Blog

Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.

Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.

A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
 

Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.

Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.

A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
 

Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.

Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.

A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
 

Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.

Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.

A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
 

Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.

Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.

A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
 

Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.

Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.

A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
 

Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.

Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.

A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
 

Otázka na první pohled možná nesmyslná, ale je třeba si ji pokládat, protože v naší vlasti je spousta nezaměstnaných lidí, kteří by si zasloužili, aby na tuto otázku odpověděli.
Tím, že jsou dlouhé roky evidovaní na úřadech práce jako uchazeči o zaměstnání (v tom lepším případě), ztrácejí nabyté pracovní návyky. Zpravidla nemají svůj pravidelný denní režim a ani se ho nesnaží nijak dodržovat.

Přitom pracovat by mělo být normální.
Ale bohužel nebývá tomu tak vždycky.
Kdo pracuje, má se dobře. Mnozí by s tímto mottem už také nesouhlasili, když pracují za minimální mzdu a zaměstnavatel z nich „dře kůži“. Nemusíte přece zůstávat u takového vydřiducha. A neobstojí povzdech, že byste jinou práci nenašli. Lidé – i zaměstnavatel – si k vám dovolí to, co jim dovolíte vy.
Takže, když jen sklopíte hlavu a mlčíte a pracujete, proč by váš „chlebodárce“ něco měnil? On šetří mzdové náklady a vy jste rádi, že vám vyplatí alespoň nějakou mzdu.
Zvedněte hlavu a podívejte se kolem sebe, začněte se o sebe více starat. Oslovte jiné zaměstnavatele, i za podmínky, že budete do práce dojíždět anebo nějaký čas strávíte na evidenci na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. Jestliže jste poctivě pracovali v pracovním poměru pár let, vznikne vám i nárok na podporu, kterou budete od státu pobírat po určitý čas. Výše podpory v nezaměstnanosti záleží na vašem věku a na výdělku, který vám potvrdí zaměstnavatel.

A v průběhu pobírání podpory si aktivně hledejte nové zaměstnání.
Ptejte se úředníků na úřadu práce, na co máte nárok. Můžete obdržet od státu za určitých podmínek i příspěvek na dopravování do zaměstnání anebo dokonce i příspěvek na náklady při přestěhování za prací. To vše je možné, ale musíte vyvinout aktivitu a přestat se bát se projevit. Jen tak se vám podaří získat práci, která vás bude bavit a ne „ždímat“.
 

Každému člověku jsou zapotřebí peníze. Někdo jich potřebuje k zajištění své důstojné existence víc, někdo míň, ale potřebujeme je všichni.
Ovšem navzdory této potřebě nám nikdo nezaručuje, že jich vždycky budeme mít dost. Potíže bývají tu s příjmovou a tu s výdajovou stránkou našeho rozpočtu, a ať jsou finanční problémy zapříčiněny tím nebo oním, je jisté, že jsou nepříjemné. A že je na tom určitě dobře ten, kdo se ve svém životě včas začal věnovat spoření a nashromáždil tím peníze, jež se dají v časech nedostatku využít.

Jak takové spoření vypadá? Nic na tom není a všichni to známe. Prostě stačí si z momentálně vydělaných peněz odkládat část stranou. Nic víc, nic míň.
Ovšem jakkoliv je takové spoření důležité, není toto ještě ideálním řešením. Je záhodno, aby bylo takové spoření navíc i moudré. A ten, kdo spoří chytře, peníze do rezervy nejen shromažďuje, ale také činí kroky, jež mají takovou částku rozhojňovat. Protože se peníze, jak známo, potýkají s inflací, tedy postupně ztrácejí svoji skutečnou hodnotu, a jsou tedy třeba úroky, jež by s inflací pomohly bojovat a jež by hodnotu takových úspor v ideálním případě ještě zvýšily.

A tak je třeba nejenom odkládat peníze, ale také je co nejoptimálněji investovat, ukládat.
Jak je známo, není rozhodně dobré mít úspory na nějakém běžném účtu nebo vkladní knížce. Tady se člověk dostatečných úroků nedočká a bude inflací zaručeně poškozen.
Ovšem investování také nemusí být žádné terno. Zde se totiž sice nabízejí úroky vyšší, ba i vysoké, jenže jsou takto využité peníze tu více a tu méně ohroženy i prodělkem. Tedy tím, že se prostě rozplynou v nenávratnu a spořící člověk je tak možná už nedostane zpátky.
Ale taková je už naše doba. Že tu není nikdy nic jisté. Ale přesto je určitě dobré úspory mít. Každá koruna totiž může přijít vhod, když nastanou ekonomické problémy.

Každému člověku jsou zapotřebí peníze. Někdo jich potřebuje k zajištění své důstojné existence víc, někdo míň, ale potřebujeme je všichni.
Ovšem navzdory této potřebě nám nikdo nezaručuje, že jich vždycky budeme mít dost. Potíže bývají tu s příjmovou a tu s výdajovou stránkou našeho rozpočtu, a ať jsou finanční problémy zapříčiněny tím nebo oním, je jisté, že jsou nepříjemné. A že je na tom určitě dobře ten, kdo se ve svém životě včas začal věnovat spoření a nashromáždil tím peníze, jež se dají v časech nedostatku využít.

Jak takové spoření vypadá? Nic na tom není a všichni to známe. Prostě stačí si z momentálně vydělaných peněz odkládat část stranou. Nic víc, nic míň.
Ovšem jakkoliv je takové spoření důležité, není toto ještě ideálním řešením. Je záhodno, aby bylo takové spoření navíc i moudré. A ten, kdo spoří chytře, peníze do rezervy nejen shromažďuje, ale také činí kroky, jež mají takovou částku rozhojňovat. Protože se peníze, jak známo, potýkají s inflací, tedy postupně ztrácejí svoji skutečnou hodnotu, a jsou tedy třeba úroky, jež by s inflací pomohly bojovat a jež by hodnotu takových úspor v ideálním případě ještě zvýšily.

A tak je třeba nejenom odkládat peníze, ale také je co nejoptimálněji investovat, ukládat.
Jak je známo, není rozhodně dobré mít úspory na nějakém běžném účtu nebo vkladní knížce. Tady se člověk dostatečných úroků nedočká a bude inflací zaručeně poškozen.
Ovšem investování také nemusí být žádné terno. Zde se totiž sice nabízejí úroky vyšší, ba i vysoké, jenže jsou takto využité peníze tu více a tu méně ohroženy i prodělkem. Tedy tím, že se prostě rozplynou v nenávratnu a spořící člověk je tak možná už nedostane zpátky.
Ale taková je už naše doba. Že tu není nikdy nic jisté. Ale přesto je určitě dobré úspory mít. Každá koruna totiž může přijít vhod, když nastanou ekonomické problémy.