluvě.

A tak si našinci bydlení shánějí. A vesměs zjišťují, že je to nad jejich síly. Protože různých domů a bytů je u nás k dispozici dost a dost, jenže při pohledu na jejich ceny nejeden z nás rázem dospěje ke zjištění, že na něco takového jen tak mít nebude, bude-li na to vůbec někdy mít. Zkuste si našetřit částku, jaká je požadována i za tu nejobyčejnější nevalnou nemovitost, z platu, který běžní našinci pobírají!

A tak se nejeden z našinců nastěhuje někam do nájmu. Což o to, ani to nemusí být špatná volba, jenže takový příbytek dotyčnému nepatří, a to obnáší nejednu komplikaci. Je běžné, že v takovém bytě nebo domě nelze setrvat po zbytek života, že si majitel časem usmyslí, že musí jít nájemník o dům dál a obývaný prostor uvolnit, a o tom, kolik takové nájmy stojí, ani nemluvě. A ten, kdo v nájmu bydlí, se zároveň do jisté míry zbavuje i možnosti bydlet později ve vlastním, protože mu částky vynakládané za nájem ukusují z toho, co by si mohl našetřit na objekt vlastní.
A jak to zaonačit, aby to nevypadalo tak beznadějně? Jedině tak, že lidé využijí hypotéky. Tedy půjčky sloužící k pořízení si vlastní nemovitosti. Tady si žadatel půjčí velké peníze, jež vloží do vybrané nemovitosti a pak je postupně po velice dlouhou řadu let splácí. Bydlí tak rádoby ve vlastním, byť mu ona nemovitost připadne vlastně až ve chvíli, kdy ji splatí a tato tak přestane být zástavou, jíž se ručí bance.
A jistě mi dáte za pravdu, že jsou hypotéky vlastně to nejlepší, co v tomto textu mohlo zaznít. Nebýt těch, mnozí z nás by nikdy ve vlastním nebydleli.

Ten, kdo chce normálně žít, musí mít kde bydlet. Na tom se určitě shodneme. Ten, kdo dnes nikde nebydlí, je totiž někým, kdo je vystrnaděn na okraj společnosti, kdo nevzbuzuje důvěru a vlastně si tímto i sám komplikuje svoji životní situaci, protože kamkoliv se vrtne, úřady počínaje a třeba zaměstnavateli konče, všude se po něm žádá adresa trvalého pobytu. A běda tomu, kdo ji nemá. O tom, že má někdo bez bydliště i problémy s každodenním bytím, že nemá soukromí, bezpečné místo pro uschování svého majetku, prostor pro založení rodiny a podobně, už ani nemluvě.

A tak si našinci bydlení shánějí. A vesměs zjišťují, že je to nad jejich síly. Protože různých domů a bytů je u nás k dispozici dost a dost, jenže při pohledu na jejich ceny nejeden z nás rázem dospěje ke zjištění, že na něco takového jen tak mít nebude, bude-li na to vůbec někdy mít. Zkuste si našetřit částku, jaká je požadována i za tu nejobyčejnější nevalnou nemovitost, z platu, který běžní našinci pobírají!

A tak se nejeden z našinců nastěhuje někam do nájmu. Což o to, ani to nemusí být špatná volba, jenže takový příbytek dotyčnému nepatří, a to obnáší nejednu komplikaci. Je běžné, že v takovém bytě nebo domě nelze setrvat po zbytek života, že si majitel časem usmyslí, že musí jít nájemník o dům dál a obývaný prostor uvolnit, a o tom, kolik takové nájmy stojí, ani nemluvě. A ten, kdo v nájmu bydlí, se zároveň do jisté míry zbavuje i možnosti bydlet později ve vlastním, protože mu částky vynakládané za nájem ukusují z toho, co by si mohl našetřit na objekt vlastní.
A jak to zaonačit, aby to nevypadalo tak beznadějně? Jedině tak, že lidé využijí hypotéky. Tedy půjčky sloužící k pořízení si vlastní nemovitosti. Tady si žadatel půjčí velké peníze, jež vloží do vybrané nemovitosti a pak je postupně po velice dlouhou řadu let splácí. Bydlí tak rádoby ve vlastním, byť mu ona nemovitost připadne vlastně až ve chvíli, kdy ji splatí a tato tak přestane být zástavou, jíž se ručí bance.
A jistě mi dáte za pravdu, že jsou hypotéky vlastně to nejlepší, co v tomto textu mohlo zaznít. Nebýt těch, mnozí z nás by nikdy ve vlastním nebydleli.

Ten, kdo chce normálně žít, musí mít kde bydlet. Na tom se určitě shodneme. Ten, kdo dnes nikde nebydlí, je totiž někým, kdo je vystrnaděn na okraj společnosti, kdo nevzbuzuje důvěru a vlastně si tímto i sám komplikuje svoji životní situaci, protože kamkoliv se vrtne, úřady počínaje a třeba zaměstnavateli konče, všude se po něm žádá adresa trvalého pobytu. A běda tomu, kdo ji nemá. O tom, že má někdo bez bydliště i problémy s každodenním bytím, že nemá soukromí, bezpečné místo pro uschování svého majetku, prostor pro založení rodiny a podobně, už ani nemluvě.

A tak si našinci bydlení shánějí. A vesměs zjišťují, že je to nad jejich síly. Protože různých domů a bytů je u nás k dispozici dost a dost, jenže při pohledu na jejich ceny nejeden z nás rázem dospěje ke zjištění, že na něco takového jen tak mít nebude, bude-li na to vůbec někdy mít. Zkuste si našetřit částku, jaká je požadována i za tu nejobyčejnější nevalnou nemovitost, z platu, který běžní našinci pobírají!

A tak se nejeden z našinců nastěhuje někam do nájmu. Což o to, ani to nemusí být špatná volba, jenže takový příbytek dotyčnému nepatří, a to obnáší nejednu komplikaci. Je běžné, že v takovém bytě nebo domě nelze setrvat po zbytek života, že si majitel časem usmyslí, že musí jít nájemník o dům dál a obývaný prostor uvolnit, a o tom, kolik takové nájmy stojí, ani nemluvě. A ten, kdo v nájmu bydlí, se zároveň do jisté míry zbavuje i možnosti bydlet později ve vlastním, protože mu částky vynakládané za nájem ukusují z toho, co by si mohl našetřit na objekt vlastní.
A jak to zaonačit, aby to nevypadalo tak beznadějně? Jedině tak, že lidé využijí hypotéky. Tedy půjčky sloužící k pořízení si vlastní nemovitosti. Tady si žadatel půjčí velké peníze, jež vloží do vybrané nemovitosti a pak je postupně po velice dlouhou řadu let splácí. Bydlí tak rádoby ve vlastním, byť mu ona nemovitost připadne vlastně až ve chvíli, kdy ji splatí a tato tak přestane být zástavou, jíž se ručí bance.
A jistě mi dáte za pravdu, že jsou hypotéky vlastně to nejlepší, co v tomto textu mohlo zaznít. Nebýt těch, mnozí z nás by nikdy ve vlastním nebydleli.

Ten, kdo chce normálně žít, musí mít kde bydlet. Na tom se určitě shodneme. Ten, kdo dnes nikde nebydlí, je totiž někým, kdo je vystrnaděn na okraj společnosti, kdo nevzbuzuje důvěru a vlastně si tímto i sám komplikuje svoji životní situaci, protože kamkoliv se vrtne, úřady počínaje a třeba zaměstnavateli konče, všude se po něm žádá adresa trvalého pobytu. A běda tomu, kdo ji nemá. O tom, že má někdo bez bydliště i problémy s každodenním bytím, že nemá soukromí, bezpečné místo pro uschování svého majetku, prostor pro založení rodiny a podobně, už ani nemluvě.

A tak si našinci bydlení shánějí. A vesměs zjišťují, že je to nad jejich síly. Protože různých domů a bytů je u nás k dispozici dost a dost, jenže při pohledu na jejich ceny nejeden z nás rázem dospěje ke zjištění, že na něco takového jen tak mít nebude, bude-li na to vůbec někdy mít. Zkuste si našetřit částku, jaká je požadována i za tu nejobyčejnější nevalnou nemovitost, z platu, který běžní našinci pobírají!

A tak se nejeden z našinců nastěhuje někam do nájmu. Což o to, ani to nemusí být špatná volba, jenže takový příbytek dotyčnému nepatří, a to obnáší nejednu komplikaci. Je běžné, že v takovém bytě nebo domě nelze setrvat po zbytek života, že si majitel časem usmyslí, že musí jít nájemník o dům dál a obývaný prostor uvolnit, a o tom, kolik takové nájmy stojí, ani nemluvě. A ten, kdo v nájmu bydlí, se zároveň do jisté míry zbavuje i možnosti bydlet později ve vlastním, protože mu částky vynakládané za nájem ukusují z toho, co by si mohl našetřit na objekt vlastní.
A jak to zaonačit, aby to nevypadalo tak beznadějně? Jedině tak, že lidé využijí hypotéky. Tedy půjčky sloužící k pořízení si vlastní nemovitosti. Tady si žadatel půjčí velké peníze, jež vloží do vybrané nemovitosti a pak je postupně po velice dlouhou řadu let splácí. Bydlí tak rádoby ve vlastním, byť mu ona nemovitost připadne vlastně až ve chvíli, kdy ji splatí a tato tak přestane být zástavou, jíž se ručí bance.
A jistě mi dáte za pravdu, že jsou hypotéky vlastně to nejlepší, co v tomto textu mohlo zaznít. Nebýt těch, mnozí z nás by nikdy ve vlastním nebydleli.

Ten, kdo chce normálně žít, musí mít kde bydlet. Na tom se určitě shodneme. Ten, kdo dnes nikde nebydlí, je totiž někým, kdo je vystrnaděn na okraj společnosti, kdo nevzbuzuje důvěru a vlastně si tímto i sám komplikuje svoji životní situaci, protože kamkoliv se vrtne, úřady počínaje a třeba zaměstnavateli konče, všude se po něm žádá adresa trvalého pobytu. A běda tomu, kdo ji nemá. O tom, že má někdo bez bydliště i problémy s každodenním bytím, že nemá soukromí, bezpečné místo pro uschování svého majetku, prostor pro založení rodiny a podobně, už ani nemluvě.

A tak si našinci bydlení shánějí. A vesměs zjišťují, že je to nad jejich síly. Protože různých domů a bytů je u nás k dispozici dost a dost, jenže při pohledu na jejich ceny nejeden z nás rázem dospěje ke zjištění, že na něco takového jen tak mít nebude, bude-li na to vůbec někdy mít. Zkuste si našetřit částku, jaká je požadována i za tu nejobyčejnější nevalnou nemovitost, z platu, který běžní našinci pobírají!

A tak se nejeden z našinců nastěhuje někam do nájmu. Což o to, ani to nemusí být špatná volba, jenže takový příbytek dotyčnému nepatří, a to obnáší nejednu komplikaci. Je běžné, že v takovém bytě nebo domě nelze setrvat po zbytek života, že si majitel časem usmyslí, že musí jít nájemník o dům dál a obývaný prostor uvolnit, a o tom, kolik takové nájmy stojí, ani nemluvě. A ten, kdo v nájmu bydlí, se zároveň do jisté míry zbavuje i možnosti bydlet později ve vlastním, protože mu částky vynakládané za nájem ukusují z toho, co by si mohl našetřit na objekt vlastní.
A jak to zaonačit, aby to nevypadalo tak beznadějně? Jedině tak, že lidé využijí hypotéky. Tedy půjčky sloužící k pořízení si vlastní nemovitosti. Tady si žadatel půjčí velké peníze, jež vloží do vybrané nemovitosti a pak je postupně po velice dlouhou řadu let splácí. Bydlí tak rádoby ve vlastním, byť mu ona nemovitost připadne vlastně až ve chvíli, kdy ji splatí a tato tak přestane být zástavou, jíž se ručí bance.
A jistě mi dáte za pravdu, že jsou hypotéky vlastně to nejlepší, co v tomto textu mohlo zaznít. Nebýt těch, mnozí z nás by nikdy ve vlastním nebydleli.